Past na rychlé řidiče. Na silnici smrti leží miliony a starosta po nich sáhne

Stráž nad Ohří leží v hlubokém údolí mezi dvěma kopci, po jedné straně řeky vede železniční trať a po druhé úzká silnice číslo 13, po které denně proudí nekonečný zástup osobních aut a kamionů na trase mezi Ostrovem nad Ohří a Chomutovem.

Cesta se kroutí údolím, prudká stoupání a klesání doplňují ostré zatáčky a kvůli množství nehod ji média někdy označují jako „silnici smrti“.

Na obou koncích vesnice jsou sice nasazeny radary, které řidiče upozorňují na jejich rychlost – a často jde o hodnoty vysoko nad povolenými 50 km/h. Rovný úsek uprostřed obce je jednou z mála možností, kde řidiči osobních vozů mohou předjet pomalejší kamiony.

Do konce roku tu však na rychlíky sklapne past. Rychlost začne měřit nový radar připojený na informační systém na radnici v Ostrově nad Ohří. Starosta Ostrova Jan Bureš nakoupil techniku a software za tři miliony korun a zaměstná k nim pět lidí obsluhy. Spočítal si, že se mu to vyplatí, protože přes vysoké náklady by při nynější disciplíně řidičů mělo město zůstat v zisku.

Mají tady na srdci bezpečnost, nebo naplnění městské kasy? Bližší pohled ukazuje, že tak jednoduché to není.

Starosta Bureš má na pochybovačnou otázku jasnou odpověď.

„Radar tu bude stát kvůli zpomalení dopravy, nemá mít výdělečný účinek,“ říká. „Samozřejmě to asi bude mít ekonomický profit, ale primárním cílem je zmírnění dopravy ve Stráži. Ani dostavba dálnice D6 dopravu neodvede jinam, je to zkrátka hlavní cesta ze západu do severních Čech.“

Ostrov nad Ohří jako obec s rozšířenou působností bude tedy radary ve Stráži provozovat a zároveň vybírat pokuty. Pokud se měření osvědčí, plánuje ho starosta zavést také v dalších obcích, které pod Ostrov spadají.

„Už mám nějakou odezvu, že by o to stály i další obce. Třeba paní starostka z Velichova říkala, že by tam docela rádi měli radar v rovném úseku, kde řidiči jezdí velice rychle a není tam chodník,“ říká Bureš.

Ve Stráži nad Ohří si místní lidé chystané úsekové měření rychlosti pochvalují. Na problém ostatně upozornila zdejší starostka Jana Viková. Obec nebude mít s měřením žádné náklady, o provoz i pořízení techniky se postará Ostrov nad Ohří.

„Je to dobrá věc,“ říká asi třicetiletý muž, který bydlí přímo naproti zmíněnému dětskému hřišti. A nebojí se ani případných pokut. „Když o tom budu vědět, tak si dám pozor,“ usmívá se.

„Tady je to hrozně nebezpečné, zejména pro děti,“ přitakává žena ve středních letech. „Na konec obce ani nemůžete jít pěšky. Není tam chodník a po silnici je to nebezpečné. Hlavně pro děti. A v noci úplně pro každého.“

Ostrov kvůli radaru zaměstná pět lidí s tabulkovými platy, a to čtyři úředníky a jednoho policistu. Výběrové řízení už proběhlo a přinejmenším ve zkušebním provozu by úsekové měření ve Stráži mělo fungovat od Nového roku, říká ostrovský starosta Bureš.

Netají se tím, že se inspiroval obcemi, které na výběru pokut za rychlou jízdu dlouhodobě úspěšně vydělávají.

„Radar, jeho instalace, obslužný software, projekt a propojení s účetním softwarem bude stát skoro tři miliony,“ říká Bureš. „Počítáme, že by se náklady měly vrátit poměrně rychle. Vycházíme ze zkušenosti Říčan u Prahy.“

Říčany jsou úsekovým měřením rychlosti proslulé. Ve městě a okolních obcích už funguje více než třicet radarů. Tamní starosta Vladimír Kořen byl ostatně zvolen za hnutí Klidné město.

„Nejde o to, vybírat obrovské sumy od místních. Ti kritické úseky znají. Chceme donutit ty, kteří naším městem jen projíždějí, aby respektovali říčanské obyvatele, chodce, školáky či seniory,“ popsal před pěti lety plán na zprovoznění prvních čtyř radarů. Měření se osvědčilo, doprava ve městě se zklidnila a dodnes město na radarech vydělává desítky milionů korun ročně.

S podobným efektem počítá i starosta Ostrova Jan Bureš.

„Bylo mi řečeno, že zhruba deset procent lidí spáchá tento přestupek. To je osm set denně. Když každému dáte 500 korun pokutu a 30 procent lidí ji zaplatí (zbytek namítá, nereaguje, je z ciziny, soudí se atd.), tak dojdete k přesným číslům,“ říká Bureš.

Starostovy počty mohou být trochu nadsazené. Za rok by podle těchto čísel pokuty vynesly 42 milionů korun, po odečtení nákladů na techniku a platy zaměstnanců by to bylo hodně přes 30 milionů.

Právě kolem 30 milionů přitom každoročně vydělají zmiňované Říčany u Prahy, které ale provozují přes tři desítky radarů, byť na místech s různou intenzitou dopravy.

