Babiš na rozcestí. Kterou ze tří možností vybere?

Zříci se veškeré veřejné podpory (včetně evropských dotací), odejít z politiky nebo prodat skupinu Agrofert.

To jsou v zásadě jediné tři možnosti, které má premiér Andrej Babiš, aby se vymanil ze střetu zájmů, kvůli němuž je pod stále silnější palbou nejen na domácí scéně, ale i v zahraničí. Naposledy se k věci vyslovili poslanci Evropského parlamentu, kteří ve středu večer jasnou většinou hlasů podpořili rezoluci, jež na zmíněný střet zájmů českého premiéra a jeho dlouhodobé neřešení poukazuje.

Je zjevné, že Andrej Babiš politiku opouštět nehodlá, a tak se nabízí otázka, zda by byl ochoten svůj koncern odprodat. A současně – zda by se vůbec našli kupci, kteří by kolos zhruba 250 firem byli ochotni koupit a v této podobě dále provozovat.

Seznam Zprávy se o této teoretické možnosti bavili s vícero předními českými ekonomy. Ale také s několika lidmi z Babišova okolí, kteří mentalitu premiéra a zakladatele Agrofertu dobře znají.

Shodují se, že by nebyl až tak velký problém pro Agrofert najít kupce, pokud by byla ze strany současného majitele vůle. Říkají však také, že po prodeji by už Agrofert nikdy nezůstal tím multioborovým koncernem, jakým je dnes.

Bez Babiše a jeho kontaktů už prý takto sotva může fungovat.

„Samozřejmě je to možné prodat a pan premiér by nebyl prvním člověkem na planetě, který by potřeboval monetizovat svůj majetek. V tom skutečně žádný problém nespočívá. Kdyby se na mě chtěl obrátit jako na svého poradce, tak bych se toho mandátu nesmírně rád ujal,“ říká ve zcela vážném tónu Radovan Vávra, který zná Babiše už déle než čtvrt století.

Tykají si, poznali se v době, kdy byl Vávra nejdříve viceprezidentem Citibank a následně generálním ředitelem Komerční banky, které Agrofert hojně úvěrovaly.

Radovan Vávra ale také upozorňuje na to, že významná hodnota Agrofertu je právě v tom, že Babiš je premiérem Česka. Kdyby nebyl, rázem podle něj půjde cena prudce dolů.

„Agrofert s premiérem a Agrofert bez premiéra mají drasticky rozdílnou cenu, ale skutečně drasticky,“ soudí Radovan Vávra a mluví dokonce o zlomcích hodnoty.

Kdyby měl Babišovi radit, prý by mu doporučil, aby široce rozkročený koncern, který nápadně připomíná korejské čeboly, prodal po částech. „Rozřezal“ jej na logické celky, miniholdingy podle sektorů – zvlášť chemie, zvlášť potravinářství a zvlášť třeba média – a teprve ty by nabízel k prodeji. Tím by prý bylo možné dosáhnout lepší ceny.

Radovan Vávra si totiž také myslí, že některé podniky ze skupiny mají fakticky zápornou hodnotu a ty by doporučil řízeně zlikvidovat.

Stejný model prodeje by viděl jako optimální i ekonom Jan Žůrek, který v minulosti mnoho let vedl českou pobočku nadnárodní poradenské firmy KPMG.

„Pokud vynecháme hodnoty, jako jsou lidské vztahy, všechno na světě je prodejné, v tom není problém,“ říká tento odborník. „Ale logičtější by v případě Agrofertu byl prodej po částech,“ dodává vzápětí.

„I kdyby to někdo kupoval vcelku, stejně to bude chtít jen za cenu těch několika nejhodnotnějších aktiv, zbytek by třeba následně poslal do likvidace,“ uvádí Žůrek, který dnes svůj pracovní čas věnuje hlavně neziskovému sektoru.

Do třetice pak fakticky shodný názor prezentuje i Lukáš Kovanda, který je hlavním ekonomem Trinity Bank a také členem Národní ekonomické rady vlády.

„Ve svém celku je koncern typu Agrofert velmi obtížně zpeněžitelný. Jeho likvidita se výrazně zvýší prodejem po částech. Ty lze odlišit například geograficky nebo – což je pravděpodobnější – odvětvově. Svého kupce by tak nalezla část petrochemická, jiného pak části potravinářská a zemědělská. Zase jinému zájemci by připadl další majetek koncernu, například mediální,“ uvádí Kovanda.

