My máme důl, vy pískovnu. Tady se vede „životně důležitá“ bitva na hranicích

„Důl pracuje v souladu s přijatým provozním plánem potvrzeným na základě vydaného povolení v souladu s polskými právními předpisy,“ odpovídá na dotaz Seznam Zpráv ředitel dolu Sławomir Wochna. Z jeho poněkud vyhýbavé odpovědi nakonec vyplývá, že hnědouhelný důl teď nepracuje stejně intenzivně jako před vydáním opatření soudu.

„Bohužel jsou určitá omezení, která nastala kvůli probíhajícímu česko-polskému vyjednávání. Proto jsme museli omezit určité kroky, které dnes nemají vliv na bezpečnost činnosti dolu,“ dodává Wochna. Česko-polská vyjednávání o mezistátní smlouvě, která začala až v červnu po předběžném opatření unijního soudu, tento týden v Praze pokračovala. Důl vlastní a provozuje společnost PGE, ve které má rozhodující slovo polský stát.

Podle neoficiálních odhadů se schválení dohody oběma vládami očekává zhruba za dva měsíce. „Pokračujeme, další vývoj zatím není možné odhadnout,“ napsalo Seznam Zprávám české Ministerstvo životního prostředí. Jednání začala už v červnu a nejdou zdaleka tak lehce, jak si původně obě strany představovaly. Polský premiér Mateusz Morawiecki si dokonce v neformálním vzkazu svému českému protějšku Andreji Babišovi postěžoval na české požadavky.

Dosavadní průběh česko-polských rozhovorů ale vedení polského dolu komentovat nechtělo. „Pokud jde o vyjednávání, obraťte se na ministerstvo zahraničí nebo klimatu,“ odmítl se Wochna o jednání o budoucnosti „jeho“ dolu bavit. Stejně tak nekomentoval ani hrozící pokutu za nedodržení předběžného opatření, o kterou Praha u soudu zažádala.

Český návrh počítá se sankcí pět milionů eur denně, v přepočtu přes 127 milionů korun. Pokud soud české žádosti vyhoví, peníze by se Polákům „strhávaly“ z evropských dotací a zůstaly by v unijním rozpočtu. Kdy se o pokutě rozhodne, není zatím jasné. Bližší informace nemá ani české Ministerstvo životního prostředí.

Podle mluvčího společnosti PGE, který do rozhovoru s Wochnou vstupuje, důl pouze vyjednávacím týmům dodává potřebné informace, ale není stranou sporu. „Máme na tom ale životní zájem, doufáme, že dojde k uzavření kompromisu a dohoda se uzavře,“ dodává.

Nerespektování opatření ospravedlňuje ředitel dolu tím, že důl není možné uzavřít. „Důl pracuje v polských rukou od roku 1947 a 75 let se dobývá ložisko uhlí až do podoby, v jaké je dnes, a okamžité zastavení těžby, které žádala soudkyně (Soudního dvoru EU), by způsobilo nezvratnou environmentální katastrofu,“ argumentuje Wochna.

Těžba v dole Turów teď podle něj nelze vědomě zastavit pro „dobro okolního prostředí a území“ a nestačí k tomu ani více než dva měsíce, které od květnového rozhodnutí uplynuly. „Se vší úctou, pro mě jsou dva měsíce stále okamžitě,“ dodává.

Právnička Petra Urbanová z české kanceláře Frank Bold, která se tématu Turówa dlouhodobě věnuje, v té souvislosti ale upozorňuje, že unijní soud nenařídil „vypnutí“ dolu, ale přerušení těžařských prací. „Samotnou těžbu samozřejmě přerušit lze, udržovací a zabezpečovací práce samozřejmě probíhat mohou,“ říká Urbanová s odkazem na rozhodnutí soudu.

I když Česko zažalovalo Polsko letos v únoru oficiálně kvůli porušení práva EU při povolování rozšíření těžby, jádrem současného sporu jsou negativní vlivy polského dolu na životní prostředí na české straně hranice. Jde hlavně o úbytek zásob pitné vody pod obcemi Uhelná a Václavice. Podle českých odborníků se situace rychle zhoršuje, a to i přesto, že Poláci téměř dokončili stavbu podzemní bariéry, která má odtoku podzemních vod bránit.

