Článek
Už týden dvanáct stovek hasičů čistí jihomoravské obce od živelné pohromy, která v novodobé české historii nemá obdoby. Je to extrémní zátěž, kterou mnozí doposud nezažili. Příští týden přijde další náročná etapa. Hasiči se pustí do řízených demolicí domů a dalších objektů. K zemi jich půjdou na dvě stovky.
Často řadovky se společnými štíty. „Budou se snažit, aby v minimální možné míře nepoškodili sousední domy, které zůstávají stát. Ta práce bude nesmírně náročná a vůbec nezávidím klukům ze záchranných útvarů z Hlučína, kteří to budou dělat,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitel jihomoravských hasičů Jiří Pelikán. Od minulého čtvrtka se ve velení zásahu podílí na likvidaci následků tornáda.
Některé domy mají zelené, oranžové, nebo červené křížky. Můžete rozklíčovat, co jednotlivé barvy vzhledem k poškození znamenají?
Odpoutal bych se od toho, co bylo. Značky se dělaly hlavně proto, že jsme zachraňovali životy a hledali jsme lidi, kteří byli ohrožení sesutím, zavalením, nebo se v těch troskách nacházeli. Záchranné práce jsme vyřešili v prvních 24 hodinách a přistoupili jsme k likvidačním pracím.
Objekty teď znova prochází statik. Rozhoduje a vydává demoliční výměr.
Ředitel jihomoravských hasičů Jiří Pelikán.
Jak to tedy vypadá?
Tentokrát jsme zvolili cestu elektronickou. Máme aplikaci v GISu (mapová aplikace – pozn. red.), kde jsme domluvení, že objekty, které jsou určené k demolici a už se mohou demolovat, budou označené červeně. Objekty určené k demolici, u nichž se ještě řeší administrativní úkony, označíme oranžově. Společnou aplikaci sdílí policisté, hasiči, stavební úřad a může ten objekt okamžitě řešit podle toho, kde se nachází a v jakém je stavu.
Řízené demolice dělané hasiči přijdou na řadu na konci příštího týdne. Co je třeba do té doby ještě udělat?
K demolicím přistoupíme, až budeme mít obce vyčištěné. Neustále odstraňujeme hlavní škody v obcích. Demolice nikoho neohrožuje. Pokud někoho ohrožovala, tak jsme objekty nemilosrdně zbourali hned. Do domů určených k demolici je zakázaný vstup. Jsou zapáskované. Vstup je povolený jen za přítomnosti policie a hasičů, abychom co nejvíc chránili obyvatele, pokud si potřebují vyzvednout nějaké doklady či dokumenty. Snažíme se o to, abychom si celý proces naplánovali. Uvědomme si, že mluvíme o 150, možná dvoustovce objektů, které se musejí zlikvidovat. Je to obrovský objem suti, která se bude převážet. Práce nebudou jednoduché, ani úplně bezpečné. Snažíme se, abychom při nich co nejméně narušili okolí.
Někteří lidé už bourají domy na vlastní pěst. Doporučil byste jim, ať se obracejí na hasiče?
Každý, kdo si objekt zdemoluje sám, dělá to na svoje náklady a riziko, je námi vítaný, protože nám ušetří práci. Nicméně jsme připravení, že pokud majitel nebo obec projeví zájem, tak objekty zdemolujeme na náklady hasičského sboru způsobem, na který jsme zvyklí.
Budou to dělat speciální jednotky?
Máme tu tři odřady záchranného útvaru z Hlučína, který posilujeme o další síly a prostředky tak, aby když dokončíme likvidační práce v obcích a vyčistíme si komunikace a hromádky suti, které se každý den před domy objevují, s demolicemi teprve začneme. Máme předběžně domluveno, že budeme bourat až na čtyřech místech současně a bude záležet na konkrétní situaci, kterou zjistíme vlastním průzkumem.
Museli jste už zdemolovat několik domů, které představovaly riziko pro jiné lidi. Máte odhad, kolik takových objektů bylo?
Nemám. Někde mezi jednotkami a desítkami se budeme pohybovat.
Co bude 1200 hasičů na místě dělat v nejbližších dnech?
Chceme dočistit ulice, vedlejší stavby, které neslouží ubytování, jako jsou různá hospodářská stavení. Posuneme se i do zahrad a okolí obcí. To bychom dělali rádi ve spolupráci s dobrovolníky. Vyzval jsem starosty, ať si tu pomoc zorganizují. Čekají nás čtyři dny pracovního volna a spousta lidí je připravených pomáhat. S jejich přispěním lze okolí pročistit a hasiči se mohou více soustředit na těžké odborné práce související s demolicemi.
