Muži, kteří si zprivatizovali prezidenta. Vyučili se u odpadlíka Šloufa

Situace kolem hospitalizovaného a vážně nemocného prezidenta Miloše Zemana dospěla do fáze, kdy mnozí další vrcholní politici nabyli přesvědčení, že úřad prezidenta plně opanovali nikým nevolení lidé ze Zemanova bezprostředního okolí v čele s kancléřem Vratislavem Mynářem a klíčovým poradcem Martinem Nejedlým.

Odchod Mynáře žádá dosluhující premiér a šéf ANO Andrej Babiš i představitelé středopravicových partají, které sestavují novou vládu. Tlak sílí i na Nejedlého, který by měl podle vládních činitelů okamžitě vrátit diplomatický pas.

Nejedlý se k aktuální situaci nechce obšírněji vyjadřovat. Pro Seznam Zprávy nicméně vyjádřil názor, že část politické scény v čele se senátory „už rozjíždí třetí prezidentskou kampaň“.

A jedním ze skrytých cílů podle jeho názoru je zcela odříznout Miloše Zemana, aby nemohl ani ukázat na svého případného prezidentského nástupce.

O osudu Nejedlého, Mynáře a dalších lidí kolem nynější hlavy státu se patrně rozhodne v následujících týdnech. Kdo bude pátrat po minulosti této ostře sledované hradní skupiny, zjistí, že jde téměř výhradně o osoby, které do vrcholné politiky přivedl někdejší Zemanův vládní šéfporadce (z let 1998 až 2002) a pozdější lobbista Miroslav Šlouf.

Ten se s nimi i se současným prezidentem ve zlém rozešel při první přímé volbě v roce 2013. A už tehdy varoval, jaké může mít Zemanovo nové spojenectví s Mynářem a Nejedlým dohru.

Již zemřelý Šlouf na okamžiky rozchodu s trpkostí zavzpomínal ve své knize Jak se dobývá Hrad vydané v roce 2014.

„Zlom v našich vztazích se Zemanem nastal podle mého mínění někdy na konci prezidentské kampaně, když jsem sám, dobrovolně a po zralé úvaze, pro veřejnost ze všeho vycouval, abych mu – jak on to vnímal – nekomplikoval život. V tom okamžiku do jeho okolí honem naskákali lidé, které jsem já sám k Zemanovi přivedl. A jak se ukázalo, nehodlali už nikdy tato místa opustit, prostě si Miloše Zemana, jak já říkám, zprivatizovali,“ napsal Šlouf, jenž přitom měl dlouhá léta na nynějšího prezidenta naprosto zásadní vliv.

V textu své knihy mimo jiné také uvedl, že za hradního kancléře Miloši Zemanovi původně navrhoval dlouholetého sněmovního kancléře Petra Kynštetra.

„Nabídl jsem mu toho nejlepšího z nejlepších. To jsem ještě netušil, že si vybere přesný opak, tedy nejhoršího z nejhorších,“ komentoval Šlouf výběr Mynáře.

Petr Kynštetr se objevil jako možný Mynářův náhradník ještě několikrát – když Mynář zvažoval kandidaturu do Sněmovny v předčasných volbách v roce 2013 a pak ještě v době, kdy se propíralo, že ve své funkci nemá bezpečnostní prověrku. Obě situace ale Mynář ustál a později se stal imunním i vůči atakům ohledně údajně chybně čerpané dotace.

Mynář je rodákem z Kyjova, absolventem Vysokého učení technického v Brně a také podnikatelem z městysu Osvětimany na Slovácku. Šlouf se s ním seznámil přes byznys, jejž kdysi dělal s opavským kontroverzním podnikatelem Radimem Masným.

„Masný nám dlužil nějaké peníze a Mynář se nabídl, že je z něj pro nás vymůže,“ vzpomínal před lety Šlouf na začátek spolupráce s nynějším hradním kancléřem, který se zabýval i vymáháním dluhů.

