Článek
Po návratu z dovolené čeká plně nenaočkované obyvatele České republiky test na covid-19. A kdo se mu nepodrobí, nesmí zpátky do práce. Může ale zaměstnavatel bránit zaměstnanci v nástupu do práce? A může se ho ptát, kde tráví svoji dovolenou?
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Současné opatření ministerstva zdravotnictví platí od 1. července. Vztahuje se jak na zaměstnance a další pracovníky ve vztahu k zaměstnavateli, tak na žáky, studenty a učitele ve vzdělávacích institucích.
Opatření stanovuje dvě pravidla: zaměstnanci musí o návštěvě cizí země informovat zaměstnavatele, a ten je na druhou stranu povinen jim zabránit ve vstupu na pracoviště, pokud se neprokáží testem. Jak starý test stačí, zda je potřeba PCR nebo antigenní metoda či zda stačí ukončené očkování, to se u jednotlivých navštívených zemí liší podle nebezpečí nákazy.
„Zajímavé je, že tato povinnost platí v různé podobě už od loňského podzimu. Není to tedy žádná novinka, ale až nyní se o věci začalo mluvit. Evidentně se začalo řešit, co udělat s lidmi, kteří pojedou na dovolenou. Zřejmě si vzpomněli, že už takové opatření mají a pouze ho trošku rozšířili a specifikovali,“ říká právník Michal Peškar z advokátní kanceláře Randl Partners.
Opatření zatím nenarazilo na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který už řadu protiepidemických zákonů shodil ze stolu.
„Nezaznamenal jsem, že by to přezkoumával nějaký soud, jestli je to v pořádku. Z mého pohledu tam nevidím, že by šlo o nějaký velký zásah do soukromí, pokud to zaměstnavatel udělá rozumně a v rozsahu, jak to říká mimořádné opatření. Není nutné říkat, kde jste byl a jak dlouho, ale stačí říci, v jakém typu země jste byl a prokázat se bezinfekčností, tedy očkováním nebo příslušným testem podle typu země,“ popisuje právník.
Žádný problém nevidí ani u případného nevpuštění zaměstnanců na pracoviště, případně žáků, studentů a učitelů do škol.
„Je to podobné, jako bylo testování zaměstnanců, když bylo povinné. Nebo jako u samoizolace, která v opatření za určitých podmínek pořád je. Když zaměstnanec nesplní svoji povinnost, tak je ‚na překážkách‘ na vlastní straně. A bude tím pádem bez peněz,“ připomíná Peškar. „Neříkám, že to všechno nemůže Nejvyšší správní soud zase zrušit, ale zatím touto cestou nespekuluji.“
Opatření je vymahatelné
Stejného názoru je i Eva Ostruszka Klusová z advokátní kanceláře Forlex. Zaměstnanec podle ní nemusí hlásit „Byl jsem v Řecku“ nebo „Byl jsem v Chorvatsku“, ale třeba „Vracím se z vysoce rizikové země a předkládám patřičný test“.
„Zaměstnavatel by neměl vyžadovat po zaměstnanci informace o tom, kde tráví dovolenou. Povinnost danou aktuálním opatřením lze ale podle mého názoru splnit i bez toho, aby zaměstnavatel věděl, kde přesně zaměstnanec byl,“ říká Ostruszka Klusová.
„Opatření ukládá povinnost zaměstnanci, aby se prokázal testem, pokud se vrací ze země, ze které je test vyžadován. Nesankcionuje nijak zaměstnavatele, který to nezkontroluje, pokud o zahraniční cestě zaměstnance ani neví, povinnost tedy leží na zaměstnanci. Ale je to vyvážené tím, že zaměstnavatel může chtít po zaměstnanci, aby povinnost splnil. Tedy říct mu: ‚Pokud se vracíš ze země, ze které je to vyžadováno, musíš předložit test, jinak tě nepustím na pracoviště‘,“ míní Klusová.
Zaměstnavatel by si podle ní neměl zapisovat, kam jeho zaměstnanci jezdí na dovolenou. Má ale právo zaměstnance na pracoviště nevpustit, pokud nedodrží zákon.
„Někteří zaměstnavatelé se nás na to ptají, jestli když dávají zaměstnancům dovolenou, tak si mají někam psát, do jakých zemí budou tito zaměstnanci cestovat. To jsou ale informace, které zaměstnavatel vůbec zpracovávat nemá. Splnění povinnosti se nicméně dá ošetřit třeba vnitřním předpisem nebo pokynem pro zaměstnance, kde bude popsáno, jak mají zaměstnanci postupovat. Nebo si od zaměstnanců může zaměstnavatel nechat podepsat obecné čestné prohlášení,“ upozorňuje.
„Pokud zaměstnanec test nepředloží, přestože tuto povinnost má, zaměstnavatel ho nepustí na pracoviště a jde o překážku v práci na straně zaměstnance,“ shoduje se Ostruszka Klusová s Peškarem.
Může tedy zaměstnavatel skutečně bránit v práci zaměstnanci, který odmítne test doložit?
„Já jsem přesvědčená, že na základě aktuálního opatření ano. Naopak musí v souladu s předpisy řádně chránit ostatní zaměstnance a pokud nebude v rámci soudního přezkumu opatření zrušeno, hrozil by za nedodržení platného opatření zaměstnavateli i postih,“ říká právnička. „Ze strany zaměstnavatelů je toto opatření vůči zaměstnancům v tuto chvíli vymahatelné, byť zaměstnavatel nemusí mít vždy dostatek informací, aby mohl posoudit, zda zaměstnanec své povinnosti plní řádně,“ uzavírá.
