Článek
Zatímco lyžaři nemusejí být na tuto zimní aktivitu nijak zdatní a speciálně trénovaní, koně musí mít precizní, dlouhodobý a kvalitní výcvik, aby si člověk i zvíře užili bezpečnou jízdu zasněženou přírodou. „Člověk i kůň si při skijöringu užijí zábavu, pro koně může být také velmi dobrou rehabilitací či způsobem udržení v kondici i pro starší zvířata,“ řekla Barbora Růžičková ze skupiny jezdců Equites Gabreta z Kašperských Hor.
„Jezdím skijöring už 20 let, od svých 13 let, a je pro mě ta nejmilejší věc a nejlepší aktivita, která jde s koněm dělat,“ řekla. Když jsou dobré podmínky, stráví v zimě ve vleku za některým ze svých 20 koní i několik hodin denně. Všichni její koně jsou na skijöring trénovaní. Loni dokonce absolvovala vandr po Šumavě, kdy během pěti dnů ujeli na lyžích za koněm 110 kilometrů. „Být s koněm na sněhu v přírodě je prostě krása. A co se týká výcviku, je to vrchol toho, co jde dělat,“ poznamenala.
Aby byla jízda bezpečná pro zvíře i jezdce, musí kůň spolehlivě zvládat slovní pokyny jezdce a dokonale ho poslouchat, musí být také trénovaný, aby se například nesplašil v nečekané situaci, jako může být pád nebo výkřik lyžaře, sníh odlétávající při trysku nebo třeba srna, která vyběhne z lesa. Musí také na povel zůstat stát nebo se nechat vymotat z lan.
„Pokud se někdo rozhodne, že si v zimě skijöring s vlastním koněm zajezdí, musí s důsledným tréninkem koně začít už tak v září,“ řekla Růžičková. Výhodou podle ní je, že aktivita se dá provozovat i s mladými, třeba už dvouletými koňmi, tedy mnohem dřív, než je možné je jezdit. Protože koně nezatěžuje váha jezdce, je pro něj skijöring příjemnější a může si i dřív vyzkoušet cval nebo trysk, který by jinak zažil až s člověkem na hřbetě. Navíc to umožní trénovat zvíře už během jeho mládí a nečekat až na chvíli, kdy je možné ho sedlat třeba ve čtyřech až pěti letech. Když pak kůň vycvičený v mládí pro skijöring dostane sedlo, umí už perfektně poslouchat.
Pokud není vrstva sněhu moc vysoká, aby se do ní zvíře příliš bořilo, může jet plnou rychlostí, kterou dokáže vyvinout. Zkušení jezdci skijöringu si tak troufnou jet za koněm i víc než padesátikilometrovou rychlostí. Pro starší koně je běh s člověkem v zápřahu výbornou rehabilitací a cestou pro udržení v kondici. Pokud je dost sněhu, se svým třiadvacetiletým koněm Spottym jezdí Růžičková téměř denně.
Na skijöring používá vlastní postroj, postupně vylepšený díky dlouholetým zkušenostem, tak aby měl všechny bezpečnostní prvky a nejlepší funkčnost. Při jízdě nesmí být lyžař za koněm připojen napevno, jen se drží lan vycházejících z postroje, aby se v případě problémů kdykoliv jen pustil a zůstal na místě. Pro bezpečí se také nesmí na konci úvazu používat pro pohodlnější držení žádné tyče nebo rozporky, které by mohly zvíře zranit. Na skijöring rozhodně není vhodný třeba snowboard, nejlepší zážitek i nejsnadnější jízda je na obyčejných sjezdových lyžích.
Skijöring přitom není zábava jen pro lidi. Užívají si ho i koně. V zimě se dá jet po lesních štěrkem sypaných cestách, které v létě nejsou pro koně vhodné. Přikryté sněhem jsou ale ideální. „Nemám jediného koně z těch svých, kterého by to nebavilo, ani z těch spousty, které jsme to učili. Mnohem méně koní je vhodných pro klasické ježdění než pro skijöring,“ poznamenala Růžičková. Zvířata si podle ní užívají času stráveného se svým člověkem, rádi běhají krajinou, milují sníh i třeba rychlou jízdu z kopců dolů. Když je na nich jeden jezdec, vede je k pomalému scházení ze svahu. Když ale koně netíží váha člověka, mají volný pohyb a jen lyžaře za sebou, radují se z rychlosti.
Lidé z Equites Gabreta se dlouhodobě věnují práci s koňmi, nabízejí i různé kurzy soužití, práce a tréninku člověka s koněm.
