„Kdy se můžu nechat očkovat?“ ptají se vážně nemocní pacienti v covidáriu

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od zvláštního zpravodaje v Polsku.

Mluví pomalu, dýchá jen ztěžka a na obličeji má kyslíkovou masku. Z nejhoršího je snad osmatřicetiletý Rafał Rybakowski venku. Ještě před pár dny se ale lékaři obávali o jeho život, protože mu koronavirus infikoval 80 procent plic.

Na pokoji č. 10 okresní nemocnice v polském Boleslavci je už sedmý nebo osmý den, sám si není jistý. „Onemocněli jsme s manželkou oba. Žena je na tom mnohem lépe. Mně bylo čím dál tím hůř, klesla mi saturace, tak jsme zavolali záchranku,“ říká. Měl štěstí, ve zdejší nemocnici ještě měli místo. Teď jsou na tom s kapacitou hůř.

Na covidovém oddělení se zhruba 50 lůžky už mají plno a na covidárium se musela transformovat neurologie a také infekční oddělení. Nově k němu na konci týdne přibylo i druhé infekční s dalšími 40 lůžky. „U nás je plno. Nemáme volné místo. Poslední dva týdny pacientů opět přibývá. Nemocní tu rotují - pokud se u někoho stav zlepší, jde na jeho místo rychle pacient čekající na urgentním příjmu,“ říká staniční sestra covidária Grażyna Jakimczyková.

Fronta se už čeká i na místo Rafała Rybakowského. Na začátku si myslel, že má chřipku, ale když ztratil čich a chuť, došlo mu, že jde o covid-19. „Měl jsem pak problémy s dýcháním, snadné to nebylo,“ popisuje. Napojení na umělou plicní ventilaci se naštěstí vyhnul.

Na můj dotaz přiznává, že očkovaný není. „Nebudu si vymýšlet. Bylo hodně práce, tohle, tamto, ještě to promyslíme, a tak to šlo dál, pak zase práce, dům…“ říká o důvodech, proč si pro vakcínu během roku nepřišel. Prý na to prostě neměl čas.

Covid-19 ale jako nemoc nepopírá, nečekal ovšem, že může udeřit ze dne na den plnou silou. Teď už by se proto očkovat nechal. „Nejspíš ano. Podruhé už tohle chytit nechci. Když to člověk zažije, mění to všechno. Hlavně když volám synovi a on se ptá, proč není táta doma. Úplně něco jiného si člověk představuje doma a něco jiného je být tady, zažít to. Dýchat tady, mít pořád masku,“ dodává už trochu vyčerpaně.

Neočkovaná je většina pacientů ve zdejší nemocnici, potvrzuje sestra z covidového oddělení Dorota Czerwińská. Její kolegyně zdůrazňuje, že stejně jako pan Rafał nakonec uvažuje většina nenaočkovaných pacientů. „Ráno se mě ptal ten starší pán, co leží s panem Rafałem na pokoji, po jak dlouhé době se může nechat očkovat. Také je nenaočkovaný,“ podotýká Jakimczyková.

Osmatřicátník Rybakowski skončil na covidáriu, které je umístěné v moderní přízemní budově. Pavilon je poskládaný z modulů, které v Boleslavci koupili jako použité z Německa po první covidové vlně. Tehdy zdejší nemocnice sloužila jako jedna z mála v Polsku jenom pro covidové pacienty.

„Koukali jsme se dopředu, odhadli jsme vývoj do budoucna. Až dlouho po tom, co jsme modulovou nemocnici otevřeli, se podobné nápady začaly objevovat v dalších polských městech,“ chlubí se decentně ředitel nemocnice Kamil Barczyk. O nákupu a investici rozhodl sám a rozhodně toho nelituje.

Během první vlny leželo v Boleslavci několik stovek pacientů. „Bylo tu víc strachu než efektivní práce. Obraz pandemie se změnil loni v říjnu, když jsme viděli, co pandemie dokáže. Potýkali jsme se s nedostatkem personálu, který onemocněl. Tehdy jsme ho přitom potřebovali, protože denně přibývalo 20 000 nakažených,“ říká o druhé polské vlně ředitel nemocnice Kamil Barczyk.

