Na Babiše si netroufnou a velkým dluhy prominou. Katastrofa, říká senátor

„To, co jste odhalili na finančním úřadu ve Valašském Meziříčí, se ve finanční správě skutečně děje už od roku 2014,“ říká v reakci na reportáže Seznam Zpráv senátor a daňový poradce Tomáš Goláň (nestraník za SEN 21).

Překvapilo vás, že ministryně financí Alena Schillerová reagovala na reportáže slovy, že finanční správa v roce 2020 je jiná a že už jisté metody neuplatňuje? Ona se do jisté míry distancuje od nedávného období, s nímž je přitom přímo spojená.

Ano, v poslední době přestaly být zneužívány zajišťovací příkazy, což ale nezaručila ani finanční správa, ani ministryně financí, ale postupy soudů, které jasným způsobem ukázaly, že to zneužívání není možné a takhle ne. Jinak dále pokračují kontroly, které jedou stejným způsobem od roku 2014: jsou používány lži k manipulaci s důkazy. Odmítají se důkazy ve prospěch poplatníků. A ta jejich smrt už není rychlá, jak to způsobovaly zajišťovací příkazy, ale je pomalá, protože ty kontroly trvají tři roky.

První část reportáže o systému „čárek“ zde:

V reportáži jsme zaznamenali přímé svědectví dlouholeté vedoucí vymáhacího oddělení na finančním úřadu ve Valašském Meziříčí. Ta říká, že jednotlivé úřady jsou hodnoceny podle toho, kolikrát takzvaně zakleknou. Tedy podle systému, který ministryně Schillerová vždy popírala. Jaké jsou vaše poznatky?

Zachytil jsem vyjádření finanční správy, že oni žádné kvóty, žádné tabulky neměli. Ale není to pravda. I Nejvyšší správní soud se tím zabýval a řekl, že finanční úřad musí být nezávislým arbitrem, že nemůže své vlastní úředníky finančně motivovat, aby doměřovali daně. Přímo v rozsudku Nejvyššího správního soudu z loňského listopadu je jasný odkaz na tento systém a tedy jasný důkaz, že to finanční správa dělala.

Proč se od toho podle vás finanční správa tak distancuje? Na jednu stranu to zavedli, na druhou stranu se k tomu nehlásí?

Protože se vždycky snažili vytvořit jakousi aureolu neohrožených úředníků vybírajících daně. Oni samozřejmě všichni podnikatelé nejsou poctiví, ale finanční správa nikdy nerozlišovala mezi těmi poctivými a nepoctivými. Raději semlela všechny, než aby připustila, že jim někdo uklouzl. Plošně se začala chytat všeho, co z pohledu finanční správy bylo nejasné. Ale musíme si uvědomit jednu věc: z finanční správy odešli ti největší odborníci a ti ostatní už jen vykonávají příkazy. A často to vypadá, že co finanční správa při kontrole nepochopí, to je špatně. A proto doměřuje. A když už se jakýmsi způsobem zaháčkuje, tak nepustí - a tyhle kauzy končí u soudu.

Máte tedy za to, že co jsme natočili ve Valašském Meziříčí - na někoho tvrdě zaklekneme, velké dlužníky necháme vyklouznout – se děje i jinde?

To, co jsme viděli ve vašich reportážích, není žádný exces, něco, co se stalo někde na východu republiky. Stává se to plošně. My máme asi 365 kauz, rozjetých, ukončených a podobně - a na těch jasně vidíme, že tohle pokračuje všude.

Druhá část reportáže o vyklouznutí velkých dlužníků zde:

A co s tím vy jako ústavní činitel, ovšem příslušník opozice, můžete udělat? Vládní koalice se asi ve vlastním zájmů spíš shodne, že je vše v pořádku – to už zaznívá z citovaných výroků ministryně financí. Takže co udělá opozice?

Já na tyto věci upozorňuji dlouhodobě, ještě před tím, než jsem se stal senátorem. Co mohu udělat? Napsal jsem dopis předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, abychom v této věci uspořádali veřejné slyšení a pozvali všechny zainteresované strany. Veřejné slyšení v Senátu má charakter plenárního zasedání, kterého se účastní většina senátorů. Jsou tam pozvaní hosté, jsou jasně dána témata, a aby byly konfrontovány všechny strany: odborníci, kteří se zabývají daněmi jako já, postižené subjekty, příslušní úředníci… Aby skutečně došlo ke konfrontaci názorů, aby se veřejnost dozvěděla, jak to doopravdy funguje. Nikdo se tím doposud pořádně nezabýval. Ty postupy finanční správy se dodnes nezměnily. O to horší to je v době, kdy je naše hospodářství na kolenou, potřebuje být nastartováno. Ty daňové subjekty musí platit drahé poradce, aby se bránili proti něčemu, co se nestalo. To prostě není možné.

Vy jste se o tristní situaci na finančním úřadu ve Valašském Meziříčí dozvěděl už loni na podzim, když se na vás obrátila bývalá úřednice Silvie Viktorinová a seznámila vás se svými stížnostmi na fungování úřadu. Překvapila vás svým svědectvím?

