Článek
Výstavu zatím návštěvníci naživo kvůli protikoronavirovým opatřením vidět nemohou, podle ředitele muzea Jana Prostředníka ji zatím alespoň přibližují virtuálně. „Doufám, že v horizontu týdnů budeme moci otevřít,“ dodal Prostředník.
Výstava je zaměřená na způsoby pohřbívání v minulosti i nahlížení lidí na smrt. „My jsme dnes smrt odsunuli do sociálních zařízení, do nemocnic, do LDN, do hospiců. Dříve lidé umírali doma, a tak jak vítali toho člověka do života, tak se s ním dokázali i rozloučit,“ uvedl ředitel muzea.
Podle něj se snažili výstavu koncipovat tak, aby neukazovali jen sbírku vzácných artefaktů. „Není to tak, že bychom posbírali nějaké věci a šoupli do vitríny, ale každý exponát je prezentován za jasným účelem a s jasným příběhem,“ uvedl ředitel muzea. I proto je na výstavě třeba figurína dítěte v poloze lidského plodu, jež představuje rekonstrukci hrobu z mladší doby kamenné, který archeologové nalezli pod převisem na Hruboskalsku. „Byl uložen do sídelního horizontu. Představte si, že byste si do chalupy strčili nebožtíka,“ řekl Prostředník. Podle něj šlo o sedmi- až devítileté dítě, zřejmě dívku. Jak před zhruba 7000 lety zemřela, se ale neví. „Nepatřila asi k úplně běžným představitelům své komunity, byla pohřbena s náhrdelníkem z liščích zubů. Liška vždycky fungovala jako magické zvíře, dívka klidně mohla být pokládána za šamanku,“ uvedl ředitel muzea.
Na výstavě je také imitace pohřební hranice nebo pohřbu svobodného mládence. „Bývalo zvykem, aby svobodný mladý člověk neodešel jako svobodný z tohoto světa, tak mu byla pietně připravena svatba,“ uvedl Prostředník. Za nejvzácnější exponát z pohledu archeologa považuje procesní ostatkový kříž z poloviny 13. století, který byl nalezen v areálu komendy v Českém Dubu. „Vedle jihočeského Závišova kříže to je asi druhá nejvýznamnější pozdě románská památka u nás,“ řekl ředitel muzea. V Turnově je vystavená kopie kříže.
Antropologickým nálezům spojeným s velkou bolestí je věnována jedna vitrína. „Máme tady vrozené vady, zhojené zlomeniny, máme tady záněty na kostech, různé nemoci, různá zranění,“ uvedl Prostředník. Vystavený je třeba i kámen velikosti golfového míčku z močového měchýře nebo narušená lebka člověka, který měl syfilis. „Ten člověk v podstatě přišel o obličej,“ řekl ředitel muzea. V jiné lebce je pěticentimetrový otvor po úspěšné trepanaci provedené v pozdní době kamenné. „Prostě vyškrábali nějakým pazourkem nebo jiným nástrojem díru do hlavy. Evidentně šlo o vyrovnání nitrolebního tlaku, takže se snažili toho člověka zbavit buď démonů v uvozovkách nebo bolesti hlavy,“ řekl Prostředník.
Samostatná část výstavy je věnována hrdelnímu právu, i ta je spojená s konkrétními případy a konkrétními místy v regionu. „My jsme si ta místa projeli a je zajímavé, že vždy z šibenice je vidět na hřbitov, na kostel a na město,“ dodal ředitel muzea.