S někdejším prvoligovým volejbalistou a rodákem z Kunovic u Uherského Hradiště Martinem Nejedlým se poznal ještě před Mynářem. Mělo to být po roce 2002, kdy skončila Zemanova vláda a Šlouf se tehdy už věnoval lobbingu ve firmě Slávia Consulting. Narazil v Praze právě na Nejedlého, jenž se po několikaleté podnikatelské éře v Rusku vrátil domů a začal rozjíždět nový byznys.

„Seznámili jsme se před lety v Jungmannově ulici a představili mi ho jako referenta pardubického Plynostavu z Kamčatky, který by měl rád nějaký byznys v Praze, protože z Plynostavu odchází,“ líčil Šlouf v roce 2013.

Společně s Nejedlým poté spřádali plány o strategických investicích ruského ropného Lukoilu v České republice. Nejedlý si totiž v Rusku vybudoval úzké vazby na moskevské vedení Lukoilu, později v Praze založil i společnost Lukoil Aviation Czech, která dodávala ČSA a některým domácím letištím letecký benzín.

Šlouf tvrdil, že právě on otevřel Nejedlému v Česku dveře do nejvyšších byznysových i politických kruhů, pomohl mu i se státními zakázkami a naučil jej lobbistickému řemeslu. O výdělky ze společné práce se prý dělili napůl. Vedle mnoha dalších lidí Šlouf Nejedlého záhy seznámil i s Milošem Zemanem.

Sám Nejedlý dnes uvádí, že k jeho osudovému setkání s nynějším prezidentem došlo před zhruba 18 lety.

Jisté je, že Nejedlý společně se Šloufem (a Mynářem) následně odstartovali Zemanův politický comeback. Z chalupy na Vysočině se „důchodce Zeman“ vrátil zpět do Prahy na politické výsluní. Návrat začal už v létě roku 2008 založením spolku Přátelé Miloše Zemana. Uskutečnilo se to u bazénu ve Šloufově domě nedaleko Prahy.

Následovalo v roce 2009 založení Strany práv občanů zemanovců, kde se Nejedlý dlouhou dobu staral o financování. Původně peníze přicházely v zásadě ze tří okruhů – od Šloufa, od Nejedlého a od Mynáře, to se změnilo po Šloufově překvapivém konci.

Šlouf po prezidentské volbě v roce 2013 tvrdil, že si otestoval kvality svých mladších partnerů už při sjíždění českých řek, což byla vždy jeho oblíbená kratochvíle. „Jsou to extrémnější podmínky a lidské charaktery se tam ostřeji projevují,“ vysvětloval svou strategii, jak v divokých peřejích prověřovat lidi. Ale také prý už cítil, že sám stárne a Zeman k výkonu funkce potřebuje i mladší spolupracovníky.

Že jej nakonec od Hradu Nejedlý s Mynářem úplně odstřihli, nikdy nepochopil. Vysvětloval si to tak, že Miloš Zeman patrně „podlehl nějakému mámení svých smyslů“.

Do původní Šloufovy líhně patří i nynější šéf Zemanova sekretariátu Jaroslav Hlinovský. Dle pamětníků pracoval pro Šloufa už v 80. letech minulého století, a to v jeho sekretariátu, když byl Šlouf předsedou Obvodního národního výboru na Praze 7 a zastával i svazácké a komunistické funkce.

Každopádně to, co se kdysi naučil u Šloufa, zúročuje Hlinovský i na Pražském hradě, kde se v posledních letech staral o prezidentův každodenní program.

U ostatních hradních lidí už těsné vazby na Šloufa nejsou, ale součástí původní kliky je bezesporu i ceremoniář Vladimír Kruliš. U něho známost se Zemanem vychází hlavně z regionální příslušnosti. V době, kdy se k Zemanovu týmu přidal, žil ještě na Zlínsku, ve Zlínském kraji leží i Mynářovy Osvětimany nebo Nejedlého Kunovice. Kruliš se dobře znal i s velkým Zemanovým podporovatelem z nedalekých Slušovic Františkem Čubou.

