Článek
Od neděle je na Novém Zélandu možné podstoupit asistovanou sebevraždu i eutanázii. Zatím není jasné, kolik Novozélanďanů je k asistované sebevraždě způsobilých. Nárok na tyto procedury budou mít pouze lidé, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí a pravděpodobně jim nezbývá více než šest měsíců života.
Očekává se však, že jich bude málo, napsala novozélandská média. Stuart Armstrong z novozélandského města Lincoln trpí rakovinou prostaty v terminálním stádiu. Nemoc se rozšířila do jeho kostí a je nevyléčitelná, napsal novozélandský web Stuff.
Jednašedesátiletý Armstrong podle webu Stuff o konci svého života dlouho přemýšlel. Nyní se dle svých slov může lépe soustředit na život, uklidněn vědomím, že až se to všechno zvrtne, bude mít možnost asistované sebevraždy. Armstrong, který za přijetí zákona hlasitě bojoval, v současné době nemá na novou možnost nárok. Říká ale, že mít tuto možnost, až přijde čas, je „obrovská úleva“.
Pro Armstronga to znamená, že může na obavy z umírání dočasně zapomenout a vytěžit co nejvíce ze dnů, které má k dispozici. Armstrong uvedl, že je neobvyklé, aby mladší lidé žili po diagnóze rakoviny prostaty v terminálním stadiu déle než deset let. On sám zatím s touto diagnózou žije sedm let. Výsledky posledních testů ukazují, že léčba drží nemoc na uzdě.
„Po výsledku referenda se mi každodenní život žije mnohem lépe, protože vím, že je o vše postaráno. I když je to smutné období, s touto možností volby je to mnohem jednodušší. Změní to život, pokud jde o to, jak prožijete posledních pár let,“ řekl.
O přijetí možnosti asistované sebevraždy Nový Zéland rozhodl v loňském referendu, 65 procent hlasujících bylo tehdy pro.
Zájem by mohlo mít okolo 1000 lidí ročně
Na základě zahraničních zkušeností ministerstvo zdravotnictví odhaduje, že o asistovanou sebevraždu by mohlo každoročně mít zájem maximálně 950 lidí, 350 z nich by se pak skutečně svého přání dočkalo. Není však jisté, jaká bude skutečná poptávka. Například v Oregonu a Kanadě tvoří asistované sebevraždy 0,3 až 2 procenta všech úmrtí.
Prezidentka Královské novozélandské komory praktických lékařů (RNZCGP) Samantha Murtonová uvedla, že počet lidí, kteří splňují kritéria pro asistovanou sebevraždu, je „poměrně nízký“. Ze své vlastní praxe si za posledních pět let dokázala vybavit pouze jednoho pacienta, který by podmínky splňoval, a to ani není jisté, zdali by o to vůbec stál. V důsledku toho by počet praktických lékařů, kteří budou osloveni ohledně asistovaného umírání, měl pravděpodobně být také „dost nízký“.
Jessica Youngová z univerzity Victoria ve Wellingtonu uvedla, že asistované umírání je dalším nástrojem na konci života, nikoliv náhradou paliativní péče. Youngová se však domnívala, že nově platný zákon umožní otevřít debatu o umírání, a to je podle ní něco, čeho by se lidé neměli bát. „Musíme si uvědomit, že lidé, kteří na asistovanou sebevraždu mají nárok, již umírají. Toto je jen o způsobu, jakým zemřou, ne o tom, že zemřou,“ uvedla.
Rozdíl mezi asistovanou sebevraždou a eutanazií spočívá v tom, že při eutanazii vykonává akt usmrcení napomáhající osoba, zatímco při asistované sebevraždě umírající sám; asistent jen připraví třeba jedovatý nápoj, zajistí lékařský dohled nebo prostory.
Paliativní péče činí eutanazii zbytečnou, tvrdí lékaři
Odpůrci eutanazie tvrdí, že oslabuje úctu společnosti k hodnotě a významu lidského života a může vést ke zhoršení péče o zranitelné osoby, včetně osob se zdravotním postižením a nevyléčitelně nemocných. Zastánci asistovaného umírání tvrdí, že je právem člověka rozhodnout se, kdy a jak zemře, a eutanazie mu poskytuje právo na důstojnou smrt.
V době před referendem podepsalo téměř 1600 novozélandských lékařů otevřený protestní dopis, v němž argumentují tím, že správná paliativní péče činí eutanazii a asistovanou sebevraždu zbytečnou. Paliativní péče je aktivní péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo konečném stádiu. Cílem paliativní péče je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým.
Nový Zéland se tak stal osmou zemí, která umožňuje těžce nemocným pacientům rozhodnout se pro odchod ze života. V Evropské unii tak zatím sami lidé mohou učinit v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku a Španělsku. Kromě EU mají občané toto právo i v Kanadě, Kolumbii a některých státech Austrálie. Asistovaná sebevražda je za určitých okolností legální i v několika dalších státech, například ve Švýcarsku. To platí i v několika státech USA.
V České republice ani jedna z těchto možností legální není. Zákon – stejně jako v řadě dalších zemí – počítá pouze s tzv. pasivní eutanazií, tedy možností odpojení od přístrojů v případě, že daný pacient jasně stanovil, v jakém momentě už nechce být udržován při životě.
