Článek
Rostlina se vyskytuje na 70 lokalitách v České republice, ale jen na části z nich kvete. „Díky monitoringu víme, jak se populace hořečků vyvíjí. To pomáhá ochraně přírody nastavit vhodný systém a postup obhospodařování dané lokality. Podle výsledků monitoringu dáváme zadavatelům péče doporučení, jak obhospodařování nastavit, jestli je třeba něco změnit a tak dále,“ uvedl přírodovědec Jiří Brabec. Dodal, že na některých místech rostou až tisíce kusů této květiny. Její množství v Česku tvoří až polovinu celosvětového výskytu.
Kriticky ohrožený hořeček začal z přírody mizet ve 20. století. Úbytek souvisel s tím, že se začaly vytrácet tradiční způsoby zemědělství. Hořeček se přestal v přírodě objevovat hlavně potom, kdy se přestaly kosit louky a nevyužívaly se ani jako pastviny. Projekt chce tyto způsoby obdělávání pozemků opět dostat do míst, kde se bylina vyskytuje.
Jednou z ploch, na níž se hořečku daří, jsou Háje u Onšovic na Prachaticku. „Tato lokalita byla na jaře kvalitně vyhrabána, vidím pouze nízkou vrstvu mechů a mezery v porostu. Následně byla posečena na přelomu května a června, což je dobře patrné. Při monitoringu nejenom počítáme kvetoucí hořečky, ale také zaznamenáváme, jak je porost hustý a jak je zapojený při drnové vrstvě. Pro klíčení a růst hořečků je důležité, aby v porostu nebyla stařina a příliš mechů. Pokud je vrstva mechů a stařiny vyšší než jeden centimetr, kořínek téměř jistě nedokáže zatáhnout hořečkové semeno až k hlíně a rostlina dříve či později uschne,“ řekl Brabec.
