Mýty o covidu a dětech: Prý nemohou onemocnět a ve školách se virus nešíří

Část rodičů nevěří tomu, že se nemoc covid-19 šíří mezi dětmi a že samy mohou poměrně vážně onemocnět, zvláště pokud jde o novější, takzvanou britskou mutaci. Tato domněnka je jedním z důvodů, proč odmítají testování dětí, které je přitom po vzoru jiných zemí nezbytnou podmínkou k tomu, aby se mohly vrátit do škol. Bojí se navíc, že testy jejich dětem ublíží nebo že se jimi dokonce mohou naopak nakazit. Další z dezinformací dokonce tvrdí, že jde o maskovaný odběr DNA pro ne zcela jasné účely. To všechno jsou ale omyly a nepravdy, jak dokazují vyjádření odborníků i oficiální statistiky a data.

Často šířená teorie zní, že se virus mezi dětmi ve školkách či ve školách nešíří. Většina renomovaných odborníků je přesvědčená o opaku. Otevření škol a školek vede k vzestupu počtu nakažených v populaci.

„Samozřejmě že se covid šíří i mezi dětmi, případně pak děti infikují i dospělé,“ potvrdil například profesor Václav Hořejší, imunolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. A proto podle něj má smysl, aby se děti po návratu do škol testovaly. „Do doby, než bude proočkována ta riziková skupina – přibližně tři miliony seniorů a chronicky nemocných. Později už by to tak nutné nebylo,“ míní Hořejší, který je mimo jiné členem odborné iniciativy Sníh, jež podle svého motta prosazuje ověřená řešení v boji s pandemií.

„Školy jsou z hlediska počtu lidí, kteří se v nich nakazili covidem-19, třetím nejrizikovějším místem po sociálních a zdravotnických zařízeních,“ citovala ČT24 po jednání školského výboru Poslanecké sněmovny předsedu Ústavu zdravotních informací a statistiky Ladislava Duška. Nemocí se nakazilo 48 tisíc kantorů, skoro tisícovka z nich skončila v nemocnicích a čtyři desítky jich zemřely. Děti navíc nemoc ze škol nosily do rodin a naopak.

Kartami zamíchala britská mutace, která se jak mezi dospělými, tak mezi dětmi přenáší snáze. Mutace je hlavní příčinou velkého vzestupu počtu nemocných v posledních týdnech a byla hlavním důvodem, proč se dosud školy neotevřely.

Každopádně vývoj v Česku slova odborníků už několikrát potvrdil – nejnověji když podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky začátkem letošního roku jednoznačně stoupl počet nemocných mezi dětmi ve věkové skupině 4 až 9 let. Ty chodí do mateřských školek a prvních dvou ročníků, které v té době byly jediné otevřené.

Následně přibylo – nejvíce od začátku epidemie na jaře 2020 – i dětí se závažným průběhem nemoci a dětí postižených následným zánětlivým syndromem PIMS. Počet případů nákazy mezi dětmi vzrostl i loni v říjnu a pak před Vánoci, když se rovněž na pár týdnů otevřely školy. Zároveň se virus začal více šířit v celé komunitě, protože otevření škol s sebou nese návrat rodičů do práce, což opět zvedlo počet případů nákazy.

To, že se mezi dětmi hodně šíří a že jí také častěji než klasickou variantou samy onemocní, už počátkem roku potvrdila zkušenost z Izraele, tam pak jejímu šíření úspěšně zamezilo očkování dospělé populace. Už loni na podzim potvrdila šíření nemoci mezi dětmi studie Institutu globálního zdraví ze švýcarské Ženevy.

Právě kvůli potvrzenému šíření nemoci mezi dětmi proto například Rakousko školy v únoru sice otevřelo, ale rovněž to stejně jako třeba Francie podmínilo testováním. Právě v těchto zemích se Česko inspirovalo. Francie nicméně v dubnu 2021 přistoupila k opětovnému zavření škol, školek a jeslí – země se je snažila za přísných protiepidemických opatření držet otevřené co nejdéle, ale kvůli šíření viru v nich nyní vláda postoj změnila.

Opakovaně školy na dlouhé týdny zavíralo také Německo, které se od března potýká se zrychleným šířením viru, jenž se tu podle ředitele Institutu Roberta Kocha Lothara Wielera hodně šíří mezi dětmi do 15 let s mnoha ohnisky ve školkách. Podle německých statistiků může vzestup počtu případů mezi dětmi souviset s tím, že se v zemi děti testují více než dříve, každopádně to dokládá, že se jim nemoc rozhodně nevyhýbá. „Nejsilnější nárůst lze pozorovat u dětí ve věku 0–14 let, týdenní počet nových případů se za poslední čtyři týdny více než zdvojnásobil,“ uvedl ve své nejnovější zprávě Institut Roberta Kocha (odkaz na článek v německém jazyce zde).

Němečtí pediatři v této souvislosti varovali před dlouhotrvajícím průběhem infekce u dětí (takzvaný long covid) nebo před rozvojem PIMS, zánětlivého multiorgánového syndromu, který může vypuknout týdny, nebo dokonce měsíce po původní infekci.