Velice mě překvapila. Mluvila o tom, že u některých daňových subjektů se vůbec nevymáhaly daňové nedoplatky. Popisovala mi situace, kdy dlužník vlastnil areál, který pronajímal a finanční správa nečinně přihlížela, aniž by přistoupila k exekuci na ten nájem. Těch případů tam bylo několik a připadaly mi velmi závažné, až neskutečné v době, kdy se zajišťovacími příkazy likvidovaly firmy.

Vy jste byl tedy spíše připraven na informace o tvrdém zaklekávání a najednou jste slyšel, že se některým dlužníkům promíjí?

Byl jsem velice překvapen, protože jsem si myslel, že finanční správa prostě bere plošně, kde se dá, aby byl ten výběr daní největší, aby mohli ministři financí říkat: Ano, my jsme ti správní, my jsme to vzali za správný konec. A tady jsem najednou slyšel, že se na některé dluhy jaksi zapomíná, stávají se nevymahatelnými, a možná dokonce – to těžko říct – úmyslně. A to je v kontextu té celé finanční správy velmi podivné. Abych tomu uvěřil, potřeboval jsem informace i z druhé strany. Požádal jsem podle jednacího řádu Senátu Generální finanční ředitelství, aby se mi k této věci vyjádřilo.

Odpověď jste následně dostal, což je pro celou kauzu klíčové. Co přesně jste se dozvěděl?

Byl jsem především překvapen upřímností té odpovědi. Paní ředitelka mi v podstatě potvrdila, že ve Valašském Meziříčí bylo třináct případů řešeno zvláštním způsobem, z toho osm případů velmi nedostatečně a ve čtyřech případech dokonce došlo k promlčení práva daň vybrat.

Paní Viktorinová tedy měla se svou stížností pravdu. Jak čtete ten výsledek od generální ředitelky? Jakou vizitku tím dala finanční správě, v jejímž čele stojí?

Já ten výsledek čtu katastrofálně. Sami sobě dali špatné vysvědčení. A otázkou je, jaká přijali opatření, aby se to neopakovalo. A o těch nevím.

Víme jen, že nikdo ze zodpovědných úředníků neodešel, všichni zůstali ve svých funkcích. V čem jinak vidíte největší průšvih?

V tom, že slušní poplatníci, kteří nikdy nic nedlužili, jsou najednou v rámci daňových kontrol neustále viněni z toho, že úmyslně obchodovali s někým, kdo podváděl, a následně je soudy osvobozují. Neboli že finanční správa se snaží tímto způsobem vybrat daň tam, kde vůbec nemá, a naproti tomu má jednoduché nástroje na vymožení dlužných daní, jako v případu toho zajištěného areálu, který tam firma dál pronajímala a finanční správa neudělala vůbec nic. Právě ten protiklad je pro mě velice překvapující.

A kdo je za tento selektivní způsob práce finanční správy zodpovědný? Úředníci na místě žádné provinění necítí, to už jsme zjistili: ti dokonce v rozporu s dopisem generální ředitelky nemají ani pocit, že by udělali nějaká závažná pochybení nebo že by byli při vymáhání daní nečinní. Kdo za to tedy může?

Pravidla nastavuje generální finanční ředitelka, před ní generální finanční ředitel Janeček. Otázka je, nakolik oni plní zadání ministryně financí. A nakolik třeba ministryně finance plní zadání premiéra Babiše. Těžko říct, odkud vítr vane. V každém případě je ta situace nezdravá. Generální finanční ředitelství odmítá respektovat rozsudky Nejvyššího správního soudu, odmítají respektovat rozsudek Ústavního soudu. Vidíme tady vzpurnost. Někdo je musí vest, někdo jim dává tu sílu. Jak už jsem říkal, tahle situace trvá od roku 2014, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš.

Mimochodem v tom samém roce dostala česká finanční správa podnět od německého finančního úřadu na prozkoumání toho, zda farma Čapí hnízdo byla příjemcem reklamy v hodnotě přes 270 milionů korun z německé firmy na výrobu močoviny z Babišova holdingu, která si to promítala do odečitatelných nákladů.

To je pro mě naprosto katastrofální selhání finanční správy. Ten podnět přišel z Chemnitzu opravdu v roce 2014 a já jsem se loni na podzim ptal generální finanční ředitelky, jak s ním finanční správa naložila, zda to sdělila orgánům činným v trestním řízení. A ona mi odpověděla, že nikoliv. A to tu je Kobra, jakýsi poradní orgán mezi finanční správou a národní centrálou proti organizovanému zločinu a ta přesně říká, že tyto případy mají prověřovat. Ta informace z Německa byla naprosto jasná a transparentní: tady se prostě nikdy ta reklama na Čapím hnízdě v takovém rozsahu nemohla realizovat.

O čem podle vás svědčí, že finanční správa v tomto případě nic neudělala?

Pořád o tom samém: o jasné účelovosti jejich počínání. O selektivním přístupu, kdy si vyberou, na koho zakleknou a koho nechají z problémů vyklouznout. To je prostě nepřípustné.

Poznámka: O rozhovor jsme opakovaně žádali i generální finanční ředitelku Taťánu Richterovou. Zatím bez výsledku. Finanční správa své vyjadřování omezila na tiskové zprávy, v nichž opakuje, že je při výběru daní vše v pořádku. Na pátek 3. července je ale z podnětu opozičních poslanců Richterová společně s ministryní financí Alenou Schillerovou předvolána na rozpočtový výbor, aby vysvětlily přehmaty, které reportáže odhalily.