Článek
Právě tyto události připomíná nová turistická trasa Paměti národa. Zájemce provede po pěti místech spjatých v Plzni s 1. červnem 1953, konkrétně se jedná o 4. bránu Škodovky, radnici, krajský soud a náměstí Republiky a T. G. Masaryka. Na všech si mohou lidé vyslechnout příběhy pamětníků.
Jedním z tisíců dělníků, který zamířil ze Škodových závodů na plzeňskou radnici, byl i Josef Hájek. „Průvod, který šel ze Škodových závodů, šel kolem naší dílny. Tak tam jsem se připojil. Jenže na ředitelství Škodových závodů s námi nikdo nechtěl mluvit, proto jsme se obrátili a šli jsme na náměstí Republiky na radnici, aby nám vysvětlili, proč byla měnová reforma, když prezident republiky Antonín Zápotocký říkal, že naše měna je pevná,” vzpomínal Hájek pro projekt Paměť národa.
Nikdo z představitelů města se ale s dělníky neměl odvahu setkat. A vše se, slovy Josefa Hájka, zvrtlo v politickou demonstraci. „Vzali jsme normální velkou oj od vozu, už nevím, kde se tam vzala. A prorazili jsme vrata do budovy. Vlítli jsme nahoru a začali jsme vyhazovat veškeré obrazy s Gottwaldem a Zápotockým,” líčil pro Paměť národa.
Část dělníků zamířila i na krajský soud, chtěla osvobodit politické vězně. I odsud vyhazovaly busty státníků, ale také spisy a další materiály. O protestech se však už dozvěděli v Praze. Proti lidem byly nasazeny milice a armáda, do Plzně dorazily i tanky T-34.
Poslední dějství se odehrálo na náměstí T. G. Masaryka, kde se uskutečnily dvě demonstrace. Ta první byla v režii „Škodováků”, při té druhé, zinscenované režimem, sehráli hlavní roli divadelní herci. Oblékli se do montérek a uskutečnili pochod k pomníku Masaryka, v rámci kterého měli demonstrovat, že dělníci Plzně stojí za KSČ. Socha zakladatele republiky tu byla demonstrativně svržena.
Pro Josefa Hájka si StB přišla druhý den, nahlásil ho jeho vedoucí. Za to, že s dalšími muži vnikl do plzeňské radnice a z oken vyhazoval obrazy komunistických funkcionářů, dostal 18 měsíců. Strávil je v lágru Barbora na Jáchymovsku. S ním tam bylo dalších 51 účastníků plzeňského povstání.
„Rok 1953 patří k těm nejvíc zamlčovaným úsekům českých a českolovenských dějin,” říká Markéta Čekanová, vedoucí plzeňské pobočky Paměť národa, a dodává, že řada mladých o těchto událostech vůbec neví, případně má jen kusé informace.