Sám Kruliš v rozhovoru pro MF Dnes v roce 2012 říkal, že jej Zeman uhranul na přednášce, kterou měl na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Podle pamětníků byl ale od počátku blízký právě Nejedlému s Mynářem, nejprve se podílel na zlínské části kampaně pro sněmovní volby v roce 2009 respektive 2010. Tehdy dokonce sám kandidoval z 19. místa kandidátky.

Zazářil ale až při prezidentské kampani v roce 2013, kdy se stal klíčovou figurou Zemanova zázemí. Poté, co odešel Mynář s tehdejší mluvčí Hanou Burianovou oficiálně pracovat na Hrad, Kruliš zůstal v partaji a působil tam jako její místopředseda pro oblast PR.

Zemanovci s SPOZ ještě zkusili kandidovat v předčasných volbách po pádu Nečasova kabinetu. Kampaň vedl právě Kruliš a sám opět kandidoval tentokrát z osmého místa, ale navzdory plejádě ministrů v čele kandidátek opět neuspěli.

V červnu 2014 se tak Kruliš stal nejprve zástupcem šéfa hradního protokolu, přičemž na něm stála zejména organizace cest Miloše Zemana po regionech. Když kvůli aféře musel v roce 2016 odejít protokolář Jindřich Forejt, byl to právě Kruliš, o kterém se jako o náhradníkovi už spekulovalo. Nakonec dostal přednost zkušenější Miroslav Sklenář. V roce 2018 ale nakonec přece jen Kruliš v čele hradního protokolu stanul a vydržel dodnes.

Nejméně spojený se Šloufem a s jeho nástupci Mynářem a Nejedlým je mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

Jeho cesta do nejužšího týmu Miloše Zemana vedla přes osobní znalost přímo s Milošem Zemanem. Oba pojil přátelský vztah z dob, kdy Ovčáček jako redaktor Práva jezdil za Zemanem na Vysočinu. S tehdejším politickým důchodcem dělal osobní rozhovory k aktuálnímu politickému dění.

Jako novinář reportoval ještě ze Zemanova volebního štábu v roce 2013. Mluvčím hlavy státu se stal ve chvíli, kdy tehdejší Zemanova mluvčí Hana Burianová nedokázala minimalizovat škody, které napáchala aféra Zemanovy dcery Kateřiny a „jejího“ videa z erotického večírku.

Burianová tvrdila, že na snímcích Kateřina není, i když bylo nepravděpodobné, že by šlo o dvojnici. V té době už ale byla Burianová v jakési podmínce. Pár měsíců předtím totiž podobně nevěrohodně vysvětlovala, proč prezident vrávoral při otevírání komory s korunovačními klenoty.

Jiří Ovčáček – dnes tolik kritizovaný pro daleko závažnější komunikační přešlapy – se nejprve stal jen tiskovým mluvčím a Burianová byla povýšena na šéfku tiskového odboru. V roce 2014 ji Ovčáček definitivně nahradil i v této funkci a bývalá mluvčí sněmovní a prezidentské kampaně byla „uklizena“ na Ministerstvo školství.

V té době Ovčáček už veřejně líčil, jak se každý večer dívá s prezidentem na televizní zprávy a společně pilují mediální strategii.

A dnes je to právě Jiří Ovčáček, kdo ve spojení s kancléřem Mynářem obhajuje hradní mlčení o prezidentově nemoci. Přestože nad některými kroky mluvčího kroutí hlavou i prezidentovo okolí, v tomto směru má Ovčáček na Hradě zastání.

„Jak může někdo z prezidentské kanceláře k té hospitalizaci cokoliv sdělovat novinářům a veřejnosti, když si pan prezident výslovně vymínil, a to opakovaně, aby nikdo v té věci nic nekomentoval? Vy byste vydal nějaký článek proti vůli vašeho šéfredaktora?“ obhajuje na dotaz Seznam Zpráv hradní mlčení Zemanův poradce Martin Nejedlý.

Tvrdí, že žádnou zákulisní hru prý nikdo z prezidentova okolí nehraje, všichni prý jen důsledně plní vůli hlavy státu.