Článek
Pavel Diviš coby majitel strojírenské firmy TGS Holoubkov jezdí už 25 let na Tchaj-wan.
„A pokaždé, když tam jedu, padne otázka: A co v tom Thajsku budeš dělat? Tchaj-wan totiž dodnes moc neznáme,“ směje se Diviš.
Jako předseda Česko-taiwanské obchodní komory nyní organizuje obchodní misi na asijský ostrov, která je součástí senátní delegace.
Na Tchaj-wanu asi o Česku také moc nevědí, že?
Já když do Tchaj-wanu jedu, skoro v každé fabrice narazím na někoho, kdo byl v České republice a prošel si tady Karlův most. Překvapivé je, že většina Tchajwanců zná Českou republiku, která je tam opravdu hodně populární. Začal to už Václav Havel, jehož brali jako velkého přítele Tchaj-wanu. Ročně k nám jezdí 70 tisíc turistů z Tchaj-wanu. A jsme čtvrtou zemí v Evropě, kde Tchajwanci nejvíc investují. Největší je výrobce elektroniky Foxconn, jenž má v Pardubicích továrnu a který je druhým největším exportérem.
Politická cesta Miloše Vystrčila má především symbolický význam, snaží se vyvážit podlézání Číně. Co od delegace očekáváte vy podnikatelé?
Tchaj-wan a Česká republika mají přes svoji vzdálenost spoustu společných věcí, co se ekonomiky týká. Podobná je velikost zemí, my jsme také takový ostrůvek v Evropě obklopený velmocemi, čímž jsou obě ty ekonomiky ovlivněny. Pro naše podnikatele je to především ohromná příležitost - jedeme do inovativního technologického gigantu. Většinu tchajwanské ekonomiky také tvoří malé a střední firmy. To je důležité, protože ony hledají tu spolupráci na úrovni sobě rovného.
V jakých oborech tam už české firmy uspěly?
Je tady docela velká obchodní výměna. My vyvážíme třeba auta, mikroskopy nebo telefonní sety. Naopak z Tchaj-wanu k nám míří hlavně počítačové vybavení a telefony. Všude, kam se kolem sebe podíváte, je něco z Tchaj-wanu. I vy sám doma máte daleko víc tchajwanských věcí, než si vůbec dokážete představit. Neexistuje počítač na světě, který by neměl čip, který se vyvinul na Tchaj-wanu. Ale kromě klasické obchodní výměny - dovozu a vývozu - chybí spolupráce na konkrétních projektech, společný vývoj a výroba, takových aktivit je zatím hodně málo. To chceme nyní změnit. V tom je cesta naprosto unikátní, protože firmám otevře hodně inspirativní trh, kde na nás nekoukají skrz prsty.
Koho s sebou berete, jaké firmy a jaký byl o cestu zájem?
My jsme si dali jasné kritérium, že pokud se jede na Tchaj-wan, určitě tam nejedeme prodávat pomocí podpory pana Vystrčila pivo a korálky. Jenom proto, že jich vyrábíme hodně a že potřebujeme uvolnit naše přebytky. Takže nebereme žádné tlusté kravaty, velké koncerny a nehoníme kritéria typu počet pracovních míst. Na Tchaj-wan musíme jet úplně pro něco jiného. Musíme to otevřít opravdu těm firmám, které teď bojují o svoji budoucnost a chtějí se někam rozvíjet. Takže s námi jedou inovativní firmy, které se například zabývají biotechnologií ve zdravotnictví, alternativními zdroji energie nebo umělou inteligencí. Může jít o start-upy, které potřebují prorazit. Bereme celkem 36 firem.
Mohou s vámi na Tchaj-wan jet a podnikat tam i firmy, které dělají byznys v Číně? Nebo by je pak čekal nějaký trest?
Tohle je strašně přeceňované. My jsme pro Čínu pod jejich rozlišovací schopností, vždyť my jsme pro Čínu absolutně nezajímaví. Oni v Evropě registrují maximálně Německo, a když je možná někdo hodně zorientovaný, tak ví, kde je Itálie a Británie. Čína k nám přistupuje ne z pozice partnerství, pokud se o něco jedná, ale z pozice dominantního hráče, který chce pouze vysát, zkopírovat a využít nějaké aktuální možnosti. Vůbec je nezajímá kvalita. Nepoužívají hodnoty otevřené ekonomiky, demokracie a svobody v byznysu. Ale rozhodně nejsme pro ně partner. A naprosto logicky, protože my vůbec ani obchodně nejsme schopni naplnit znaky toho partnerství.
Jak to myslíte?
Mohu mluvit za strojírenství, obráběcí stroje. Byl jsem tam ve firmě, která má 300 tisíc zaměstnanců a dělá podobné věci, co děláme my. I kdybychom navázali jakýkoliv vztah, tak jenom objednávka na zkušební sérii by nás zruinovala, protože nejsme schopni ji profinancovat. To prostě nelze. Oni jdou úplně jiným směrem. Prostě nejsme pro ně partner. Proto říkám, že na Tchaj-wanu máme podobně velké společnosti, které k nám přistupují jako rovný k rovnému. Podnik ze Žďáru nad Sázavou si najde podnik, který je pro ně zajímavý, a otevřou nějaké rovnocenné partnerství.
Jde tedy dělat byznys zároveň na Tchaj-wanu a v Číně?
To je ta schizofrenie, jak se tady čínsko-tchajwanská otázka prezentuje. A jak se prezentuje třeba na samotném Tchaj-wanu. Tchaj-wan je, pokud se nemýlím, největší investor v Číně. Většina tamních podniků má podnik v Číně i na Tchaj-wanu. Ta ekonomika je tak propojená, že tam denně probíhají v obchodu takové výměny, že se nám to vůbec nezdá. A my tady jedeme na Tchaj-wan a už se to hned vykládá, jako že děláme něco proti Číně. Vždyť ona sama na Tchaj-wanu obchoduje tisícinásobky toho, co tam děláme my.
Proč pak podnikatelskou výpravu organizuje vaše komora, ačkoliv obvykle to dělá Hospodářská komora nebo Svaz průmyslu?
Cestu jsme připravovali už s panem Kuberou. Jedná se o specifický region a také obchodní smysl cesty vyžaduje specifický přístup. Jedeme na Tchaj-wan za inovacemi a hledáme tam adekvátní partnery šité na míru špičkovým technologickým projektům, které se delegace účastní. Jsme odborníci právě na tento region. Cestu kamkoli jinam bychom neorganizovali.
Právě zmíněný Jaroslav Kubera dostal od čínské ambasády výhrůžný dopis s varováním, že české podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Tchaj-wanu platit.
Všichni víme sami, jak se dělá obchod v nedemokratické zemi. Dělá se to nedemokratickými způsoby. A tudíž to znamená, že jste neustále v šachu. Takže pokud někdo chce něčeho využít, ať je to cesta na Tchaj-wan, nebo cokoliv jiného, tak to může udělat, jak se mu to zrovna zlíbí. Pokud má někdo aktivity v Číně, už musí počítat s tím, že je takto obchodně držený v šachu. Tohle riziko je tam automaticky neustále přítomné bez ohledu na Tchaj-wan. Čína využije čehokoliv.
