Na peníze z eráru si sáhnou i statisíce dohodářů. Pomoc má ale háčky

Tento pátek by měla Poslanecká sněmovna na svém mimořádném zasedání projednat vládní návrh rozšiřující škálu lidí, kteří dosáhnou na tzv. kompenzační bonus. Pokud předloha projde, nově na něj získají nárok i některé osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ), které dosud žádat nemohly kvůli tomu, že měly i příjmy „na dohodu“, a také ti, kdo pracovali výhradně na dohodu. Lidé s částečným zaměstnaneckým úvazkem ale mají pořád smůlu.

„Snažím se dojednat, aby byl návrh schválen rovnou v prvním čtení bez pozměňovacích návrhů. Zatím to vypadá nadějně,“ tvrdí poslanec Mikuláš Ferjenčík z opozičních Pirátů, kteří o prosazení pomoci dohodářům usilovali.

Pomoc ve výši 350 Kč denně za období od 12. března do 8. června je určena pro lidi, kteří pracují na dohodu a odvádí se za ně nemocenské pojištění. Což je u dohody o pracovní činnosti výdělek nad 3000 Kč měsíčně a u dohody o provedení práce nad 10 tisíc korun. OSVČ se souběhem podnikání a dohody dostanou 500 Kč denně, tedy stejně jako OSVČ, které si dohodou nepřivydělávají.

Na peníze by tak měly mít nárok i ty OSVČ, kterým finanční úřady původně vyplatily pomoc zvanou Pětadvacítka a pak je vyzvaly, aby ji vrátily.

„Jeden z důvodů, proč jsme rozšíření kompenzačního bonusu na dohodáře prosazovali, byla naše snaha, aby OSVČ se souběhem s dohodami nakonec peníze vracet nemusely, což se nám do návrhu podařilo dostat, stejně jako kompenzační bonus pro společníky s. r. o., kteří jsou pěstouny,“ vysvětluje Ferjenčík.

„Aktuálně mají na kompenzační bonus nárok jen ty OSVČ – zaměstnanci, kterým nevznikla účast na nemocenském pojištění, případně vykonávali pedagogickou činnost. Nově by nárok získaly i ty OSVČ, které byly zaměstnány, ale pracovaly na základě dohod mimo pracovní poměr, tedy dohody o provedení práce případně dohody o pracovní činnosti,“ vysvětluje Jan Bonaventura, daňový poradce ze společnosti Bredford Consulting.

Celkem by mělo jít řádově o stovky tisíc lidí. „Podle aktuálních odhadů předpokládáme, že by si o kompenzační bonus mohlo požádat nejvýše 116 tisíc pojištěných dohodářů nemajících souběh s OSVČ. Pokud jde o tzv. souběháře, tedy OSVČ pracujících současně na pojištěnou dohodu, přesný počet těchto osob není k dispozici,“ uvádí mluvčí Ministerstva financí Tomáš Weiss.

Pokud bude legislativní proces hladký, ministerstvo přepokládá, že by pojištění dohodáři (s nemocenským pojištěním) mohli žádat finanční úřady o kompenzační bonus v týdnu od 20. července. Bude možné žádat o peníze za obě bonusová období na jednom formuláři. Kromě toho bude třeba přiložit kopii pracovní dohody a kopii mzdového listu nebo prohlášení zaměstnavatele. Tím by se mělo předejít situaci, kdy by stát peníze vyplatil „neoprávněně“.

Lidé pracující jen na dohodu to ale budou mít složité. Musí totiž splnit podmínku účasti na nemocenském pojištění alespoň ve čtyřech měsících ze šesti od října 2019 do dubna 2020.

„S ohledem na to, že se má program týkat těch nejchudších, často s nízkým vzděláním, lze si jen těžko představit, jak si s tím sami poradí. Mnoho z nich ani nerozumí tomu, jaký typ smlouvy mají, natož zda jsou účastni nemocenského pojištění,“ zdůrazňuje expert Bredford Consulting.

„V praxi je mnoho z nich bez pojištění, ačkoliv si myslí, že pojištěni jsou. Firmy totiž za ně pojištění neodvedou a oni nemají jak to zjistit. Navíc u dohod o provedení práce je v praxi využíván limit 10 tisíc korun, kdy se pojištění neplatí, takže se obě strany snaží udržet odměnu pod tímto limitem,“ doplnil.

