Myslete na boha a švihejte. Indonésie zavádí první ženský bičovací oddíl

Rovnoprávnost pohlaví je ožehavým tématem napříč společnostmi. Postavení žen a mužů se porovnává na vedoucích pracovních pozicích, ve filmových rolích i v běžném životě z hlediska lidských práv. S poněkud kontroverzní snahou o rovnost pohlaví nedávno přišla Indonésie – zatímco doposud „ženy hříšnice“ trestali pouze muži, rány bičem odteď budou na záda žen dopadat z rákosek v ženských rukou.

Indonéská provincie Aceh je jedinou částí země, jež uplatňuje právo šaría a ve které se za prohřešky jako pití alkoholu, stejnopohlavní vztah, předmanželský sex nebo manželskou nevěru trestá bičováním. Doposud trestající nedělali rozdíly mezi pohlavími hříšníků, a trest na nich tedy vždy vykonávali muži. V poslední době ale v pětimilionovém Acehu začal narůstat počet žen obviněných z morálních zločinů a region se tomu rozhodl přizpůsobit – pro ženské provinilkyně vytvoří speciální ženské „bičovací oddíly“.

Jednou z prvních trestankyň, na jejíchž zádech vykonala trest místo muže žena, byla svobodná dívka, kterou nachytali v pokoji s mužem. Žena oblečená do hnědého hábitu připomínajícího burku ji za dohledu dvou dalších žen potrestala několika ranami bičem.

„Myslím, že odvedla dobrou práci,“ pochválil novou členku trestající skupiny hlavní policejní vyšetřovatel Zakwan. Ten stejně jako mnoho ostatních Indonésanů používá pouze jedno jméno.

Vůbec první ženou trestanou rukama ženy byla desátého prosince minulého roku šestadvacetiletá dívka, kterou v soukromém prostoru přistihli se čtyřmi vojáky. Za tento prohřešek si vysloužila pět ran bičem, a to na rozdíl od čtveřice mužů, kteří se bičování vyhnuli a před spravedlnost je postavil vojenský soud.

Nově vytvořená bičovací skupina v Acehu aktuálně čítá osm žen. Podle Zakwana bylo z počátku těžké tyto ženy přesvědčit, aby se do týmu přidaly. Hlavní překážkou pro ně podle agentury AFP byl především vyčítavý pocit z toho, že švihají své známé. Po několika letech vytrvalého vysvětlování se ale vyšetřovateli podařilo sestavit vůbec první ženský trestající oddíl. Vybrané ženy naučil techniky správného bičování, kterými minimalizují možnost zranění.

„Je to jistý způsob indoktrinace, díky kterému ženy lépe pochopí svou roli – že nemají mít žádné slitování s těmi, již poruší božské právo,“ vysvětluje Zakwan. „Musíte kvůli tomu vzhlížet k bohu,“ dodává.

Veřejná bičování obvykle přitahují pozornost občanů. Ti si průběh trestání mohou fotografovat a natáčet. Proti tomuto způsobu fyzických trestů se staví světové organizace hájící lidská práva, které je označují za brutální a barbarské. „Bičování – ať už ženami, nebo muži – nemá v moderní Indonésii místo. Jakartská vláda by před tímto druhem mučení měla přestat zavírat oči,“ myslí si indonéský výzkumník z organizace Human Rights Watch Andreas Harsono.

K ukončení provádění veřejných fyzických trestů vyzval i indonéský prezident Joko Widodo. I když je v zemi prezidentský systém, jeho pravomoci v Acehu jsou značně omezené. Provincie totiž v roce 2005 získala status autonomní oblasti.

Kvůli bičování už v minulosti omdlelo několik lidí. Loni takto například dopadl dvaadvacetiletý muž. Ten ztratil vědomí během provádění trestu sto ran bičem. Dozorci ho ale resuscitovali a bičování dokončili. Jiná žena, odsouzená ke třiceti ranám rákoskou kvůli tomu, že se vyskytla ve společnosti jiných mužů než svého opatrovníka, při vykonávání trestu rovněž omdlela.

Policisté hájící zákon šaría jsou v ulicích dvousettisícového města Banda Aceh nepřetržitě 24 hodin denně sedm dní v týdnu.