Seznam Zprávy navštívily přímo místo stavby podzemní bariéry. Ze clony jsou na povrchu vidět jen žluté „sloupky“. V místě se zjednodušeně řečeno do vrtů vpravuje těsnící směs, která má propustnou vrstvu „ucpat“. Stěna bude mít na délku zhruba 1100 metrů a bude sahat do hloubky od zhruba 80 do 117 metrů, vysvětluje na místě technický ředitel dolu Rafał Skorupiński. Jde o clonu mezi první a druhou uhelnou slojí. Hotová je v současnosti první etapa stavby bariéry a míst injektáže je teď zhruba 200.

Kolik jich bude celkem, záleží na další situaci. Polští těžaři z PGE opakují, že se teď posuzuje efektivita stěny, a to že nějakou dobu potrvá. Nejde podle nich o zábranu proti průtoku vody do dolu, ale pouze o bariéru, která má zmenšit propustnost vrstvy mezi slojemi.

Podle Josefa Datla z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka (VÚV) má polská bariéra spíš bránit přítoku vody do samotného dolu než ztrátě vod na české straně. „Podzemní stěna je v pozici, že nemůže nijak ovlivnit úroveň vody v obci Uhelná. Za posledních šest let klesly hladiny o osm až 34 metrů. Pokud bude pokles stávající rychlostí pokračovat, může být zcela znemožněn odběr pitné vody v Uhelné už do šesti let,“ řekl minulý týden Datel.

Vedení dolu uvádí, že při vytváření modelu chování vody v regionu Žitavské pánve bralo v potaz data, která poskytla česká strana. Od té doby se ale situace změnila, na což mimo jiné poukázal Liberecký kraj.

Vliv dolu na hydrologickou situaci v regionu Poláci navzdory výsledkům dlouhodobých českých měření bagatelizují. „Pokud jde o jímání pitné vody ze zdroje Uhelná, tak to vůbec není ohrožené, a ta bariéra tam přímo vodu chránit nebude,“ uvedl ředitel Wochna.

Řadu problémů naopak vidí na české straně. „Česká strana má nezanedbatelný vliv na chování vody v regionu, jako například objem odčerpané vody, bilance vod, pokud jde o jímání Uhelné a fungování štěrkopískovny Grabštejn,“ vyjmenovává ředitel dolu. „Nevím, jestli by větší vliv neměla stavba takové bariéry mezi Uhelnou a štěrkopískovnou, která je v Uhelné. Nejsem hydrolog, ale pokud se podíváme na polohu velké pískovny, i když se nedá srovnat s velkým dolem, tak její vliv na vodní zdroje v Uhelné jsou podle mnoha specialistů větší než toho dolu,“ vstupuje do rozhovoru Krzysztof Masiuk, který v PGE působí na pozici zástupce ředitele oddělení komunikace.

Téma vlivu české štěrkopískovny se v polských médiích a argumentaci společnosti PGE objevuje opakovaně. Petra Urbanová z kanceláře Frank Bold upozorňuje, že takový argument je už dávno vyvrácený. Odborné vyjádření VÚV z loňského září označuje vliv pískovny Grabštejn „jen za velmi okrajový a lokální“.

„Těžba probíhá vesměs nad hladinou podzemní vody a jen s občasným odběrem podzemních vod na úrovni ročního průměru 0,2-0,6 l/s,“ uvádí se ve zprávě s tím, že hladina podzemní vody těžbou přímo ovlivněná není a z území neodvádí významnější množství vody. „Vliv tohoto odběru se tak může projevit jen místně, maximálně jen v ploše pískovny a v nejbližším okolí,“ zhodnotil problém VÚV. „Nechci zpochybňovat Masarykův institut. Nevím, v Evropě existuje pár starších institutů, ale je absolutní fakt, že je to jeden z těch nejlepších,“ reaguje na závěry VÚV Masiuk z PGE.

