Na unikátním setkání velké trojky bavil Vrba historkami o Horváthovi

Dostat v jeden moment na jednom místě k jednomu stolu a mikrofonu trenéry fotbalové Sparty, Slavie a české reprezentace je úkol takřka nadlidský. Unii českých fotbalových trenérů se to ale v pondělí večer v pražském O2 universum podařilo.

Pavel Vrba, nyní kouč pražské Sparty, převzal trofej pro Trenéra desetiletí, kterou mu právě členové unie ve svém hlasování přidělili. A navázal tak na Václava Ježka, trenéra 20. století, a Karla Brücknera, trenéra předchozí dekády.

Nutno říct, že leckdy mrzutý Vrba v pondělí oplýval neobyčejně dobrou náladou a činorodostí. „Počkejte, já vám s tím pomůžu,“ opřel se trenér Sparty spolu se servírkou do stolu na kolečkách, na kterém odklízela ze sálu zbytky cateringu.

Až pak se postavil před televizní kameru a odvyprávěl, že sám se za nějakého průkopníka ofenzivního fotbalu v Česku nepovažuje, protože tím byl podle něj Karel Brückner. „Po mně chtěl ofenzivu hlavně majitel Žiliny. Na to angažmá rád vzpomínám. Stejně jako na všechny žákovské nebo dorostenecké tituly, které jsme udělali v Baníku Ostrava. Prožíval jsem je s kluky snad ještě víc než pak ty dospělé.“

Vrba zmínil, že sám by v anketě volil Jindřicha Trpišovského, kouče Slavie. Ale zdůraznil, že v tomhle ročníku ligy už ho chce předstihnout. „Já jsem maximalista. Kdyby se mi to nepovedlo, asi by to musel po mně zkusit zase někdo jiný.“

Účast na akci byla obrovská, z prezenční listiny by se dala sestavit kniha Who is who v českém trénování. „Já myslel, že přednášíš, jinak bych sem nešel,“ špičkoval se Pavel Hoftych s Janem Suchopárkem, který se usadil vedle Radka Bejbla.

Starší generace se prolínaly s mladšími. Jiří Jarošík se pozdravil s Lubošem Kozlem, nechyběli Vítězslav Lavička, Karel Rada, Jiří Kotrba, Tomáš Hunal, Radim Nečas, Jiří Skála, Petr Kostelník, Tomáš Polách, Marek Jarolím a mnozí další, dokonce se v sále objevil i Jozef Chovanec, který se po svém angažmá v komisi rozhodčích, rozpuštěné po berbrovské aféře, ve společnosti obvykle příliš neukazuje.

Po přednáškách o taktických rozborech trendů z Eura 2020 a vyhlášení ankety přišel vrchol večera, a to debata tria Vrba, Trpišovský, Šilhavý.

„Já znám Jardu Šilhavého už někdy od vojny, já byl desátník, on snad major, nebo co,“ zapřeháněl si hned v úvodu Pavel Vrba ohledně kolegovy „šarže“ při vzpomínce na vojnu v RH Cheb.

V seriózních pasážích debaty se hodně hovořilo o součinnostech z klubů, které reprezentační trenér docení víc než cokoli jiného. „Je to moc užitečná zbraň, když máte na kraji hráče, kteří si můžou pozici obránce a křídla prohodit,“ pochvaloval si Jindřich Trpišovský například někdejší klubovou součinnost Vladimíra Coufala s Lukášem Masopustem.

„Když se nám v kvalifikaci nepovedl zápas v Kosovu, všichni před zápasem s Černou Horou volali po rozmetání sestavy. Nechali jsme to pohromadě, jen jsme vsadili na vazbu Coufal–Masopust a ono to fungovalo, vyhráli jsme 3:0 a Lukáš dával gól,“ navázal na něj Šilhavý.

Vrba zavzpomínal na časy, kdy se na kraj obrany stavěli hráči tak trochu do počtu. „A dneska jsou tam pomalu nejcennější, nejkvalitnější fotbalisté. Právě z vazby krajního obránce a křídla vzniká spousta zajímavých situací,“ zdůraznil.

Řeč se občas stáčela k Vladimíru Coufalovi, který pod Trpišovským udělal velký výkonnostní pokrok. „Když jsem přišel do Liberce, probírali jsme kádr, na pravého beka tam byli tři lidi. A pan Karl mi povídá: S Coufalem nepočítejte, ten nepřihraje na pět metrů. Vidíte. A já ho dneska počítám mezi tři nejlepší pravé obránce v Premier League,“ usmál se Trpišovský při vzpomínce na hráče West Hamu.

Trpišovský několikrát zopakoval, že pořád trochu nemůže věřit tomu, že se ocitl mezi trenérskou elitou. „Přijde mi to jako chvíle, kdy jsem se jezdil dívat na profesionální tréninky, jak je vede třeba Vlasta Petržela. A dneska tady sedím mezi takovými kapacitami. Už jsem mnohokrát řekl, že Pavel Vrba vlastně zachránil český fotbal. Tady se hrála tak ultradefenzivní liga, že snad měli divákům platit za to, že se na to dívají. A Pavel Vrba do hry zase přinesl atraktivitu a útok.“

Jaroslav Šilhavý zareagoval na předchozí přednášky, z nichž vyplývalo, že český tým na Euru patřil v řadě metrik a měřených činností spíše k podprůměru. „Ale chybělo tam třeba to, že v zisku míčů na útočné polovině jsme byli třetí. Musí se holt zvolit taktika odpovídající tomu, jaké mužstvo je k dispozici. Nemusíme přece hrát útočnou akci do střely na 24 sekund, když dáme gól i za 5 vteřin, to taky bereme,“ usmál se reprezentační kouč.

Trenéři se vyjádřili i k tomu, jak důležité jsou pro ně detailní statistiky a měření. „Poměr vlastní oko versus čísla musí být tak nějak přiměřený. Kolikrát máte k dispozici údaje od dvou tří různých firem. A ty se až dost zásadně liší. Takže já číslům přikládám tak 15–20 procent významu,“ řekl Trpišovský. Spolu s Vrbou se shodli, že největší váhu přikládají videorozborům.

„Z trendů vám vyjde, že už nikdo nehraje dlouhou přihrávku. Ale podívejte se na Belgii a na Lukaka, tam šla jedna za druhou,“ poznamenal Jaroslav Šilhavý. Obr jménem Romelu Lukaku byl ještě coby hráč Interu Milán otazníkem k vyřešení i pro Trpišovského, a to v duelech Ligy mistrů. „Když tu horu svalů vidíte v tunelu stát, tak si řeknete, že taková velikost trenýrek se snad ani nevyrábí,“ zlehčil kouč Slavie situaci a Vrba vtip dohrál: „Možná pro Horviho. Ale u něj už se pak zbytek té svalové hmoty vyvíjel trochu jinak.“

Pavel Vrba naznačil, že s Pavlem Horváthem ještě v jeho hráčské roli prožil v Plzni neskutečné věci. „To byl ještě větší expert než Limberský,“ prohodil. „Kdybyste Horviho viděli přes týden v tréninku… To prostě nešlo, já se musel dívat někam stranou. Hráče, co se v přípravě jevil takhle, byste nemohli postavit ani za přípravku. Ale on věděl, že důležitý je víkend. A tam pak vždycky zahrál jako král.“