Článek
A takovou důvěru nelze podle něj vybudovat z nuly prostřednictvím distančních metod, jakkoli jsou důležité a potřebné. Největší umělecká škola v ČR, kterou tvoří fakulty filmová, divadelní a hudební, byla zřízena 27. října 1945 jedním z dekretů prezidenta Edvarda Beneše a slaví letos 75 let své existence.
„Tato doba klade na všechny školy, základní, střední i vysoké, obrovské nároky. Žijeme v permanentním stresu, není jasné, co budeme moci učit a jak, respektive odkdy,“ říká Hančil. Od roku 2017 stojí v čele školy po druhé volební období; do 26. října akademický senát školy přijímá přihlášky do konkurzu na rektora, který nastoupí po něm.
Hančil ale uvedl, že škola nechce ani nemůže plošně přejít na distanční výuku. „Výuka umění má pyramidální strukturu, v základně jsou techniky, psychosomatické disciplíny, tréninky, v nichž se připravuje kondice ke zvládnutí oboru. Pokud nebudeme moci učit základy, budeme mít problém s vrcholem pyramidy. Potřebujeme nastartovat studium prvních ročníků, tam jsou studenti nejohroženější, protože ještě přesně nevědí, co mohou očekávat,“ vysvětluje specifika školy.
Dodává ale, že pedagogové „jsou srdcaři“, jde jim o studenty, a tak učí distančně i předměty, kde by o tom neuvažovali. „Sám učím dramaturgii, což lze celkem regulérně, a autorské herectví, což je opravdu výzva, ale nevzdáváme to, zadáváme úkoly, domácí práce, pak konzultujeme dílčí výsledky. Jen je to všechno mnohem pracnější,“ uvedl.
Zájem studentů o školu je podle něj stabilní, před koronakrizí byl velký i ze strany zahraničních zájemců. „FAMU má stále dobrý zvuk všude ve světě, HAMU má obrovský potenciál, který se daří rozvíjet. DAMU učinila za posledních sedm let obrovský skok, akreditovalo se tam několik studijních programů v angličtině a zněkolikanásobil se počet studujících cizinců. Výrazný nárůst zahájených studií v akreditovaných programech byl patrný také na FAMU. Až do korony jsme byli ukázkovým příkladem mezinárodně zapojené školy se vzrůstajícím trendem zájmu,“ říká rektor.
Definovat, které období bylo v historii školy nejzářivější či nejslavnější, je podle něj těžké. „Na rozdíl od kulturních institucí, jakými jsou divadla a orchestry nebo kinematografie, které mají celkem dobře definovatelné periody vzestupu, slávy a úpadku, umělecké školy nemají recenzenty a většinou ani diváky či posluchače,“ soudí. „Jsou období, kdy ze školy vycházejí vynikající studenti, jejichž díla už mají diváky, a na něž je škola náležitě hrdá,“ uvedl třeba s poukazem na slavná 60. léta ve filmu i v divadle, kdy ze školy vycházeli mladí režiséři, kteří určovali tvář doby.
Za šťastné období pro školu ale pokládá i to současné. „Osobnosti, které dnes patří mezi nejvýraznější divadelníky, filmaře a hudebníky, ovšem absolvovaly školu již před nějakým časem. Umělecké kariéry jsou různé, některé jsou oslnivé a rychleji vyhoří, jiné zrají pomalu a dlouho. Proto je velmi obtížné periodizovat slavná a méně slavná období,“ míní rektor, který za své štěstí pokládá, že mohl být žákem velkých osobností, jako Jana Císaře, Jaroslava Vostrého nebo Ivana Vyskočila.
Nejslavnějších pět či deset absolventů školy si netroufá vyjmenovat. „Dřív měl Google algoritmus, že se automaticky s vyhledáváním AMU objevili absolventi jako Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Milan Kundera, Václav Havel, Iva Janžurová, Jiří Bělohlávek. Významných jmen je obrovská řada, na všech fakultách. Zásadní měrou, ve filmových oborech určující měrou, absolventi školy definují podobu kulturního života,“ říká rektor a připomíná největší úspěchy loňského a tohoto roku, jména jako filmařka Darja Kaščejevová nebo klavírista Ivo Kahánek.