V dole Turów se má podle polských plánů těžit až do roku 2044. Poté by se měla část dolu zaplavit vodou. Nově vzniklé Turoszowské jezero má mít plochu asi 2000 hektarů a hloubku 140 metrů. Zařadí se tak mezi 12 největších vodních ploch v Polsku a bude o více než 30 metrů hlubší než dosud nejhlubší polské jezero Hańcza. Dokumentace o vlivu na životní prostředí zmiňuje i variantu dokonce 230 metrů hlubokého jezera.

Polské plány rekultivace ještě nejsou konkrétní a zcela jasné prý budou až v posledních pěti letech těžby. „Jestli se bude využívat pro plovoucí solární elektrárny, nebo jako vodní elektrárna či jako jiný projekt, to je otázkou úvah. Objevují se různé nápady, které budeme konzultovat s obyvateli,“ říká ředitel dolu Wochna. Jisté je prý zatím jenom to, že taková jáma, jako je v Turówě dnes, na místě nezůstane. Společně s kolegy zdůrazňuje, že rekultivace území už probíhá a na severní straně dolu, kde je vnější výsypka, roste nový les. V okolí se zasadilo přes 20 milionů stromů.

Vedení dolu odmítá, že by mělo napouštění jezera trvat až 140 let. O takové době hovořil například uznávaný německý hydrogeolog Ralf Krupp. „Tady je možnost přivádění vody z okolních řek, ale pokud by se jezero napouštělo samovolně, odhadujeme dobu na kratší než u dolů ve středopolském Bełchatówě, kde se odhaduje doba 30 až 50 let,“ říká mluvčí společnosti. Přesnější odhad ale od těžařů nezaznívá. Doba by záležela také na souhlasu Česka a Německa s využíváním vody z Lužické Nisy či dalších toků.

Podle Markéty Hendrychové z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity (ČZU) by mohl být vznik jezera v místě těžby reálný, pokud všechny dotčené strany souhlasily. „Nemůžeme zodpovědně říci, jak bude dlouho trvat napouštění jezera, protože jsme k výpočtům nedostali potřebná hydrologická data ani model budoucí jámy na konci těžby,“ napsala redakci Hendrychová.

Důležité je podle ní detailně vypočítat, jaká hladina bude po napuštění do budoucna udržitelná i kvůli možným vlivům klimatických změn. Podle výpočtů ČZU by se totiž každoročně z jezera vypařilo na 1,7 mil. metrů krychlových vody. „Ta by se musela každý rok dopouštět, což by bylo finančně velmi náročné,“ dodává Hendrychová s tím, že by se měly zvážit i jiné varianty případné vodohospodářské rekultivace.

Hendrychová upozorňuje i na rozdíly mezi plány na rekultivaci v Česku a Polsku. „Plán rekultivace se v Polsku řeší až ke konci těžby, kdežto u nás již v procesu EIA (posuzování vlivu na životní prostředí), respektive před zahájením těžby bývá schválen i souhrnný plán sanace a rekultivace. Takže v ČR existuje obraz toho, jak bude vypadat budoucí krajina, jsou známy konkrétní postupy k nápravě škod způsobených těžbou,“ zmiňuje expertka.

Podrobnosti k rekultivaci v ruce zatím nemá ani české Ministerstvo životního prostředí. „Pro nás je podstatné, že dle unijního práva má rekultivaci dolu v budoucnu předcházet přeshraniční posuzování vlivů na životní prostředí. Navíc náš návrh smlouvy zohledňuje i rekultivační fázi, což znamená, že povinnosti vyplývající ze smlouvy nekončí datem ukončení těžby,“ napsala redakci Dominika Pospíšilová z tiskového odboru.

V mlze je zatím i datum, kdy vznikne zalesněný val, který slíbilo PGE obyvatelům českých obcí už v roce 2019. Se stavbou se ale dosud nezačalo. „Bohužel val se dnes nestaví, protože je součástí vyjednávané dohody, a nedomluvilo se, v jakém má být tvaru, v jakém místě a vzdálenosti,“ vysvětluje ředitel dolu. Společnost čeká, až bude mít v ruce definitivní platnou koncesi na těžbu do roku 2044. Tu teď totiž posuzuje polský soud. Stavba valu je podle Wochny otázkou několika let.