Na Haiti i v Jemenu. Kulisy se mění, člověk je ale všude stejný, říká Šebek

Na Haiti pomáhal po jedné z nejničivějších živelních katastrof světa – po zemětřesení v roce 2010 se statisíci obětí. „Přijel jsem tam až po několika měsících, Haiti bylo zdevastované jako první den po pohromě,“ říká Tomáš Šebek.

„Jel jsem do místa, kde tehdy bylo epicentrum zemětřesení. Zůstala tam, tuším, funkční jen jedna budova, zbylí lidé byli ubytovaní v takových plastových příbytcích. Šlo o statisíce osob, možná miliony. Představte si velký kemp, jenž nedovedl lidem zajistit ani základní životní potřeby. Byla to ubohá situace, navíc s minimální dostupností zdravotní péče,“ popisuje v podcastu Checkpoint chirurg Tomáš Šebek.

Jako spolupracovník mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic odcestoval na Haiti pomáhat hned dvakrát. Kromě mise v roce 2010 se tam Šebek podíval ještě o dva roky později: „Doteď se mi vybavuje zejména to, jak se o sebe ti lidé hezky starají. I přesto, nebo možná právě proto, že žijí v takovém zmaru. Byť je tamní státní struktura rozpadlá, národ spolu pořád sounáleží a snaží se vzájemně podporovat.“

Haiti postihlo nedávno, v polovině srpna, zemětřesení s nejméně dvěma tisíci obětí. „V dobré kondici nebyla republika už před touto katastrofou, vlastně ani před mnohem ničivějším zemětřesením v roce 2010,“ podotýká Tomáš Šebek.

K počtu obětí přidává i další bilanci: „Evidovaných je, pokud vím, 10 tisíc zraněných. Zemětřesení zničilo 70 nebo 80 tisíc domů – mnoho lidí je tedy také bez příbytku. To vše v situaci, kdy je Haiti obecně velice nestabilní země.“

Republika Haiti, jež leží na ostrově Hispaniola v Karibiku, čelí kromě přírodních katastrof a souvisejících humanitárních problémů i dlouholeté politické a ekonomické krizi. O tristní bezpečnostní situaci nemluvě – na začátku července zemí například otřásla vražda prezidenta Jovenela Moïseho.

Lékaři bez hranic působí na Haiti bezmála třicet let, a to kvůli tamnímu kolabujícímu systému zdravotní péče. „Neplní funkci, jakou by plnit měl. Nejen co se kvality týče, ale i z hlediska dostupnosti. V tento moment máme čtyři velké projekty nejen v hlavním městě Port-au-Prince, ale také několik menších, rozesetých různě po celé zemi. Kromě lékařské péče se zabýváme také problematikou sexuálního násilí a dalšími, to jsou témata pro nás,“ vysvětluje v podcastu chirurg.

Společným jmenovatelem misí je podle něj ale nakonec vždy člověk. „Ať už má jakoukoliv barvu kůže, politické přesvědčení či náboženské vyznání. Většina našich pacientů jsou obyčejní lidé, z velké části bohužel děti. Dospělí i děti jsou všude stejní, řeší ty samé problémy, i když v trochu jiném kontextu – my tady řešíme hypotéku, oni to, jestli jim dva dolary na den, které mají třeba na Haiti, budou stačit na pitnou vodu a něco málo k jídlu,“ říká Šebek.

Ačkoliv jsou Haiťané pravidelně terčem přírodních katastrof od zemětřesení po hurikány, lékař připomíná, že jim čelí s velkou statečností: „Často vás dokonce překvapí humor, který mezi nimi můžete zažít. Oni život berou takový, jaký je – velmi složitý. My bychom propadli depresi, Haiťané tam ale prostě žijí a pracují a nemají velkou tendenci se nějak přesouvat jen proto, že tuší, že někde na západ může být lépe.“

Chirurg Šebek nepomáhal jen na Haiti – zdravotní péči poskytoval i lidem v Afghánistánu, Jižním Súdánu a Jemenu. Mentalita těch, kteří čelí ozbrojenému konfliktu, je podle jeho zkušeností odlišná od přeživších živelní katastrofy.

„V Afghánistánu jsem cítil větší míru solidarity a ochoty budovat z trosek něco nového, na Haiti to byla už trochu taková rezignace na tamní stav. Těžko se to ale srovnává, na konci je nicméně vždycky člověk. A ten je pořád stejný,“ dodává Tomáš Šebek.

Celý rozhovor si poslechněte v přehrávači v úvodu článku, v podcastových aplikacích nebo na Podcasty.cz.