Článek
Ivo Mathé nastoupil na Hrad na jaře 1998, původně do funkce zástupce hradního kancléře Ivana Medka. Než se stihl seznámit s chodem úřadu, podstoupil prezident Václav Havel náročnou operaci tlustého střeva v rakouském Innsbrucku.
Stejně jako nyní měla veřejnost a média velký zájem vědět, jak se prezidentův zdravotní stav vyvíjí. Podle Mathého však tehdy prezidentská kancelář podávala informace mnohem vstřícněji.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy Ivo Mathé kritizuje mlčení současného vedení prezidentské kanceláře o zdravotním stavu Miloše Zemana. „Nejsou tam kvůli službě veřejnosti, ale aby si užívali nebo aby nechali užívat si nějaké své přátele,“ říká o lidech v Zemanově okolí.
Ivo Mathé byl ředitelem Kanceláře prezidenta republiky v letech 1999 až 2003. Před nástupem na Hrad vedl Českou televizi.
Co říkáte tomu, jak si počíná vedení prezidentské kanceláře během hospitalizace Miloše Zemana při informování o jeho zdravotním stavu?
Je to hloupé, nešikovné a svědčí to o autokratickém pojetí informování veřejnosti a vlády. Začátky sahají až k první přímé volbě. Tehdy se ukázalo, že se dá zvítězit i s pomocí série lží. Ve stejném duchu pak pokračovali dál. Už se ničemu ani příliš nedivím. Miloš Zeman v prvním období řekl, že vedoucí prezidentské kanceláře musí mít bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné, jinak musí odejít. Vratislav Mynář ji stále nemá a už asi ve funkci neskončí. Nedodržují se sliby, hodně se lže. Už od doby prvního mandátu se chovají ke státu, veřejnosti i Hradu fyzicky jako k dobytému území. Nejsou tam kvůli službě veřejnosti, ale aby si užívali nebo aby nechali užívat si nějaké své přátele. Špatná úroveň informování o zdravotním stavu prezidenta přitom není dobrá ani pro Miloše Zemana, protože vytváří nekonečný prostor pro množství fám.
Když jste byl šéfem prezidentské kanceláře, Václav Havel byl často nemocný a někdy i vícekrát za rok pobýval v nemocnici. Jak jste řešili zájem médií?
Při první náročné operaci v roce 1996, kdy Václavu Havlovi museli odebrat část plíce, jsem ještě na Hradě nebyl. Už tehdy však prezidentská kancelář stanovila určité parametry slušného chování k médiím a veřejnosti a informování o zdravotním stavu prezidenta. Otevřenost byla na úplně jiné úrovni. Vždy informovali také lékaři. Platilo to i v Innsbrucku, kde v roce 1998 Václavu Havlovi operovali tlusté střevo. Média tehdy dostávala informace o zdravotním stavu prezidenta republiky takřka denně. Pořádaly se brífinky profesora Ernsta Bodnera a dalších lékařů, včetně českých. Ti velmi podrobně referovali a zodpovídali otázky novinářů.
Od převozu Miloše Zemana do Ústřední vojenské nemocnice se spekuluje o tom, zda je vůbec schopen výkonu prezidentské funkce, a teď politici na základě informací od lékařů řekli, že ne. Zažil jste někdy v čele prezidentské kanceláře situaci, kdy Václav Havel nevykonal nějaký ústavou předepsaný krok?
S tím jsme se nesetkali. Samozřejmě že nebyl schopný něco podepisovat třeba den po operaci, když se ještě probíral z narkózy. Nikdy jsme ale neřešili něco akutního, co nesneslo odkladu. Václav Havel pak danou věc vždycky udělal naprosto regulérním způsobem, za přítomnosti dalších lidí. Nedovedu si představit, že by něco sám podepisoval na nemocniční posteli. Hlavně ale prezidentská kancelář tehdy fungovala tak, aby se hlava státu nedostala do stavu, že se musí řešit něco akutního.
Minulý týden navštívil Zemana v nemocnici předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Nemocnice následně veřejně protestovala, že o Vondráčkovi předem nevěděl ošetřující lékař. Byl rozruch kolem návštěvy oprávněný?
Pan Vondráček si nemusel pro listinu jezdit, dala se odeslat, jak se to dělá běžně. Šlo o úplně absurdní krok. Za mě se nikdy nestalo, že by si předseda Sněmovny něco u prezidenta osobně vyzvedával. Absolutní většina takových podpisů se posílá kurýrem. Navíc pokud pan Vondráček říká, že mu prezident něco podepsal, tak to není možné. Jde o dekret, který vyhotovuje prezidentská kancelář, nikoli předseda Sněmovny.
Takže ke schůzce podle vás ani důvod nebyl?
Nebyl, protože Sněmovna by se sešla i bez toho, aby ji svolal prezident. Celé to byla taková šaškárna. Vlastně jakýsi deklaratorní akt, že existuje svědek, který prezidenta viděl a poreferoval o jeho zdravotním stavu bez vědomí lékařů a ve stylu, který si zřejmě přála úzká klika hradní kanceláře.
Jak hodnotíte pondělní brífink Vratislava Mynáře, na kterém podle původního oznámení sliboval vyvrátit lži o Zemanově zdravotním stavu?
Bylo to jen jakési prohlášení, navíc zavádějící. Naivní člověk mohl předpokládat, že se dozví něco bližšího o zdravotním stavu prezidenta, ale lidé, kteří sledují prezidentskou kancelář, snad ani nemohli čekat něco jiného. Kancelář samozřejmě mohla sdělit informace o prezidentově zdravotním stavu, aniž by porušila zákon. Máme precedens z prezidentského období Václava Havla.
Mynář zdůvodňoval mlčení tím, že si prezident Zeman nepřeje poskytovat podrobnější informace…
Nevěděl, jak na tom pan prezident je, nevěděl to skoro nikdo. Ale právě proto by se slušelo a patřilo, aby kancelář aspoň něco naznačila. Není nic ostudného, když je prezident například několik dní v bezvědomí nebo v nějakém umělém spánku a nemůže vykonávat funkce. S tím ústava počítá.
Kancléř na brífinku kritizoval předsedu Senátu Miloše Vystrčila za to, že se dožadoval informací o prezidentově zdraví. To asi posílilo déle trvající napětí mezi kanceláří a horní komorou parlamentu. Za vašeho působení na Hradě jste také zažil, že vztahy mezi prezidentem a jinými ústavními činiteli také nebyly jednoduché. Poslaneckou sněmovnu vedl Václav Klaus a vládě předsedal právě Miloš Zeman. Jak se s nimi Václav Havel potýkal?
Tehdejší vztahy určitě nebyly idylické, Václav Havel se ale vždycky snažil působit jako svorník. Klaus nesmírně Václavu Havlovi ztrpčoval život a Zeman to nedělal jinak. Václav Havel ale opravdu nechtěl lidi rozeštvávat a kopat příkop ještě hlouběji. Snažil se ho překlenovat svojí laskavostí a vstřícností. I když si myslel něco jiného a třeba to i řekl, nakonec rozhodl tak, že to pro ostatní bylo překonatelné nebo snesitelné.
