Článek
Největší radostí není být obdarován, ale moci darovat. A právě to jsme se pokusili zprostředkovat, společně s kolegou, pro každého.
Když můj kamarád, zvoník z pražských kostelů Ondra Boháč viděl video, kde s kamarády odstříháváme turistické zámečky lásky z malé mřížky u sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě, podivil se a zeptal se: „Kolik turisté za ty zámečky platí?” Odpověděl jsem, že kolem 500 korun za jeden. O on na to, že kdyby 200 turistů místo zámečku lásky radši přispělo tou pětistovkou na nový zvon do kostela sv. Havla, kde Jan Nepomucký kázal, tak by to stačilo na jeho výrobu. A ještě ke všemu by jim takový zvon už nikdo neodštípl.
Byl jsem tím nápadem nadšený! Stačí 200 příspěvků po 500 korunách a můžeme nechat udělat zvon?! To je skvělé!
Přes různé byrokratické peripetie se nám nakonec podařilo rozjet výběr peněz na nový zvon, který ponese právě jméno sv. Jana Nepomuckého a bude ve věžičce kostela sv. Havla na Starém Městě.
Samotný zvon a jeho instalace stojí okolo sta tisíce korun; říkali jsme si: za jak dlouho se nám podaří vysněnou částku vybrat? Když jsme „kampaň” na zvon spustili, seděl jsem na jedné nekonečně nudné debatě a jediné, co se mi honilo hlavou, bylo: kolik lidí už asi přispělo? Posílají spíš 25 korun, nebo 250? Jedna možnost byla i přispět 1000 korun, za což vás obdarujeme knížkou, nebo 5000, za to jsme nabízeli osobní prohlídku Prahy a možná i samotné zvonice. A když jsem se poprvé na mobil podíval, jak se věc má, bylo po třiceti minutách vybráno 22 tisíc!
Byl jsem v šoku. Příspěvky chodily z celého světa. Najednou se mi ve schránce objevil e-mail, kde (anglicky) stálo:
„Ahoj Janku, chceme vám pomoct vybrat na ten zvon. Stačí 4000 eur? Milujeme Prahu a rádi přispějeme. Michael a Alexandra ze Švédska.”
Byl jsem jako opařený. Než jsem stačil vymyslet děkovnou odpověď, přišel nový e-mail od stejného páru, ve kterém bylo napsáno:
„Ahoj Janku, vidíme, že už je půlka vybraná, tak jsme poslali zbytek, který chyběl, tedy 50 000 korun. Alexandra a Michael.”
Alexandra a Michael možná touto dobou brouzdají někde po pražských ulicích. Provází je můj kolega Honzík a stará se o ně, jak jen nejlépe dokáže.
Pár ze Švédska, který přispěl částkou 50 000 Kč na nový zvon. Před kostelem sv. Havla na zemi našli zámeček. Náhoda?
Nicméně Alexandra a Michael nebyli jediní, kdo přispěli. Dárců byly a stále jsou stovky. Nejen Češi a nejen Pražáci, ale lidé z celého světa. I ti, o kterých často mluvíme v negativním tónu. Nejsou jen turisté, kteří Praze škodí. Existují i tací, kteří přispěli na nový zvon.
Částka, kterou jsme potřebovali, je už dávno vybraná, ale zvonů v Praze není nikdy dost, takže ani peníze vybrané nad náš cíl nepřijdou nazmar, přepošleme je na veřejnou sbírku na pražské zvony, kterou organizuje můj přítel zvoník.
Právě k němu bych se rád vrátil. Je to on, kdo mě vzal poprvé do kostelní věže a rozezněl zvony přímo vedle mě. Ten zážitek je nepopsatelný a přál bych si, aby ho alespoň jednou za život mohl zakusit každý. Nemůžu se dočkat, až nový zvon bude na místě a všichni si ho budeme moci poslechnout.
Přeji vám krásné Vánoce! Obdarujte jen tak někoho třeba jen úsměvem, uvidíte, jakou to udělá jemu / jí i vám radost.