Podíly nakažených dětí ve věku do patnácti let se od září stále zvyšují. Jak moc se na tom promítá testování a jestli se vůbec děti testují více než na podzim – o tom není dostatek informací.

Letošní březen je podle podílu nakažených dětí, které zachytily hygieny, hned po únoru rekordním měsícem. Nyní je zhruba každý sedmý evidovaný pacient s koronavirem dítě.

Zatímco v září bylo předškoláků s koronavirem zjištěna jen čtvrtina oproti školákům na druhém stupni, nyní je jejich podíl dvoutřetinový a stále roste. Na prvním stupni se po únorovém rekordu počet nakažených žáků nyní snižuje. U žáků druhých stupňů se po propadu v listopadu nákaza stále šíří.

V září se nákaza koronavirem zjišťovala u školáků jen v omezené míře a zdaleka nejvíc zjištěných případů bylo ve věkové skupině 16–20 let.

V říjnu se nákaza šířila nejvíc mezi čtyřicátníky.

V listopadu se šíření viru více rozložilo mezi všechny věkové kategorie a „přeskočilo“ jak mezi vyšší ročníky zhruba od 70 let výše, tak i do mladších skupin mezi 10. a 15. rokem.

V prosinci se ještě prohloubilo šíření nákazy mezi mladými lidmi až k dětem předškolního věku. Prosinec byl zároveň rekordní v počtu nakažených kojenců do jednoho roku, jichž bylo 548 (oproti 92 v lednu).

V lednu trend šíření nákazy mezi dětmi pokračoval.

V únoru byl koronavirus rozšířen u rekordního počtu dětí ve věku od 3 do 9 let, což odpovídá předškolákům a žákům prvních a druhých tříd. Silně zastoupeny byly i další děti z prvních stupňů základních škol.

V březnu se virus rozšířil mezi dětmi ve věku 9 až 15 let, což odpovídá žákům druhých stupňů škol. Skupina třicátníků a čtyřicátníků (rodiče) zůstává od listopadu zastoupena prakticky stejně, což vede k hypotéze, že se tyto děti nakazily od svých mladších sourozenců. Více oficiálních informací ale není k dispozici.

Je pravda, že hodně záleží na použitém typu testů, některé se nehodí na odhalování infekce u bezpříznakových dětí, jež by přitom mohly nákazu šířit mezi vrstevníky nebo v rodinách. Poměrně hodně rodičů, alespoň soudě dle diskusí na internetu či pod články, však odmítá jakékoli testování potomků.

„Nemám zájem podporovat byznys s testy. Nikde jsem nevyčetla, že testování zdravých lidí antigenními testy je k něčemu dobré, jen to dětem poškodí sliznice a oslabí imunitu,“ zní typický kritický hlas.

A jsou i ostřejší. „Nevěřím, že se nemoc dá testováním zjistit, naopak se může pomocí tyčinek do nosu a bůhvíkam šířit, protože se to někomu hodí“, případně „odmítám, aby mým dětem někdo odebíral DNA a pak ji k něčemu používal“.

Všechny tyto obavy jsou podle odborníků zbytečné a nemají reálný základ.

Třeba DNA se testovacími tyčinkami z principu vůbec nabrat nedá. „Tyčinky využívané k nosohltanovým stěrům jsou vhodné ke sbírání hlenu. Jsou měkké a savé. K odebírání DNA ze sliznic nejsou uzpůsobené a nehodí se. Pro účely sběru DNA se naopak používají stěrky opatřené škrabadlem, které sbírá buňky z tkáně ústní dutiny – jedná se o jiný typ odběru, jenž seškrabuje buňky z dutiny ústní, a může to být i nepříjemné či pro někoho bolestivé,“ vysvětlila docentka Jana Jaklová Dytrtová z Ústavu organické chemie a biochemie AV.

Podle ní je v tomto případě riziko ukradení genetické informace nulové, na rozdíl třeba od běžného krevního odběru, který snad v této souvislosti nikoho neděsí. „Svou DNA stopu zanecháváme denně a ani o tom nevíme. Při každém doteku naše DNA zůstává například na věcech, kterých se dotýkáme, kromě otisků jsou to i buňky. Kromě toho většina z nás podstoupila odběr krve, moči či jiných tkání u svých praktiků,“ citujeme k obavám z odběru DNA pomocí testů z vyjádření EUC Laboratoří.

Za zcela nesmyslnou považuje Jaklová Dytrtová další z hojně šířených dezinformací – a sice to, že by se děti skrze tyčinku paradoxně nemocí nakazily. Protože tyčinky či jiný odběrový materiál jsou sterilní zdravotnický materiál, který je od chvíle výroby až po jejich použití koncovým uživatelem zabalen v ochranných obalech.

„Neexistuje objektivní důvod domnívat se, že by tento odběrový materiál mohl být záměrně kontaminován během výroby. Navíc je dokázáno, že covid-19 v prostředí mimo organismus přežije průměrně 24 hodin,“ upřesnila.

Obavu, že by se pomocí tyčinek mohly děti naopak nakazit, za zbytečnou a nesmyslnou označili i oslovení odborníci z EUC Laboratoří a ministerstvo zdravotnictví.