V zasažených obcích je obrovské množství trosek a suti. Co s ní budete dělat?
Myslíme si, že se množství suti pohybuje někdy mezi 50 až 100 tisíci kubíků, ale jsou to hrubé odhady. Jako hasiči jsme ve skládkování laici. Učíme se rychle za pochodu. Nyní fungují tři skládky sutě, a to v Hodoníně, v Mikulčicích, které jsou na zpevněném podkladu a dobře se nám tam pracuje. Třetí skládka je mezi Hruškami a Moravskou Novou Vsí, ta je na poli a tam při dešti hrozí propadnutí terénu, proto místo zpevňujeme. Hrozí také nebezpečí vznícení skládek (jedna z nich po rozhovoru skutečně hořela – pozn. red.), proto se kraj zabývá otázkou vysoutěžení firmy, která skládky podrtí. Abychom je dostali do rozumného skladu a nepřeváželi vzduch, ale sypký materiál a dostali na nulu rizika spojená se samovznícením. Chceme také eliminovat hrozbu zlatokopů, kteří nám na skládky začali pronikat a hledat cennosti. Skládky jsou ve spolupráci s policií hlídané, aby na ně nikdo nevstupoval.
Každopádně klobouk dolů předtím, kolik práce se stihlo. Každým dnem je znát, jak sutiny mizí. Myslím, že pro dobrovolníky je spousta prostoru, jen je potřeba dobrovolníky nasazovat organizovaně, aby nedocházelo k živelným nájezdům.
Dovolte osobnější pohled. Jak je to pro vás zásah náročný, zažil jste někdy něco podobného?
Sloužím devětadvacátý rok. Zažili jsme povodně v roce 1997 i rychlé lokální povodně o rok dřív. Máme za sebou likvidaci požáru v Bzenci, ale tohle je něco úplně nového. Ten začátek, připadali jsme si jak ve válečné zóně.
V čem je ta tragédie jiná a co je v prvotních momentech třeba řešit?
Rozsah zkázy byl nový. Je to 1200 poškozených domů, minimálně tři tisíce lidí, kteří v nich bydleli. Musíte se v té situaci rychle zorientovat a začít pomáhat. Máme perfektní systém nasazení jednotek plošného pokrytí, integrovaný záchranný systém. Všechny oblasti naskočily. Je vidět, že jsme od povodní v roce 1997 udělali obrovský krok dopředu a všechny jednotky fungují.
Byl to běžný linkový autobus, tornádo jej vyzdvihlo a zdemolovalo. Lidé tam byli uvěznění víc jak hodinu. Autobus jsme nemohli najít, protože přeletěl trať a svým způsobem, jak byl zdemolovaný, se nám skryl za ní. Kluci kolem něj dvakrát projeli, než jsme opravdu našli místo.
V první hodině jste poslali na místo v uvozovkách všechno, co mělo ruce a nohy. Jak je těžká koordinace?
Za standardního mírového režimu máme území pokryté jednotkami, územním řídícím a krajským důstojníkem. Došlo k posílení operačního střediska a byli jsme zahlcení hovory. Byly to desetitisíce telefonátů. V prvních okamžicích řešíte záchranu životů, to pro nás byla absolutní priorita. Řešili jsme lidi, kteří byli uvěznění v autech nebo autobusu.
Když člověk vidí zdemolovaný linkový autobus, běhá mu mráz po zádech a uvědomuje si sílu toho živlu.
Byl to běžný linkový autobus, tornádo jej vyzdvihlo a zdemolovalo. Lidé tam byli uvěznění víc jak hodinu. Autobus jsme nemohli najít, protože přeletěl trať a svým způsobem, jak byl zdemolovaný, se nám skryl za ní. Kluci kolem něj dvakrát projeli, než jsme opravdu našli místo a než jsme to za pomoci domorodců zjistili. My jsme se k těm lidem museli takzvaně prokousat, protože všechny silnice byly zatarasené větvemi, troskami, sutí.
Jak těžké bylo lidi z autobusu dostat?
Vím o čtyřech vážně zraněných. Víc informací nemám. My jsme lidi z autobusu vyprostili, zajistili základní věci jako únik kapalin, ale těžko o tom mluvit, když je autobus jak konzerva. Pak jsme se přesunuli dál. Ta noc byla peklo. Lidé, kteří nasazovali životy a všichni, co se na tom podíleli od prvního nasazeného až po generálního ředitele. Velká poklona před nimi, všichni projevili profesionalitu a zvládli svou roli.
