Na hranici EU. Litva se potýká s dezinformacemi i vlnou migrantů

Malý pobaltský stát, který sousedí s Běloruskem a ruskou Kaliningradskou oblastí, je zároveň členem EU a NATO. Jak se Litva potýká s aktuální migrační vlnou, ve Stopáži popisuje reportér Seznam Zpráv Filip Harzer.

Litva jako nárazníkový stát na hranicích EU čelí specifickým výzvám. Momentálně se nachází v „diplomatické válce“ s Běloruskem, musí se také potýkat třeba s ruskými dezinformacemi. Litevci si tak byli nuceni vytvořit vlastní postupy a aktivní strategii boje proti fake news a dezinformacím. „Za tím účelem zřídili Strategické komunikační centrum, které spadá pod ozbrojené síly, nově vznikl i úřad pro boj s kybernetickými hrozbami,“ popisuje Filip Harzer. „Snaží se dezinformace pečlivě vyhledávat, dávat do kontextu, vyvracet. Stát spolupracuje s médii, která jsou v tomhle ohledu velmi uvědomělá a sama se snaží společnost vzdělávat.“

Podle reportéra, který se právě vrátil z pracovní cesty do Litvy, je velmi častým tématem dezinformací NATO a působení spojeneckých vojáků, dezinformace také často zneužívají covidovou pandemii. „V ruskojazyčném prostředí ruských menšin v Litvě je výrazně větší neochota k vakcinaci, je tam zřetelně vidět nižší proočkovanost,“ podotýká Harzer.

V současnosti se také řada hoaxů a dezinformací týká aktuální vlny migrace přes litevsko-běloruskou hranici. Do Litvy tudy nelegálně přechází zhruba 150 lidí denně. Většinou jde o Kurdy z Iráku nebo lidi z různých afrických států. „Společná hranice má skoro 700 kilometrů, je jen částečně oplocená, nelze tedy predikovat, kdy a kde k překročení dojde,“ připomíná reportér.

Příchozí mají obvykle irácké vízum, s nímž jako turisté přiletí do běloruského Minsku, kam v poslední době výrazně přibylo přímých leteckých spojů. Část z nich tam pak zůstane, pravděpodobně ve státem vyčleněných hotelích, a pak se vydá do Litvy. Tam je zadrží pohraniční stráž. Zpravidla nemívají doklady, pasy mají někdy jen vyfocené, jejich identifikace tedy trvá dlouho.

„Podíl běloruského režimu na migrační vlně tam jistě je, i když se přesně nedá říct, do jaké míry,“ říká Filip Harzer. „Podle náměstka litevského ministra zahraničních věcí, se kterým jsem mluvil, je to prostě hybridní válka s Lukašenkovým režimem. Jde o odvetu za tvrdší sankce EU vůči Bělorusku po únosu letadla s Ramanem Pratasevičem.“ Právě od jara migrantů znatelně přibylo, nyní je jich v Litvě přes 3000: „To je na bezmála třímilionovou zemi hodně. Obě centra pro migranty praskají ve švech, lidé jsou ubytovaní už i na stanicích pohraničníků.“

Litva je tak pod značným tlakem. Situaci je třeba bezodkladně řešit, jde přitom o citlivou humanitární záležitost. Úpravy zákonů, které stát rychle přijal, zase vzbudily kritiku ze strany ochránců lidských práv. Momentálně se připravuje třetí tábor pro zadržené migranty. Proti jeho zřízení protestovali místní občané a situace zneužila i běloruská propaganda.

Šance vyřešit situaci diplomatickou cestu je přitom mizivá. Vztahy mezi Litvou a Běloruskem jsou na bodě mrazu, státy si vzájemně vyhostily diplomaty, na obou ambasádách zůstalo jen po jediném pracovníkovi. „Litva neuznává Lukašenka jako legitimního prezidenta, podle Litevců je to uzurpátor. Považují ho navíc za nepředvídatelného paranoika a odmítají s ním jednat,“ dodává Harzer.

Do Litvy se v posledních letech stahují představitelé běloruské opozice. „Od loňska je centrem běloruské opozice. Vilnius aktivně podporoval demokratickou opozici a protesty proti zfalšovaným volbám. Jako oficiální host litevské vlády tam sídlí Svjatlana Cichanouská, která nedávno získala diplomatický status. Litva také pomáhá mnoha Bělorusům prchajícím ze své země před represemi,“ říká reportér.

Litva tedy spíš spoléhá na řešení přímo v Turecku a Iráku, chce také prostřednictvím EU tlačit na to, aby se migrantům s falešnými doklady zabránilo v cestách do Běloruska.

Celý rozhovor s Filipem Harzerem o situaci v Litvě a jeho reportážní cestě tam si poslechněte v přehrávači v úvodu článku.