Srovnání může poskytnout i Dvůr Králové nad Labem, který je množstvím radarů rovněž proslulý. V prvních měsících zaznamenaly kamery i 6 000 přestupků měsíčně, po pěti letech provozu je to podle radniční mluvčí Miroslavy Kameníkové přibližně 1 500.

Osm radarů vyneslo loni do městské kasy Dvora Králové asi 19 milionů korun. Město se letos rozhodlo počet měřených úseků o polovinu zvýšit, ke známým radarům v Choustníkově Hradišti a Kocbeřích, ležících na hlavním tahu z Hradce do Trutnova a potažmo do Krkonoš, tak přibude Zdobín nebo Nemojov.

Úspěšnost vymáhání pokut je podle Kameníkové asi 80 až 90 procent u českých řidičů a kolem 40 procent u cizinců. Za provoz radarů zaplatí město soukromé firmě něco přes milion korun ročně bez ohledu na počet zaznamenaných přestupků.

Počet pokut vybraných s pomocí radarů časem klesá, což podle radnic dokazuje, že měření plní svoji hlavní funkci, tedy zklidňuje dopravu. V Zelené u Chomutova, která leží na stejné silnici jako Stráž nad Ohří, se stále spoléhají na kartonové postavy policistů s dalekohledem. Většina řidičů už tamní situaci zná, na rozdíl od hrozby finančního postihu je proto figuríny nechávají v klidu, a velká část aut tak projíždí obcí mnohem rychleji než povolenou padesátkou.

Je možné, že starosta Ostrova nad Ohří správně odhaduje oněch 10 procent řidičů, kteří jezdí ve Stráži příliš rychle. Přímo uprostřed obce na autobusové zastávce ostatně pravidelně stávají policisté a rozdávají pokuty. Z kapacitních důvodů tam ale nemohou být dost často na to, aby se řidiči naučili obcí jezdit podle předpisů. Radary takovou schopnost mají.

Některá místa, kde je rychlost snížena značením, naopak lidé vnímají jako past, které se dá jen těžko vyhnout, když na ni řidič narazí poprvé.

Například v pražské ulici Zálesí v roce 2015 kamery zaznamenaly přes 50 000 překročení povolené rychlosti 30 km/h. Jde o rovnou čtyřproudou silnici, která spojuje Lhotku s Dolní Krčí.

Ministerstvo dopravy nemá údaje o tom, kolik úsekových měření v České republice funguje, říká ředitel oddělení bezpečnosti silničního provozu (BESIP) Tomáš Neřold. Jejich provozování je totiž plně v kompetenci obcí s rozšířenou působností, které nemají povinnost tuto činnost nikam hlásit.

„Kamery by měly sloužit ke zvýšení bezpečnosti dopravy,“ říká šéf BESIP. „Preferovaná by měla být místa s vyšším počtem nehod s těžšími následky. Veřejnost by měla kamery vnímat jako něco pozitivního, co slouží k většímu bezpečí a ochraně, nikoliv jako nástroj na vytváření pokut.“

Zdůrazňuje také, že regulování rychlosti dopravy v obcích je pro bezpečnost důležité. „Nejzranitelnější účastníci provozu, tedy chodci, tvoří čtvrtinu obětí dopravních nehod. Jejich ochrana je namístě. Dodržování rychlostních limitů v obci jednoznačně přispívá k většímu bezpečí chodců,“ říká Neřold.

Překročení rychlosti v obci o 5 km/h je podle statistiky nejčastějším dopravním přestupkem na českých silnicích. A nepřiměřená rychlost je nejčastější příčinou nehod, které končí těžkými zraněními nebo smrtí. „Nepřiměřená“ přitom nemusí znamenat „vyšší než povolená“. Při nepříznivém počasí může být nebezpečná i pomalejší jízda, než povoluje dopravní značení.

Obecní rozpočet plní penězi nedisciplinovaných řidičů stále více měst. Kromě Varnsdorfu nebo Jihlavy je to i velký počet menších obcí s rozšířenou působností. A některé z nich v minulosti narazily kvůli tomu, že z rozdávaných pokut profitovaly i soukromé společnosti.

„Instalaci a nastavení stacionárních měřicích zařízení, jakož i údržbu softwaru a hardwaru těchto zařízení, která jinak užívá obecní policie, mohou provádět třetí osoby. Není však přípustné, aby takováto třetí osoba měla jakýkoliv hmotný zájem na výsledcích měření stacionárního zařízení,“ stojí v loňském rozsudku Nejvyššího správního soudu.

V Chotěboři na Havlíčkobrodsku přitom v minulosti dostávala 45 procent peněz vybraných na pokutách firma, která měření pro město zajišťovala. Výběrem pokut se po trestním oznámení začala zabývat policie, město poté smlouvu změnilo a firmě platí pevně danou částku.

Ze zákona může bez omezení měřit rychlost pouze státní policie. Obec proto mimo jiné musí místo měření vybrat právě ve spolupráci s Policií ČR, což by mělo zabránit vytváření výše zmiňovaných pastí. Pokud to obce neudělaly, může být vybírání pokut úspěšně napadeno.

V Ostrově nad Ohří si prý všechny náležitosti úsekového měření rychlosti pohlídali.

„My už máme schválenou veřejnoprávní smlouvu, že to městská policie může zajišťovat,“ říká starosta Bureš.