Článek
Na světě už zbývá jen minimum míst, která se dají považovat za ráj nedotčený lidskou rukou. Podle nové studie zůstávají neporušená jen 3 procenta světových ekosystémů.
Střípky skutečné divočiny jsou k nalezení v amazonském a konžském pralese, na severovýchodě Sibiře, v lesích na severu Kanady a na Sahaře. V Austrálii, která proslula svou unikátní flórou a faunou, narušily tamní ekosystémy cizí zavlečené druhy, jako jsou kočky, lišky, králíci či kozy. Vědcům se proto u protinožců nepodařilo najít jediné místo, kde by byla naprosto panenská příroda.
Škody by mohl zmírnit návrat druhů, pro které jsou vybrané regiony přirozeným prostředím. Vědci uvádí jako konkrétní příklad vlky či slony. Krok by mohl vést až ke dvacetiprocentní obnově chráněných oblastí.
Předchozí studie, které měřily rozsah nedotčených krajin, vycházely především ze satelitních snímků. Podle dřívějších odhadů měly oblasti nedotčené lidskou rukou představovat 20 až 40 procent povrchu Země. Výzkum publikovaný v časopise Frontiers in Forests and Global Change nicméně tvrdí, že lesy, savany a tundry se mohou zdát shora neporušené, ale ve skutečnosti trpí nedostatkem druhů, jež jsou klíčové pro jejich zdravé fungování. Například výše zmínění sloni hrají nezastupitelnou roli v přenosu semen a ve vytváření či udržování pralesních mýtin. Vlci zase regulují jelení a losí populace.
Vědci proto zkombinovali satelitními snímky s daty, která ukazují oblasti, kde zmizela původní zvířata nebo se výrazně zmenšila jejich populace. Někteří vědci hovoří v souvislosti se stále se zmenšující biologickou rozmanitostí dokonce o tom, že se nacházíme v období šestého hromadného vymírání organismů. Při tom posledním zemřelo zhruba před 65 miliony let 85 procent všech organismů včetně většiny dinosaurů.
„V mnoha ekosystémech, které považujeme za nedotčené, chybí zvířata, jež byla lovena nebo vymřela kvůli jiným invazivním druhům či infekčním chorobám,“ uvedl pro britský deník The Guardian hlavní autor studie Andrew Plumptre z Cambridgeské univerzity. „Je to celkem děsivé, protože to ukazuje, jak jedinečná jsou místa jako Serengeti (národní park ležící v severní Tanzanii), která zůstávají nedotčená.“
Letošním rokem odstartovala OSN dekádu obnovy ekosystémů, jež má „zabránit, zastavit a zvrátit hroucení ekosystémů na každém kontinentu a v každém oceánu“. Součástí ekologické výzvy je i návrat druhů, které by mohly nejen udržovat ekosystémy, jež lidé považují za chráněné, ale i pomoci v jejich obnově.
Autor studie proto připomíná úspěšný návrat vlků do Yellowstonského národního parku v USA, kam bylo mezi lety 1995 a 1996 dovezeno téměř 40 vlků ze sousední Kanady. Přestože se správci národního parku obávali, že vlci utečou a začnou útočit na hospodářská zvířata, divoké šelmy se v Yellowstonu zabydlely a během několika let dostaly pod kontrolu přemnoženou losí populaci.
Dnes žije v Yellowstonském národním parku zhruba 60 až 80 chráněných vlků. Příchod vlků spustil v parku dominový efekt; poměrně překvapivě se díky němu rozrostly například bobří kolonie – z původní jedné jich je nyní devět. A to jen díky tomu, že losi opět získali přirozeného nepřítele. Vrbový porost, který díky lelkujícím losům zakrněl, mohl opět nerušeně růst a bobři znovu získali materiál na stavbu hrází. Díky většímu počtu hrází vznikly nové tůně, jež kvůli stínu vyhledávají ryby. V plně vzrostlých vrbách si zase našli útočiště zpěvní ptáci. Vědci doufají, že návrat klíčových druhů, jako jsou vlci, by zafungoval podobně i v dalších chráněných oblastech.
Podle kritiků nové studie toho ale víme jen velmi málo o skutečné rozšířenosti některých druhů v různých historických rozmezích. Výzkum také nevzal v potaz dopady klimatické krize, jež má na početnost jednotlivých druhů velký vliv.
To, že výsledek studie je přinejlepším odhad, ale uznává i její autor, podle kterého byl výzkum založen na dostupných datech. Vyzývá proto, aby se vědci dále zaměřili na podrobné mapování konkrétních regionů a měření dopadů člověka na krajinu.
