„Na silvestra jsem nepotkal nikoho.“ Hlavní zbraň proti covidu-19 nefunguje

Naděje spojená s očkováním proti covidu-19 zcela vytěsnila zájem o takzvanou chytrou karanténu. I ministr zdravotnictví přitom připouští, že pro běžné občany bude vakcína dostupná spíš až v létě. Do té doby se lidé musejí spolehnout na systém chytré karantény, tedy vyhledávání nakažených pomocí testů a jejich následnou izolaci. A právě tento systém ani v roce 2021 nefunguje.

Rychlé a důsledné trasování se nedaří nahradit ani plošným použitím antigenních testů, ani zaměřením testování na citlivá místa, jako jsou domovy pro seniory. Výzkumné zprávy think-tanku IDEA při výzkumném pracovišti CERGE-EI Karlovy univerzity už v létě upozorňovaly, že důsledné trasování funguje lépe a levněji než snaha o ochranu pouze vybraných skupin. Neutěšenou situaci dokresluje aktuální vysoký poměr lidí, kteří musejí být kvůli covidu-19 hospitalizováni, aniž by je testy nebo trasování zachytily.

Nejčerstvější data zveřejněná ministerstvem zdravotnictví přitom vypadají na první pohled optimisticky. Trasováním se aktuálně zabývá přibližně půldruhého tisíce hygieniků, vojáků a dobrovolníků. Na „telefon od hygieny“ už se nečeká týden, nebo i deset dní, jako tomu bylo na podzim. Naprostou většinu případů trasovači vyřídí do tří dnů, takže například všechny známé případy z 1. ledna byly už k pondělí 4. ledna vyřešené, s výjimkou dvacítky hluchých kontaktů.

Ani tak ale trasovači nedokáží zachytit nakažené a jejich kontakty dostatečně rychle. Do 24 hodin se to daří asi jen u poloviny z nich, konkrétně u 49 % pozitivně testovaných a 56 % jejich nahlášených kontaktů. Stanovený cíl přitom má být 90 %, jak upozorňuje například poslední monitorovací zpráva Centra pro modelovaní biologických a společenských procesů.

Hlavní problém spočívá v tom, že lidé odmítají své kontakty nahlašovat. Trasovači se každého ptají na jednoduchou otázku: koho jste potkal během posledních dvou dnů? A odpověď většiny lidí zní: nikoho.

Trasovači za posledních sedm dní zaznamenali v průměru 0,75 rizikového kontaktu u každého člověka s pozitivním testem na SARS-CoV-2. To v praxi znamená, že pokud jeden člověk nahlásil nevelký počet pěti lidí, se kterými se osobně setkal za dva dny, tak dalších přibližně šest lidí tvrdilo, že nepotkali vůbec nikoho. K trasovačům se tak dostává jen zlomek informací o tom, kdo všechno se mohl nakazit.

Na tuto mizernou bilanci opakovaně upozorňuje skupina vědců z prestižních univerzit a výzkumných institucí sdružených v rámci zmíněného Centra pro modelovaní biologických a společenských procesů. Jeho ředitel René Levínský neskrývá rozčarování z toho, že vláda nechce dát na jejich rady.

„Trasování v této zemi vlastně nefungovalo nikdy. Nejdřív nefungovalo, protože neměl kdo trasovat, a když ti lidé jsou, tak počet hlášených kontaktů je naprosto směšný, nějakých 0,8. Z dat Daniela Prokopa (sociolog a zakladatel výzkumné organizace PAQ Research, pozn. red.) víme, že ty kontakty by měly být přibližně čtyři, možná pět,“ řekl Levínský redakci Seznam Zpráv.

Problém vidí v tom, že lidé nechtějí být trasováni. Ekonomicky se jim to nevyplatí. I když pro ně může být covid-19 nebezpečný, raději se úplně vyhnou testování, než aby přišli o část platu.

„Co je pro mne důležitější – můj bratr, nebo stát? Když vím, že jsem byl u bratra, tak mu zavolám a řeknu: ‚Já jsem pozitivní. Chceš nahlásit, nebo si to zařídíš sám?‘ Je jasné, že většina lidí nejdříve zavolá a zeptá se, jestli může ty kontakty nahlásit,“ vysvětluje Levínský.

Sám se ostatně na tvorbě chytré karantény zprvu také podílel. Stejně jako třeba Eva Blechová, projektová manažerka týmu, který měl propojit IT odborníky z iniciativy COVID-19 s ministerstvem zdravotnictví, Armádou ČR a krajskými hygienickými stanicemi. Cílem bylo právě efektivní trasování za pomoci call centra. V červnu ale převzala dohled nad fungováním chytré karantény Rada vlády pro zdravotní rizika v čele s Andrejem Babišem.

„Navrhovali jsme, aby na začátku strukturovaných rozhovorů zazněla věta: ‚Heleďte, normální člověk má za ty dva dny pět kontaktů. Na kolik si vzpomenete vy?‘ Ukotvím ho k nějakému číslu, normě. On si řekne: ‚Když teď řeknu, že jsem nepotkal nikoho, tak budu vypadat jako psychopatický asociál, to bych asi něco říct měl‘. Existují jednoduché psychologické manipulace, které se nám ale nepodařilo žádným způsobem do chytré karantény vnutit,“ popisuje Levínský.

Hlavní roli v rozhodování lidí o tom, zda se do chytré karantény „nechají vtáhnout“, hrají podle odborníků peníze.

„Jít do karantény je nevýhodné jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Jeden nechce platit nemocenskou, zatímco pro něj ten člověk nemůže pracovat, a druhý nechce jít na 60 % mzdy. Raději si řeknou: ‚Je ti trochu špatně, ale do práce jít můžeš, tak si vezmi roušku a bude to dobré.‘ Z krátkodobého ekonomického pohledu nikdo nemá zájem v této hře spolupracovat se státem,“ říká Levínský.

Kromě plné náhrady mzdy ze strany státu by pomohly i další finanční motivace. Z dat shromážděných sociologem Danielem Prokopem například vyplývá, že pro velkou část lidí by stačila částka 3 000 korun k tomu, aby přijali pozitivní test bez větších námitek. Stát přitom za každého nakaženého ztrácí z rozpočtu mnohonásobně vyšší částky, a to jak na daních, tak kvůli nutným opatřením z důvodu rychlého šíření nemoci.

Aktuální data o chytré karanténě ukazují ještě jeden zajímavý údaj. Počet nahlášených rizikových kontaktů se sice dlouhodobě drží pod číslem 1, dvě období z posledních týdnů se tomu ale vymykají.

Prvním je období od 25. do 27. prosince, tedy tři dny těsně po Vánocích. A druhým datum 2. ledna, tedy druhý den po silvestru. V obou případech byl počet nahlášených kontaktů vzhledem k zaznamenaným případům nezvykle vysoký, 26. prosince dokonce dvojnásobný oproti dlouhodobému průměru.

Jedním z možných vysvětlení je, že se lidé o Vánocích nebo na Nový rok rozhodli mluvit pravdu, byť jim to dlouho nevydrželo. Další odhad říká, že se setkávali v mnohem větší míře, než je obvyklé. Budoucí dny a vývoj počtu nakažených ukáží, která varianta má k pravdě blíž.