Článek
Letos sochy z pískovce přijeli do hořického lomu U svatého Josefa vytvořit Robert Schmidt-Matt z Německa, Algimantas Šlapikas z Litvy a Olena Dodatková z Ukrajiny. Původně potvrzený sochař z Japonska nakonec účast kvůli komplikacím spojeným s covidem odřekl. Nahradila jej dvojice sochařů z Česka Ivana Junková a Jan Slovenčík, kteří vytvořili společně jedno dílo, nazvali je Boží muka. Schmidt pojmenoval svou sochu Hra v kostky, Dodatková Bod spojení a Šlapikas zvolil jméno Mluv se mnou.
Sochaři v Hořicích tvoří podle vlastního nápadu, nejsou omezeni žádným předem daným tématem. S tesáním do pískovcových bloků sochařům pomáhají pomocníci. Lom v lese nad Hořicemi, kde sochaři pracují, je veřejnosti volně přístupný a lidé mohou umělce sledovat při práci.
Nynější 31. ročník sympozia se měl konat již loni, ale kvůli epidemii koronaviru jej organizátoři přeložili na letošní rok. Epidemie zasáhla akci i letos. Kromě odřeknutí sochaře z Japonska byla komplikovaná cesta Oleny Dodatkové. V Kyjevě ji nepustili do letadla, údajně kvůli covidu potřebovala do České republiky vízum. Organizátorům sympozia se ale sochařku i za pomoci české diplomacie podařilo do Hořic dostat jen s dvoudenním zpožděním.
Počátky sympozia sahají do roku 1966, sochaři od té doby v Hořicích při sympoziích zanechali ojedinělou kolekci více než 140 pískovcových plastik. Od roku 2014 se koná jako bienále, tedy s pokračováním vždy po dvou letech. Na tento cyklus organizátoři přešli proto, že na udržení standardu akce každý rok nebylo dost peněz.
Hořice jsou vyhlášené kvalitním pískovcem, který se od druhé poloviny 19. století těžil téměř ve 150 lomech v okolí. V lomu U svatého Josefa se již pískovec netěží, pro sympozium jej letos dodali kameníci z nedalekého Dubence. V Hořicích také od roku 1884 působí sochařská a kamenická škola, která je jedinou svého druhu v České republice.
