Článek
Jejími členy jsou téměř všichni zaměstnanci Luční boudy. Vyrazit na pomoc zraněnému cyklistovi, ztracenému lyžaři nebo hasit vlastní či sousední boudu jsou tam připraveni číšníci, kuchaři, ale třeba i tamní provozní Pavel Blažek, který v drsném prostředí vrcholků hor pracuje už osm let. Pokud přijde hlášení, odhodí faktury či objednávky, převlékne se do pracovního a na čtyřkolce nebo sněžném skútru vyrazí pomáhat.
Každoročně dobrovolníci pomohou desítkám lidí. „Už je to delší dobu, ale vzpomínám si třeba na zásah u ztraceného běžkaře, který vyrazil z Pece pod Sněžkou a zabloudil dole pod Koňkou a zůstal tam pod stromkem. Dorazili jsme k němu první a pomohli jsme mu,“ vzpomíná Blažek. Lidé, kterým pomáhají, jsou v zimě nejčastěji lyžaři a v létě cyklisté či pěší.
K dispozici mají i defibrilátor pro případ, že by v okolí došlo k zástavě srdce. Ta by mohla být pro návštěvníky hor fatální zejména ve dnech, kdy na hřebenech vane silný vítr, který by komplikoval přistání plně vybaveného záchranářského vrtulníku. „I proto máme místnost, kde jsme schopni takového pacienta udržovat,“ říká spolumajitel Luční boudy a zakladatel ZS Vrcholky hor Stanislav Beneš.
Ten se spolu s kolegy často stará i o lidi, kteří na horách přecenili své síly. „Vydají se do toho tvrdého terénu a přijdou k nám a mají kolaps. My je z toho musíme rychle dostat, protože pokud by zůstali v tomto stavu, mohlo by dojít k narušení některých orgánů,“ popisuje Beneš.
Záchranná služba Vrcholky hor se nezabývá jen zdravotnickou pomocí, ale její členové jsou vycvičeni i jako dobrovolní hasiči. Mají vlastní družstvo, které je součástí Sboru dobrovolných hasičů v Peci pod Sněžkou. Cesta automobilem z Pece trvá k chatám na hřebenech více než čtvrt hodiny v letním období, v zimě, kdy na cestě leží sníh, trvá i déle a je potřeba speciální technika. Požár na starých dřevěných boudách by proto hlavně v zimním období mohl být fatální. Dobrovolníci z Luční proto každé dva měsíce trénují a cvičí, aby mohli v případě požáru pomoct nejen na své chatě, ale i na okolních chatách v blízkosti Sněžky, kam by se dostali jako první.
„Všechny boudy na vrcholcích Krkonoš v minulosti alespoň jednou vyhořely. Máme i lidi vyškolené na zásah v dýchacích přístrojích. Kdyby nastal problém v okolních boudách, jsme jim schopni pomoct aspoň tím, že pomůžeme vytahat lidi, kteří by zůstali uvnitř,“ říká Beneš.
Malé družstvo v nadmořské výšce 1 411 metrů oceňují i profesionální hasiči. „Zejména v zimních měsících je dojezd zásahové techniky velmi obtížný. Při mimořádných událostech jde však o vteřiny, a je proto velmi důležité, aby se pomoc na místo dostala co nejrychleji,“ potvrzuje mluvčí krajských hasičů Martina Götzová.
Že zásahy při požárech na vrcholcích hor nejsou kvůli počasí snadné, se potvrdilo třeba před sedmi lety, kdy nad Špindlerovým Mlýnem shořela památná Petrova bouda. Kvůli špatnému počasí si lidé všimli požáru až velmi pozdě a hasiči na vrchol dorazili až ve chvíli, kdy už byly všechny budovy v plamenech a hroutily se.
