Článek
Na celém světě je nedostatek písku. Lidstvo materiál spotřebovává rychleji, než ho příroda dokáže produkovat. Písek se používá při stavbách budov, výrobě počítačů, skla a papíru, ale i kosmetiky, zubních past nebo třeba jídla. Každý rok se tak na světě spotřebuje 50 miliard tun písku. To je dvakrát více, než produkují všechny řeky dohromady.
Písek je třetím nejčastěji používaným přírodním zdrojem na světě hned po vzduchu a vodě. Využívá se více než například ropa. Problémem je, že na většinu výrobních postupů není písek z pouští vhodný kvůli svému tvaru vytvořenému větrem. Proto se využívá pouze „vodní písek”, tedy takový, který je na dnech oceánů, řek, jezer a na plážích.
Nejčastěji se písek využívá při výrobě betonu, který tvoří ze tří čtvrtin. Na jeden dům se tak běžně spotřebuje kolem 200 tun písku, na nemocnici je ho třeba 3 000 tun a na necelé dva kilometry dálnice je třeba 15 000 tun písku. Každý rok tak celosvětově využijeme 4 miliardy tun betonu a toto číslo se každoročně zvyšuje. Trend je nejcitelnější v rozvojových zemích. Například Čína jen mezi roky 2011 a 2013 spotřebovala více betonu než Spojené státy během celého 20. století.
Mnoho zemí také využívá písek k výstavbě umělých ostrovů. Kromě Číny tak činí třeba Spojené arabské emiráty. V Dubaji na tuto činnost spotřebovali veškerý mořský písek kolem pobřeží. A na stavbu nejvyšší světové budovy Burdž Chalífa tak musel být materiál zcela importován z Austrálie.
Těžba písku ze dna oceánů má však dalekosáhlé důsledky. Mořské dno pokrývá pouze velice tenká vrstva písku, pod níž jsou skály. Tato vrstva je domovem mnoha mikroorganismů, které tvoří základ potravního řetězce. Těžba mořského písku má proto negativní dopad jak na místní rybolov, tak na pobřeží, jež je tudíž náchylnější k erozi a záplavám. Přes dvě desítky indonéských ostrovů již kvůli ilegálnímu obchodu s pískem zmizely pod mořským dnem.
Na devadesát procent světových pláží se od roku 2008 zmenšilo o 40 procent. Písek se proto importuje už i sem. Světové vlády na tento problém reagovaly tak, že na těžbu písku uvalily restrikce. Tato opatření však vedla ke vzniku černého trhu s pískem a „písečné” mafie, která je nyní v Indii nejsilnější kriminální organizací. Organizovaná skupina obchodníků, řidičů a zločinců zde využívá svého vlivu a k udržení ilegálního obchodu s pískem sahá i k násilí. Odhaduje se, že tato kriminální organizace zaměstnává v současnosti 75 000 lidí. V roce 2010 pak byla desítka malajsijských úředníků odsouzená za braní úplatků a využívání sexuálních služeb výměnou za importování ilegálního písku.
Nadějí však zůstává „recyklace” písku. Tedy vyrábění písečného prachu za pomoci drcení skleněných lahví. Program OSN pro životní prostředí rovněž navrhl zavést lepší systém danění a oceňování písečné těžby, který by měl vést k postupnému rozšiřování jejích ekologických alternativ. OSN také vyzvala k okamžitému vytvoření adekvátní legislativy ve všech zemích světa. Ta by se měla týkat především mezinárodních vod.
