Na každého Čecha připadá 60 tisíc fyzických a 330 tisíc virtuálních korun

Ke konci loňského roku bylo dle statistik centrální banky v oběhu 2 552,7 milionu kusů bankovek a mincí v celkové hodnotě 644,4 miliardy korun. Na jednoho obyvatele tak připadá 238,3 bankovky a mincí v hodnotě 60 153 korun.

Z mincí jsou nejvíc zastoupené koruny (30,3 %) a dvoukoruny (25,3 %), mezi bankovkami dominují tisícovky (28,9 %) a dvoutisícovky (28,8 %). Pro srovnání: před 20 lety bylo nejvíc mincí v hodnotě 10 haléřů (27 %) a 20 haléřů (23,6 %). Početní žebříček bankovek vedla tisícikoruna (32,1 %) následovaná stovkou (16,9 %). Svědčí to mimo jiné o klesající hodnotě peněz v čase.

Pokud jde o elektronické, tedy bezhotovostní peníze, Česká národní banka je kvantifikuje jako objem peněz, které mají Češi uložené ve formě jednodenních vkladů. Většina z nich je tvořena vklady na běžných a spořicích účtech. Ke konci loňského roku to bylo 3,5 bilionu korun. Tedy téměř 5,5krát víc, než je v oběhu fyzických peněz. Když se hodnota vydělí počtem obyvatel ČR, připadá na jednoho necelých 330 tisíc korun.

V Česku vydanou kartou se podle údajů Sdružení pro bankovní karty za celý loňský rok zaplatilo celkem 844,6 miliardy Kč, z toho 84 % na našem území. Skoro 70 procent plateb kartou proběhlo bezkontaktně. V této statistice se přitom nerozlišuje, zda šlo o platbu plastovou kartou, nebo platbu chytrými hodinkami či chytrým telefonem, v nichž byla tato plastová karta digitalizována.

Na základě studie České bankovní asociace z konce roku 2019 se dá usuzovat, že se nacházíme v bodu zvratu. Objem transakcí v roce 2018 prostřednictvím platebních karet dosáhl 699 miliard korun, zatímco hotovost v oběhu dosáhla 630 miliard korun. Objem transakcí prováděných platební kartou navíc roste v průměru o zhruba 15 % ročně, oproti tomu objem hotovosti v oběhu roste od roku 2008 meziročně zhruba o 10 %.

Ačkoliv výše zmíněný trend ukazuje na nezvratný vývoj směrem k bezhotovostním platbám, podle Karla Kotouna ze společnosti Accenture se lidé stále nechtějí vzdát hotovosti. Její podíl při placení se ale zřejmě bude dál zmenšovat.

Podle údajů z jednotlivých bank si mobilní placení aktivovalo kolem jednoho milionu klientů. Někteří lidé ale mají víc účtů v různých bankách, je tak možné, že celkové je číslo lidí, kteří platí mobilem, o něco nižší.

Rozšíření Google Pay, Apple Pay, Garmin Pay či Fitbit Pay je v Česku oproti zahraničí stále nízké. Podle Karla Kotouna za to může pozdní příchod mobilních plateb na český trh, starší populace a nižší penetrace chytrých mobilních zařízení. V porovnání se Spojenými státy, kde je penetrace 20 %, je stávající 3procentní penetrace o dost nižší. Při porovnání s Čínskou lidovou republikou, která by se dala označit za globálního lídra na poli mobilních plateb, pak Česko zaostává ještě více – Čína se může chlubit 90 %.

Obava o bezpečnost plateb zpočátku panovala v době, kdy banky začaly svým klientům vydávat bezkontaktní platební karty. A dnes už ale u pokladny v obchodě „pípají“ prakticky všichni, kdo platí kartou. Navíc většina lidí má mobil na rozdíl od peněženky s platební kartou neustále po ruce, a jeho ztrátu by tak zaznamenala s velkou pravděpodobností daleko dříve než ztrátu portmonky.

A stejně jako platby bezkontaktní platební kartou jsou ochráněny i platby mobilem. S Apple Pay ověřujete platby prostřednictvím skenu obličeje nebo otisku prstu u všech transakcí, i těch pod 500 Kč. U ostatních typů plateb se ověřuje až nad částku 500 Kč. Pokud by někdo cizí s mobilní telefonem zaplatil platbu do 500 korun, která nevyžaduje další ověření typicky v podobě zadání PINu, takovou neoprávněnou nepotvrzenou platbu banka klientovi proplatí. Výjimkou je platba přes chytré hodinky Applu: ty jsou propojené s telefonem a není u nich nutné platby ověřovat. A to v jakékoliv výši.

Navíc platební služba nepracuje s reálným číslem platební karty, ale pouze s jeho digitální verzí, která je unikátní pro každý mobil. Obchodník tedy reálně fyzické číslo platební karty nikdy neuvidí.

Bankovní instituce dohánějí ztrátu posledních pár let, kdy noví hráči na finančním trhu (například Revolut či Twisto) začali úspěšně získávat klienty nízkými poplatky, lepším zážitkem či aplikací. Pro velké finanční domy to znamenalo nutnost zefektivnění procesů, jelikož relativně neomezený příliv poplatků se zpomalil. Podle odborníka firmy Accenture si ale některé banky tuto situaci uvědomily včas, a navíc mají oproti novým hráčům, jako je Revolut, Apple či Google, stále velmi silnou zbraň, kterou je důvěra spotřebitelů. Proto se současné „alternativní“ platební platformy většinou používají hlavně pro přeshraniční převody kvůli výhodnosti svých směnných kurzů nebo jako druhý účet pro ostatní platby.