Na aukci s Tarantinem. I tak dnes vzniká kniha

Mezi novinky nakladatelství Prostor patří román kultovního amerického režiséra Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu, o jehož vydání v češtině se rozhodovalo v aukci. „Úspěšné zahraniční tituly určené pro překlad se dnes nabízejí převážně v aukcích,“ vysvětluje nakladatel.

Klasickým způsobem se licituje a zvítězí ten, kdo za autorská práva nabídne nejvyšší částku. „Aukční ceny těch nejzajímavějších knih se mohou pohybovat někdy i v milionových částkách,“ přibližuje Aleš Rederer.

Patří mezi ně i Tarantinova kniha Tenkrát v Hollywoodu?

Nechci a nemohu odpovídat konkrétně. Každopádně práva za Tarantinův román nebyla levná, to rozhodně ne! V tomto konkrétním případě cena stoupala velmi rychle. Musíte pečlivě zvažovat, kam až jste ochoten jít, aby to pro vás jako nakladatele nebyl čistý prodělek.

Jde o on-line aukci, kdy sedíte v nakladatelství u počítače a klikáte příhozy?

Nikoli. Takhle doslova to neprobíhá, ale model je podobný, i když mnohem pomalejší. Pro vysvětlení, jak to obecně funguje: zahraniční autor má svého agenta, kterého v Evropě zastupuje smluvní literární agentura, která má za úkol nabízet konkrétní knihu. Někdy se může stát, že hlavním kritériem nemusí být nejvyšší cena, ale kvalita značky, tedy kvalita zájemce z řad domácích nakladatelů.

Dovedu si představit, že kdyby třeba Milan Kundera prodával autorská práva ke svým knihám například do Turecka, nebude trvat na nejvyšší nabídce, nýbrž dá přednost vyšší prestiži některého za zdejších nakladatelství. Samozřejmě i ono může dát velmi dobrou cenu, ale může si dovolit ten luxus nedat nejvyšší nabídku.

Je to kvůli určité záruce kvalitního překladu a také nakladatelského servisu a zázemí?

Přesně tak, záleží na autorovi či majiteli práv, jaké kritérium zvolí. V tomto vždy rozhoduje individuální postoj.

Jak to bylo u Tarantina?

Tarantino zvolil nejvyšší nabídku. Obecně ale platí – a tady se pouštím tak trochu na tenký led, nemám dostatek informací, čili dovozuji jen z určitých signálů –, že v konečné fázi si literární agentura stále nechává jakousi pojistku. Kdyby se jí totiž nakladatel nabízející nejvyšší částku nelíbil, mohla by vybrat jiného, který dal třeba o trochu méně, ale který z jakýchkoliv důvodů majiteli práv vyhovuje víc.

A jak tedy probíhá samotná aukce?

Zdejší literární agentura nabídne nějaký titul do aukce, ozve se několik zájemců. Ve finále zůstanou většinou dva tři zájemci a pak se licituje. Každému zájemci chodí zprávy, kolik je aktuální nejvyšší nabídka s dotazem, zda dotyčný dá víc. V okamžiku, kdy jeden ze zájemců zůstane se svou poslední nabídkou osamocen, vyhrává a práva k českému vydání jsou jeho. Je to prosté a vlastně identické jako na aukcích s obrazy.

Co vás zaujalo na Tarantinově knize natolik, že jste se rozhodl probít aukcí až k vítězství?

Především jméno autora. Marná sláva, Quentin Tarantino je podle mě v Česku nesmírně populární režisér už od dob Pulp Fiction. Kromě pár výjimek mě jeho filmy ohromně baví. V Česku, a myslím, že nejenom zde, se z Tarantina stal kultovní režisér, který má na svém kontě spoustu kontroverzních filmů, tudíž jsem si říkal, že jeho první knižní opus přece neprošumí bez pozornosti čtenářů.

Obával jste se něčeho?

Menší problém, možná spíš háček, jsem viděl v tom, že kniha a film vznikly v obráceném gardu. Povětšinou nejprve vyjde kniha, podle které se natočí film. Tady je pořadí obrácené – Tarantino přišel s knihou podle vlastního filmu. Naštěstí se nejedná o scénář, ale o skutečný román. Do vydání scénáře bychom určitě nešli. Takže je to román, navíc pozměněný a obohacený oproti stejnojmennému filmu.

Osobně se mi kniha zdá lepší než film. To je ale čistě můj subjektivní názor a pohled, který se může lišit třeba od většinového názoru Tarantinových filmových stoupenců. Možná i proto jsem v sobě našel odvahu riskovat a šel do toho.

Vyplatilo se to?

Teď v půlce listopadu, kdy kniha není na trhu ani měsíc, se ještě nedá říct, jestli se rozhodnutí vyplatilo i ekonomicky. To uvidíme časem. Vrcholná fáze nákupu knížek přichází od Mikuláše do Štědrého dne. Někdy v půlce ledna vám budu schopen odpovědět, jestli se mi moje odvaha vyplatila, nebo jsem se na to měl raději vykašlat a přenechat titul jinému nakladatelství. Stát se může cokoliv, ale teď dělat soudy a závěry je předčasné.

Co se třeba může ještě přihodit?

