Článek
Kulaté výročí Hirošimy a Nagasaki si minulý týden připomínal celý svět, fotografie totální zkázy japonských měst po výbuchu jaderných bomb i zubožených lidí s popáleninami zaplavily 6. a 9. srpna světová média.
V Japonsku se nejprve u památníku v Hirošimě sešli přeživší útoku, se kterými tentokrát kvůli pandemii koronaviru mohli přijít jen jejich rodiny. Na místě vystoupil i místní starosta Kazumi Macui a premiér Šinzó Abe, který kromě proslovu debatoval i se skupinou reprezentující přeživší.
O tři dny později se to samé opakovalo v Nagasaki. Problém je v tom, že se toho ze strany premiéra opakovalo víc, než by si takzvaní hibakuša, tedy přeživší jaderných explozí, přáli. Premiér na obou místech pronesl téměř totožný proslov. Software, který odhaluje plagiátorství, podle The Guardian vypočítal shodu 93 %. Abe v podstatě jen vyměnil názvy měst a část proslovu, která hovořila o znovuvybudování obou měst.
Například začátek i konec proslovů, kde Abe vyjadřuje svou lítost nad mrtvými a „upřímnou sympatii“ s těmi, kdo přežili a trpí na následky výbuchem způsobených nemocí, byly na slovo stejné. Poté, co Abe pronesl svůj proslov v Nagasaki, se na něj snesla podle japonských médií na sociálních sítích vlna kritiky. Výrazných podobností mezi oběma proslovy si Japonci všímali už loni i předloni. V očích přeživších to budí dojem, že pro Abeho jde o rutinní záležitost, kde upřímný soucit je jen prázdnou frází.
„Tady to máte, na shledanou“
„Každý rok to samé, něco zablábolí a pak odejde. ‚Tady to máte, na shledanou‘. Jen prohodil slova Hirošima za Nagasaki. Přehlíží přeživší výbuchů atomových bomb,“ postěžoval si 80letý Koiči Kawano, hlava styčné rady sdružující hibakuša z prefektury Nagasaki.
Podobný názor má i 81letá Haruko Moritaki z Hirošimy. „Premiér Aby řekl, že zůstane na jedné vlně s přeživšími jaderných výbuchů, ale nic konkrétního neudělal. On jen mluví, ale nic nedělá. A to se ukazuje i v jeho proslovech,“ řekla podle japonských novin Mainichi zástupkyně hirošimské aliance pro nukleární odzbrojení.
Postoj Japonska k jadernému odzbrojování je ostatně dalším problematickým bodem této debaty. Apel na japonskou vládu k podepsání dohody OSN o zákazu jaderných zbraní byl i minulý týden přímo součástí připomínkových akcí. „Mnoho přeživších premiér země, která nepodepsala dohodu o zákazu jaderných zbraní, uráží,“ přiblížila 84letá Keiko Oguraová, které bylo v době výbuchu bomby osm let, názor mnohých hibakuša.
Právoplatný hibakuša
Napětí umocňuje i čerstvý soudní spor 84 stěžovatelů, kteří se u místního soudu v Hirošimě domáhali uznání jakožto oficiálních přeživších, ačkoliv v době výbuchu nebyli v nejhůře postižené zóně. Soud nejprve koncem července skupině většinou nejméně 80letých Japonců a Japonek vyhověl. Rozhodl, že jsou hibakuša, protože trpěli nemocemi spojenými s takzvaným černým deštěm – radioaktivním spadem, který mohl působit zdravotní potíže i lidem daleko od výbuchu, například skrze kontaminovanou vodu či potraviny.
U nemocí spojených s takzvaným vnitřním ozářením se těžko prokazuje přímá souvislost. Podle soudu nicméně i tito lidé skutečně trpěli nemocemi v důsledku radiace. Rozhodnutím je tak uznal jako vůbec první oficiální přeživší mimo Japonskem vytyčenou kritickou oblast, a čerství hibakuša tak měli dostat nárok na hrazení zdravotnické péče z veřejných financí. Toho se ale možná stejně nedočkají.
Regionální vláda se totiž proti rozhodnutí na poslední chvíli odvolala, a případ tak nekončí. Stalo se tak podle japonské veřejnoprávní televize NHK po konzultaci s centrální vládou, podle které rozhodnutí „není dostatečně vědecky podloženo“.
Premiér to ve středu komentoval slovy, že město se rozhodlo odvolat k soudu vyšší instance, protože verdikt je v rozporu s dřívějšími rozhodnutími nejvyššího soudu. K tomu ještě dodal, že přesto chce nadále podporovat všechny hibakuša a že zvažuje rozšířit oblast oficiálně zasaženou černými dešti.
