Článek
Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) v Praze patřila ještě před pár měsíci mezi místa s nejvyšším počtem pacientů hospitalizovaných s covidem-19. Dnes je jich na lůžkách 11, z toho dva zůstávají ve vážném stavu.
Pandemii nyní na nemocničních chodbách nic nepřipomíná, snad jen kromě všudypřítomných respirátorů. Podle lékařů však otisk krize na zdraví pacientů zůstává – přibylo například hospitalizací kvůli gastroenterologickým potížím.
Jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvádí ředitel nemocnice a onkolog David Feltl, k mírnému poklesu došlo v minulých měsících i v rámci prevence vážných nádorových onemocnění a ne vše pravděpodobně bude možné dohnat.
Jak moc se v období pandemie snížila prevence onkologických chorob, do které patří například mamografické screeningy a další vyšetření?
Pokles preventivních vyšetření je přibližně o sedm až deset procent. Není to úplná apokalypsa, ale také to není optimální. S tím, že něco se pochopitelně dožene. Ale je možné, že něco se také nedožene.
Kdybychom se bavili loni v dubnu nebo v květnu, tehdy byl ten propad třeba 40 procent. To bylo v období toho nejvíce hysterického lockdownu. Což nekritizuji, jen popisuji. Byla to doba, kdy všichni seděli doma a čekali, co bude. Potom se to rozjelo, něco se pomalu začalo dohánět. A když to teď vidíme zpětně, je to zhruba ten sedmi až desetiprocentní pokles.
Data od internistů ze 4. interní kliniky VFN. Přibylo hospitalizací kvůli potížím s játry či žlučníkem.
O jakém počtu pacientů, kteří nedorazili na vyšetření, se tedy v případě VFN bavíme?
Myslím, že několik tisíc to bude.
Teď už se lidé na potřebná vyšetření začínají vracet?
Ano, vrací se a fungujeme normálně. Kdybyste se prošla nemocnicí, nepoznala byste, že tady byl nějaký covid-19.
Loni v červnu jste v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že dopady útlumu péče na zdraví lidí poznáme za rok. Došlo k dramatickému zhoršení?
Když jsem předevčírem viděl data, která ve svém oboru dali dohromady kolegové internisté, sám jsem byl překvapený, jak špatná ta situace je. Je to opravdu špatné – od začátku jsme říkali, že je pozornost upíraná na covid-19, že má ten červený koberec a všichni řeší jen covid-19. Ale že reálný život je složitější. Obávali jsme se, že si to odskáčeme jinak.
Teď jsem tedy dal pokyn dovnitř nemocnice, že si uděláme takovou postcovidovou inventuru. Příští týden odprezentujeme data k duševnímu zdraví. Vlastně chceme udělat postcovidový úklid a zjistit, co to tedy opravdu přineslo na nějakých jasných a tvrdých číslech. Teď tedy máme první výkop od internistů a není to tedy vůbec veselé.
Data internistů VFN
Lékaři hlásí za období od dubna do května 2021 dvakrát více hospitalizací pro komplikace žlučových kamenů a o 50 procent více endoskopických zákroků pro uvolnění kaménků ze žlučových cest za stejné období. Obojí ve srovnání s dubnem až květnem 2020.
Zároveň nemocnice zaznamenala o 100 procent více hospitalizací pro jaterní choroby související s poškozením alkoholem, které proběhly za období duben až květen 2021 oproti stejnému období v roce 2020.
Dopadla podle vás pandemie na každou zdravotnickou oblast?
Ano. Nikdo si nemůže myslet, že to zůstalo bez ničeho. Že se prostě oklepeme a pojedeme dál, jako by se nic nestalo. Když všechny faktory během pandemie včetně zhoršeného životního stylu zkombinujete, vzniknou nějaké počty nemocných a mrtvých. Teď jsme ve fázi, kdy vidíme ta takzvaná nadúmrtí a myslím, že část není covidem-19 vysvětlitelná.
Když se zpětně podíváte na uplynulé pandemické měsíce, který moment byl podle vás i z pohledu nemocnice nejkritičtější?
Byly dva. První byl ten, když přivezli toho nemocného taxikáře (pražský taxikář Robert Markovič, byl prvním pacientem v Česku, který byl léčen remdesivirem, pozn. red.). To byl ten úplný začátek a bylo to v situaci, kdy ještě moc nebyly pomůcky. Sháněli jsme každou roušku, každou lahvičku dezinfekce. To bylo opravdu špatné, byl den, kdy na ARO na mimotělním oběhu ležel ten taxikář a nějací další pacienti a my měli pomůcek na dva dny. Kdyby je třetí den nepřivezli, nevím, co bychom dělali.
A potom to bylo období v únoru nebo březnu, kdy pacientů přibývalo opravdu moc, my jsme otevírali pořád další a další jednotky intenzivní péče a už to začínalo vypadat, že už nebude co dalšího otevírat. Byla dvoutýdenní perioda, naštěstí jen dvoutýdenní, kdy jsme utlumili i onkologickou operativu. Říkal jsem si, dobře, dva týdny to nevadí, to si umíme obhájit, že to nebude mít vliv na zdravotní stav těch lidí. Ale kdyby to mělo trvat další měsíc, tak by to byl kolosální průšvih. Tak to byly ty dva momenty.
Vaši lékaři také zmiňovali, že se ukázalo, jak cenné jsou specializované sestry, to byste podepsal?
Je to tak, to se určitě ukázalo. Na personálu to stojí, přístroj se dá koupit vždycky. Ale musí u něj stát ten, kdo ho umí obsluhovat.
Kdy podle vás přišel zlom k lepšímu?
Dramatický rozdíl přišel s očkováním. To byl naprosto fundamentální rozdíl. Ani tak ne s očkováním personálu, protože bohužel řada zdravotníků stihla onemocnět a uzdravit se do té doby, ale do nemocnice přestali chodit a umírat staří lidé. Očkování mělo naprosto dramatický efekt.
Ukázalo se na struktuře pacientů i to, jaký je zdravotní stav populace jako takové? Podle dat, která jsem viděla, trpělo až 80 procent hospitalizovaných obezitou či nadváhou.
Když to řeknu naprostou zkratkou, tak hospitalizovaní byli nejčastěji senioři, jednoznačně hrál roli vysoký věk. Dále obézní lidé. Ale skupina, o které se příliš nemluví, jsou dialyzovaní – pacienti, čekající na transplantaci ledviny, kteří mají imunitu zanedbatelnou až nulovou. Ti to bohužel odnesli hodně. To jsou podle mě tři nejvíce zasažené skupiny.
Pokud jde o další vývoj okolo covidu-19, jak podle vás bude pokračovat?
Já raději nic neočekávám, jsem opravdu špatný prognostik. Vždy něco plácnu a potom je to úplně obráceně, takže nečekám radši nic. Teď už tedy začíná být více vakcín než pacientů, takže očekávám, že se na podzim bude přeočkovávat. Ale jinak nic.