Lidé s nákupem váhají na poslední chvíli, to je vcelku běžný přístup. Nakonec ale těsně před Vánocemi chtějí udělat radost někomu z rodiny, třeba synovi, o kterém táta s mámou vědí, že každý Tarantinův film doslova hltá. A řeknou si – tak já mu koupím tuhle knížku, ať se také pobaví čtením a objeví Tarantina coby spisovatele! Sázím prostě na to, že v tomto ohledu by Vánoce mohly být silné.

Kdy ještě jste v minulosti riskoval?

Když za námi před lety přišel sportovní redaktor Tomáš Macek s nápadem napsat historii Tour de France. Tehdy se blížil její stý ročník. Sportovní tematiku jsme do té doby nevydávali, ale říkal jsem si, že by to mohl být zajímavý počin. Přestože se sám nevydržím dívat na někoho, kdo šlape stovky kilometrů na kole, historie takhle velkého závodu mi připadala jako mimořádně atraktivní téma pro knihu. Vnímám totiž, jak velký fenomén je v Čechách cyklistika a kolik je tu fanoušků milujících kola a cyklistiku.

Dal jsem do toho tehdy nejen víru a energii, ale i peníze, a ono to kupodivu vyšlo. Kniha Příběhy Staré dámy, což je historie Tour de France na více jak šesti stech stranách, se prodávala výborně, doslova skvěle.

Co nakonec rozhodlo pro vydání?

Naše nakladatelství se dlouhodobě věnuje vydávání různých knih s historickou tematikou. Tak jsme si řekli, že do toho půjdeme. Vybrali jsme asi čtyři sta dobových, historických fotografií, Tomáš Macek sepsal příběhy velice zajímavým, čtivým a chytlavým způsobem, takže kniha měla od samého začátku zaděláno na úspěch.

V prosinci uplyne 32 let od vzniku vašeho nakladatelství Prostor. Na které vámi vydané knihy vzpomínáte?

Jsou to tituly, které mi utkvěly v paměti. Přece jen už jsou jich za ty roky stovky, takže některé časem zapomenete. Mezi přelomové patří hned první titul, což byla Politická emigrace v atomovém věku od Pavla Tigrida, kterou jsem vydal ve stotisícovém nákladu. Bylo to velmi rychlé, do tisku jsem dával podklady už někdy kolem 20. prosince 1989. První oficiální knížka, na to se přece nikdy nedá zapomenout.

Co ještě v začátcích čtenářsky zafungovalo?

Zhruba po dvou letech jsme vydali knihu s chytlavým názvem Co vás nenaučí na Harvardu, aneb Jak úspěšně podnikat. Bylo to v 90. letech, kdy se v Čechách budoval kapitalismus. Všichni chtěli podnikat, chtěli se to naučit, ale nikdo nevěděl jak přesně na to. Všichni jsme sbírali zkušenosti, nápady, inspirace, náměty i návody.

Měl jsem tehdy s touhle knihou šťastný nápad, že jsem si v časopisu Profit určeném pro podnikatele zaplatil celostránkovou reklamu, která stála hodně peněz. Řekl jsem si, že to risknu. A vyšlo to. Byla to už dražší knížka, ale prodal jsem jí asi 85 tisíc výtisků. Na úspěch této knihy rovněž nikdy nezapomenu.

Další milníkovou knihou, navíc nesmírně kvalitní a chytrou, bylo Umění diplomacie od Henryho Kissingera. Vyšla někdy těsně po polovině 90. let a tam nám zase pomohlo, že ji nějaký čas po vydání vychválil v jednom televizním rozhovoru prezident Václav Havel.

To může knize pomoct?

Určitě, doporučení od slavného člověka funguje i dnes. Do té doby se kniha prodávala dobře, ale potom, co ji vychválil Havel, se strhla lavina. Dokonce se stala, tuším, povinnou nebo doporučovanou četbou na některých vysokých školách. Je to úžasná historická práce úspěšného amerického diplomata. Dodnes se jí prodaly desítky tisíc kusů.

Na takovéto a podobně úspěšné zahraniční tituly se v současnosti pořádají zmíněné aukce, ale tehdy ještě nic takového nebylo. Kdo měl dobrý kontakt a štěstí, dobrý tip nebo čuch, tak knihu získal a mohl ji i vydat, tenkrát navíc bez obrovských záloh.

Nakladatelství se v minulosti ne vždy dařilo. Musel jste dělat i nějaké bokovky kromě knížek?

Ano, míval jsem celou řadu aktivit. Pro velké firmy jsem dělával na konci roku kalendáře, což dřív bývala móda. Objektivně musím říct, že to byly nesmírně výhodné zakázky. Dnes už se ale naplno věnujeme knížkám, protože nakladatelství se dostalo do takových obrátek, že by to bez stoprocentního soustředění na knihy už ani nešlo.

Jaká kniha by vám udělala radost pod stromečkem?

Velkou radost jsem si letos už udělal. Rád hraju tenis, navíc miluji Rogera Federera, kterému bylo v srpnu čtyřicet let, tak jsme o něm vydali nádhernou, zajímavou, chytrou a především chytře zábavnou knihu Milana Hanuše Živý mýtus Roger Federer.

Není to, jak by mnozí čekali, další z řady sportovních knih o slavném tenistovi. Nejde v ní totiž ani tak o sportovní stránku tenisové kariéry Rogera Federera, jako spíš o psychologickou, která skrze osobu Rogera vypráví novodobý příběh mýtického hrdiny.