Třetí vlnu už nemocnice zvládla lépe. „Přestali jsme se bát. Personál se v naprosté většině nechal naočkovat, takže se pracovalo svobodněji, měli jsme dostatek vybavení. Na druhou stranu nás ale rozměry třetí vlny přerostly. Nikdo nečekal, že nebudou místa v nemocnicích, že budou sanitky s pacienty hodiny čekat ve frontě na urgentní příjem,“ popisuje Barczyk drama z března a dubna.

Tehdy v Polsku v plné síle udeřila tzv. britská mutace. Jejímu šíření napomohlo neprozřetelné valentýnské rozvolnění vládních opatření. V Česku už šlo v té době do tuhého. V Polsku to bylo o pár týdnů později.

Ačkoli podle ředitele už někteří čtvrtou vlnu nečekali, došlo k ní. „Její měřítko překračuje i ty nejpesimističtější prognózy,“ říká ředitel. Navzdory tomu, že počty nakažených v Polsku rychle rostou, téma médiím ani politické debatě nedominuje. Víc se poslední týdny řeší inflace, spory s EU, dopady přísné protipotratové legislativy nebo hybridní válka vedená běloruským režimem Alexandra Lukašenka.

„Teď je v médiích hodně zástupných témat. U nás čtvrtá vlna teprve začíná a každý den přibývá nakažených, takže určitě se to znovu do médií dostane,“ říká k tématu zdravotní sestra Czerwińská. Ředitel Barczyk důvod vidí v tom, že nemocnice zatím nápor pacientů stíhají, i když musí kvůli covidu omezit ostatní péči.

Za středu polské úřady hlásily na 19 tisíc nových případů nákazy. Během dne na covid-19 zemřelo 274 lidí. Jde zatím o nevyšší čísla čtvrté vlny. Pro srovnání: V Česku ve středu přibylo 13 502 případů a zemřelo 60 lidí. Rozdíl je ale v počtu testů - v bezmála čtyřikrát větším Polsku se jich dělá jen velmi málo: jen 50 tisíc PCR testů a 35 tisíc antigenních testů. V ČR to bylo 60 tisíc PCR testů a 35 tisíc antigenních.

Boleslavecký okres nedalo hranic s Českem a Německem, o který se starají lékaři v nemocnici v Boleslavci, zatím patří v rámci Polska k těm méně zasaženým. Nákaza řádí hlavně na druhém konci republiky - ve východopolském Lubelském a Podleském vojvodství a také v Mazovsku, tedy regionu, kde leží i Varšava.

O nových opatřeních zatím vláda ve Varšavě neuvažuje. Ministr zdravotnictví Adam Niedzielski se nechal slyšet, že by stejně nebyla účinná, protože je Poláci nedodržují. „Obecně je ta cesta zesilování opatření v Polsku málo efektivní,“ řekl minulý týden politik.

Jeho mluvčí ve středu zopakoval, že nová opatření se teď neplánují. Negativní výsledek testu nebo doklad o očkování není potřebný k návštěvě restaurace, kulturních institucí ani služeb. Výuka na školách pokračuje normálně. Jedinou viditelnou zbraní tak zatím zůstává povinné nošení roušek.

Boleslavecké sestry žehrají na to, že jsou lidé nedisciplinovaní. „Když jdu do obchodu, beru si respirátor, ale je nás tam v roušce dohromady tak pět,“ trochu rozčileně podotýká staniční sestra Jakimczyková.

Její kolegyně pak kritizuje, že se nechalo naočkovat jen málo mladých lidí, a tak se nákaza mezi nimi šíří snadněji. Plně naočkovaných je teď bezmála 53 procent obyvatel. V Česku je to 58 procent.

Ředitel boleslavecké nemocnice je ohledně výhledu situace pesimistický. „Myslím, že čtvrtá vlna bude rozsahem horší než třetí. Zatím nevím, kdy to nastane, jestli bude vrchol v březnu jako minule… Hodně záleží na tom, jaká rozhodnutí padnou ve vládě,“ říká Barczyk.

Sestry z covidária Barczykovy nemocnice prý energii na zvládnutí další vlny naštěstí ještě mají. „Jsme unavené, ale vidíme výsledky. Když vidíme, že se pacient zlepšuje. To nám dává křídla,“ uzavírá Grażyna Jakimczyková.