Dohodáři budou muset dokládat informace staré skoro rok, přitom mnoho z nich si doklady o mzdách neukládá a zaměstnavatelé již nemusí existovat. Případně nemusí na jejich požadavky reagovat, pokud nemají žádný zájem bývalým zaměstnancům pomáhat, případně přiznat nějaká pochybení.

„Kromě dohod ovšem nesměli být zaměstnáni v pracovním poměru, takže stačí pár dní práce na pracovní smlouvu a nárok také ztratí,“ říká Bonaventura. Výjimkou jsou jen dobrovolní pracovníci pečovatelské služby a pěstouni, ti nárok neztratí.

Majitelka obchodu s dětským oblečením Lenka Bergllová si přivydělává na částečný zaměstnanecký úvazek jako uklízečka. „Z tohoto úvazku jsem musela zaplatit nájem za nuceně zavřenou provozovnu. Snažím se obchůdek zas nastartovat, ale je to náročné,“ říká. Mohla by využít program COVID nájemné, v rámci kterého stát zaplatí polovinu nájemného. Podmínkou ale je, že si majitel obchodu vyjedná 30procentní slevu u pronajímatele. Ten ji ale dát nechce.

O peníze po rozšíření podmínek kompenzačního bonusu Bergllová také nebude moct požádat. Návrh se totiž netýká těch OSVČ, kteří mají zkrácený úvazek jako zaměstnanci nebo jsou třeba členové výborů společného vlastnictví jednotek.

Smůlu má i Jana Nováková (jméno na její žádost redakce změnila), která se živí jako překladatelka. Před krizí byla u jedné agentury zaměstnaná na třetinový úvazek za devět tisíc korun čistého. Hlavním zdrojem obživy pro ni a její dceru bylo ale podnikání. „Moje aktivity jako OSVČ v březnu, dubnu a v květnu klesly, přišla jsem o víc než 170 tisíc,“ konstatuje Nováková.

Našla si nové, i když o dost hůře placené zakázky a víc práce jí dala i překladatelská agentura. „Vypořádala jsem se s tím, jak to šlo, ztenčily se nám úspory, příjmy se snížily, práce přibylo, šetříme. Musela jsem začít být ochotná pracovat za podmínek, které dřív nepřipadaly v úvahu, zatímco firmy a agentury na mém snížení sazeb vydělávají víc než dřív. Ale zatím se mi to jakžtakž podařilo slepit a modlím se, aby to vydrželo aspoň takto,“ říká Nováková.

Ani ona s pomocí od státu kvůli částečnému zaměstnaneckému úvazku počítat nemůže.

„Lze pochopit, že vláda nechce dávat bonus zaměstnancům, kteří podnikají na vedlejší úvazek, diskriminace na základě typu smlouvy je však neomluvitelná. V důsledku totiž podporuje nelegální práci či porušování pravidel,“ míní daňový poradce Jan Bonaventura. Dohody jsou totiž omezeny počtem odpracovaných hodin, a nelze tak na ně pracovat tři měsíce na plný úvazek.

„V praxi se tak často pravidla obcházejí zkreslením počtu hodin, vyplacením odměny bez dokladu apod. Samozřejmě většina zaměstnavatelů a zaměstnanců je poctivých, a pokud chtěli pracovat celou dobu, uzavřeli standardní pracovní poměr. Vláda je ale nyní chce trestat za to, že byli poctiví a dodržovali zákoník práce,“ podotýká daňař.

„Vyloučení z podpory OSVČ, které mají souběh ze zaměstnáním, byla jednoduchá a srozumitelná metoda, jak podporu zacílit na ty, pro které je podnikání hlavním zdrojem obživy, a současně se vyhnout dokládání jakékoli kvantifikace. Ať už z pohledu objemu samostatně výdělečné činnosti, nebo z hlediska typu pracovního poměru,“ vysvětluje Weiss.

„Stanovení jakékoliv hranice, odkdy je ještě souběh se zaměstnáním akceptovatelný, by přitom výrazně zkomplikovalo spravovatelnost programu a tím i rychlou dostupnost podpory,“ doplnil. Zda je pomoc, přicházející s několikaměsíčním zpožděním, dostatečně rychlá, je diskutabilní.

Podle Weisse navržené řešení v tomto ohledu odpovídá požadavku odborné i politické veřejnosti po rychlém a administrativně nenáročném řešení. „Já to opakovaně navrhoval na plénu i na jednání s paní ministryní, ale nepodařilo se mi ji přesvědčit. Ani ten souběh OSVČ s dohodami nejprve nechtěla,“ podotýká pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík.