Článek
Vznikl v roce 2002 na místě masakru 23 starců, žen a dětí z nedalekých Teplic. Památník ale nepřipomíná jen tuto konkrétní událost, která se stala necelé dva měsíce po skončení války, řekla ČTK bývalá starostka města Věra Vítová. Na vzniku památníku česko-německého smíření v bývalých Sudetech se podílela.
„Jsem ráda, že jsme se k tomu odhodlali. Byli jsme první v republice, kdo něco takového udělal. Zdejší rodáci, kteří žijí v Německu, se sem díky tomu vracejí. Pomalu to napravuje dlouholeté napětí mezi oběma národy. Aby se podobné hrůzy neopakovaly, musíme pohlédnout pravdě do očí,“ řekla ČTK třiasedmdesátiletá žena, která byla starostkou Teplic nad Metují v letech 1998 až 2002.
Její otec přišel na Broumovsko počátkem roku 1946, po volbách ve stejném roce se stal předsedou národního výboru v Teplicích a od roku 1947 spolupracoval s parlamentní vyšetřovací komisí, která přijela do pohraničí událost objasnit. Podle Vítové, která zpočátku čerpala informace od něj, znal výslechy svědků i jména strůjců tragédie.
„Nechtěl před námi nikdy zacházet do podrobností. Říkal nám: ‚Děti, nechtějte to vědět, špatně by se vám tady žilo.‘ Když na to přišla mezi dospělými řeč, museli jsme jít spát. Intenzivněji jsem se o to začala zajímat až v době, když jsme začali připravovat pomník,“ řekla ČTK.
Navázala na badatelskou činnost svého předchůdce na radnici, bývalého starosty Radka Myšky, který shromáždil dostupné informace o případu z oblastního archivu v Náchodě. „Informace jsem získávala z více zdrojů. Hodně jsem čerpala také z vyprávění dcery jedné z obětí. Její dědeček ji na poslední chvíli takzvaně vyreklamoval z transportu. Její matku, Češku, ale nepustili, společně s dalšími ji na Bukové hoře zastřelili,“ řekla ČTK Vítová.
K tragédii na Bukové hoře došlo 30. června 1945 a podle ní byl hlavním motivem majetkový prospěch pachatelů. Vyšetřování ale nebylo nikdy dovedeno do konce, komunistický režim jej v roce 1948 zastavil. „Tatínek byl od roku 1945 v komunistické straně, na základě toho všeho ale ze strany v roce 1948 vystoupil,“ řekla ČTK.
Podle Věry Vítové měli smrt této skupiny lidí na svědomí českoslovenští vojáci, kteří měli zajistit hladké převzetí moci českými orgány a předsedy místní správní komise (MSK) ustanovené hned po válce na dobu do řádných voleb. „Vznikl seznam více než 20 osob a jejich ‚divoký odsun‘ byl zdůvodňován nedoloženými sympatiemi k nacistům. Vedla je ale k tomu vidina majetku. Vyvedli je na polskou hranici, v Polsku je ale pochytali a vrátili zpět do Teplic,“ řekla ČTK Vítová.
To podle ní v Teplicích způsobilo zděšení mezi vojáky a samozvanými partyzány, kteří jejich domy už obsazovali a rabovali. Narychlo svolaná MSK rozhodla, že „Němci musí zmizet“. Na to vojáci na Bukové hoře 23 lidí usmrtili a těla zahrabali do připravených jam, vyplynulo z vyjádření Vítové. Ostatky byly v roce 1947 exhumovány a uloženy na hřbitově ve Vysoké Srbské. Podle ní se někteří „členové popravčí čety“ v Teplicích dokonce usadili.
Vznik památníku před lety vyvolal vlnu odporu. I poté, co byl odhalen, byl opakovaně zhanoben. „Od té doby je klid, místo na Bukové hoře žije svým životem, vede tu turistická značka a cyklostezka,“ řekla ČTK Vítová, která se s rodinnou o údržbu památníku stará. „Zlo je v lidech pořád. Obávám se, že k takové události by mohlo dojít i v dnešní době. Někteří lidé jsou nepoučitelní. Proto si tuto událost musíme připomínat,“ dodala.
