Článek
Nedělního maratonu, tedy běhu na 42 kilometrů, se kromě profesionálů zúčastnily i tisícovky nadšenců. Jedním z nich byl Marián, vězeň, který mohl do závodu nastoupit jen díky projektu Žluté stužky. Ze skupiny několika věžňů doběhl jako první. Běhání ho bavilo ještě před tím, než nastoupil do vězení. Když se vyskytla příležitost, začal v prostorách věznice trénovat. Loni se závodu zúčastnil v rámci štafety, letost ale nasadil vyšší laťku.
„Dal jsem si rozmezí 3:45 až 4 hodiny a tam jsem se vešel. Měl jsem čas 3 hodiny a 55 minut. Chtěl jsem to zaběhnout trošku líp, ale jsem spokojený, napoprvé to bylo dobré," zhodnotil závod.
„Tréninky probíhaly tak, že jsem měl určené čtyři dny v týdnu, kdy jsem mohl chodit běhat v areálu věznice na okruhu o 270 metrech. A to je dílo, běhat to pořád dokola. Ale aspoň to. Zhruba desetkrát jsem byl běhat s dozorcem mimo věznici," uvedl s tím, že dosud zaběhl několikrát vzdálenost 30 kilometrů a nevěděl, jestli maraton zvládne.
V závodění by chtěl pokračovat, a to na půlmaratonu v Olomouci.
Po vězení následuje druhý trest
Marián ale není zdaleka jediným vězněm, který se do projektu zapojil. Účastí na maratonu chtějí i Jirka, Oldřich a Libor podpořit svoji druhou šanci na lepší život a získat dobrou práci po propuštění z výkonu trestu. Právě to jsou hlavní cíle projektu Žluté stužky, která je symbolem návratu bývalých vězňů do společnosti. Pro většinu z nich totiž po propuštění z vězení následuje ještě druhý trest, když jim nikdo nechce dát práci.
„Jsou to lidé, kteří už ve vězení udělali něco pro to, aby ukázali, že mají výdrž, že chtějí a že to myslí vážně. A ty samé vlastnosti projeví právě u zaměstnavatelů, kterým je můžeme doporučit," uvedla v rozhovoru pro Seznam Dagmar Doubravová, ředitelka RUBIKON Centra, z.s.
