Článek
Čtvrtý říjen rozhodne, zda se ostrov, který objevil slavný mořeplavec James Cook, vydá na cestu samostatnosti. V prvním referendu před dvěma lety hlasovalo pro nezávislost na Francii 43 procent obyvatel, tentokrát se očekává těsnější výsledek.
Hlasování, jež rozhodne o dalším směřování a zřejmě o pojmenování Nové Kaledonie – stoupenci nezávislosti prosazují název Kanaky –, se uskuteční za přísných hygienických podmínek. Koronavirem se na ostrově až dosud nakazilo pouhých 26 lidí, vláda ale přijala přísná bezpečnostní opatření: hranice zůstanou uzavřené až do 27. března 2021 a zrušené jsou všechny pravidelné letecké spoje. Povoleny jsou jen vládní lety z Paříže, i jejich pasažéři ale musejí strávit povinných 14 dní v hotelové karanténě.
Ve středu přiletělo na ostrov 235 francouzských úředníků, kteří mají kontrolovat regulérnost hlasování. Dalších 13 je už na místě, nebo přijedou z nedalekého souostroví Wallis a Futuna.
„Pokud by se většina z asi 180 tisíc voličů tentokrát rozhodla pro nezávislost, plánují její stoupenci přechodné období do roku 2023 – v něm by například sepsali novou ústavu a vyjednali (…) dohody o partnerství a spolupráci s Francií a ostatními státy,“ píše se v prohlášení FNLKS (Kanacká socialistická fronta za osvobození), politické koalice bojující za nezávislost.
Stoupenci nezávislosti tvrdí, že chtějí vybudovat nové vztahy s Francií, ne se s ní definitivně rozejít. „V novém státu bude mít každý své místo, dokonce i ti, kteří hlasovali ne,“ ujišťovala místní poslankyně Magalie Tingalová, již citoval deník Ouest France. Cílem podle ní je vytvořit „multikulturní, demokratický a laický stát“.
Na druhé straně stojí loajalisté, kteří už jednou v referendu uspěli. Při hlasování pořádaném v roce 2018 získali 56,7 procenta hlasů. Podle Sonii Backèsové, vedoucí koalice Budoucnost v důvěře, stojí voliči před jednoduchým výběrem: „Udržet si ochranu Francie, mít francouzský pas a těžit z republikánských hodnot, které nabízí stejné místo všem svým dětem. Anebo si zvolit nezávislost s pochybným ekonomickým horizontem a vyhlídkami jako součást projektu, který neskrývá touhu postavit jednu etnickou skupinu – Kanaky – nad ostatní,“ řekla deníku Le Monde.
Demonstrace proti prodeji továrny na zpracování niklu.
Důležitou roli při hlasování o osudu takřka třísettisícového ostrova může hrát i těžba niklu. Ta zaměstnává asi tři tisíce lidí, majitel zdejší továrny na zpracování tohoto kovu, brazilský těžařský gigant Vale, ji ale plánuje uzavřít, protože se mu nevyplácí. Firma chtěla továrnu prodat australské společnosti New Century Resources, jednání ale ztroskotala. Pokud by se ke konci října skutečně zavřela, znamenalo by to podle některých politiků totální kolaps tamní ekonomiky. Té se už nyní nedaří nijak dobře – ekonomika v posledních třech letech stagnovala, poté přišla pandemie koronaviru. Francie posílá každý rok na pomoc ostrovu na 1,5 miliardy eur.
Těžba niklu se stala pro ostrov, který učinil francouzskou kolonií už Napoleon III., hlavním zdrojem obživy. Následovala tak těžbu santalového dřeva a vývoz velrybího oleje, s nímž začali Francouzi krátce po obsazení území. Kvůli niklu bagry zničily ve dvacátém století horu, kterou považovali místní Kanakové za posvátnou.
„Jste součástí Francie,“ vzkazoval Kanakům během své vlády generál Charles de Gaulle. Jejich kultura se ale v té době stávala pro Francouze spíše vítaným folklórem a frustrace původních obyvatel v průběhu let narůstala. Napětí vyvrcholilo na konci 80. let, kdy bylo při vzájemných střetech zabito 16 Kanaků a šest francouzských vojáků. Až poté se podařilo v Matignonském paláci vyjednat smír, který někteří Kanakové považovali za zradu.
V roce 1998 pak v hlavním městě Nové Kaledonie Nouméa podepsali původní obyvatelé s Francouzi smlouvu, která stanovila dvacetileté přípravné období pro předávání pravomocí místním úřadům a poté i možnost hlasovat o samostatnosti. Poprvé to stoupencům nezávislosti nevyšlo, nyní doufají v druhou šanci.