Podle ekonoma Kovandy sice nelze zcela zavrhnout ani prodej celého koncernu v jednom balíku, avšak pravděpodobnost, že by se našel vhodný kupec, je poměrně malá. A stejně jako bankéř Vávra upozorňuje Kovanda, že nezanedbatelným aktivem Agrofertu vždy byly a nadále jsou politické vazby či nyní přímá účast v politice majitele koncernu.

„A toto politické aktivum je nezpeněžitelné, tedy nepřenositelné, přičemž do značné míry představuje klíčový tmel, který celý konglomerát drží pohromadě,“ všímá si Kovanda vážných problémů případného prodeje celého koncernu.

I kdyby však Babiše nepřinutila k převodu Agrofertu domácí opozice nebo orgány Evropské unie, musí začít brát i ohled na svůj věk. Bude mu už 67 let.

Podle lidí, kteří ho znají, jeho problémem je, že si nechce připustit vlastní smrtelnost. Toto téma vytěsňuje ze své mysli a problém nástupnictví údajně dodnes vyřešen nemá. Přitom případ nedávno tragicky zesnulého miliardáře Petra Kellnera, majitele podobně rozvětvené skupiny PPF, i mnoha jiným podnikatelům ukázal, jak je užitečné tyto věci řešit v předstihu.

Bankéř Radovan Vávra soudí, že by ale bylo vlastně překvapením, kdyby Babiš nástupnictví vyřešeno měl. „Já pro firmy rodinného typu pracuji poměrně často a musím říct, že na každých 10 úspěšně předaných firem připadá 90, kdy se to předání na děti nepodařilo,“ upozorňuje.

Stále si ale myslí, že v případě Agrofertu by nešlo o fatální problém. Cestu vidí třeba v převodu z nynějších svěřenských fondů, které mají podle něj jen zastírací roli, na klasický rodinný trust pracující pod profesionálními správci.

Ale i to je jenom právní forma. Vedle toho je podle Vávry nutné, aby „otec zakladatel“ jasně řekl, jakou by další podnikání pod značkou Agrofert mělo mít filosofii, proč v tom vůbec pokračovat.

„Andrej Babiš se zasadil o to, aby Agrofert vůbec vznikl, on byl a stále je i důvodem jeho existence, tím filosofickým svorníkem a vizionářem. Otázkou ale je, do jaké míry má vůbec smysl tento majetek – až on nebude moci – dále rozmnožovat. Mohl by říct správcům majetku, já z toho chci udělat velkou evropskou firmu, chci abyste dokupovali další akvizice v Německu, Maďarsku, Rakousku. Nebo také může říct, všechno to prodejte a z těch peněz zaplaťte výstavbu nejlepší univerzity v regionu,“ načrtává Vávra v rozhovoru pro Seznam Zprávy scénáře, jak by také mohl vypadat skutečný odchod Babiše z Agrofertu.

Andrej Babiš se však ani v teoretické rovině nikdy nechtěl příliš zabývat myšlenkou, co bude s jeho skupinou, až on nebude moci stát v jejím čele.

Otázky ohledně budoucnosti a hledání nástupce jej dokázaly vždy i spolehlivě rozlítit. „Řeknu vám to takto: až se v Agrofertu najde někdo, kdo bude rychlejší než já, kdo bude vědět o firmě víc než já a kdo bude mít lepší paměť než já, tak mu to rád odevzdám,“ uvedl emotivně v roce 2008 v rozhovoru s autorem tohoto textu.

Tehdy však asi ani on sám ještě nepředpokládal, že by mohl vstoupit na politickou dráhu a dotáhnout to na post premiéra. Spíše než prodej připadal v úvahu možný převod majetku na děti, které má čtyři. Babiš s nimi ale nikdy moc nepočítal a podle lidí z jeho okolí to přetrvalo až do dnešních dnů. Ostatně se starším synem má dnes až nepřátelské vztahy.

„Především je (děti) nechci stresovat, nechci jim škodit, protože řídit Agrofert je jeden velký stres. Přál bych si, aby se jim žilo dobře, aby byly v klidu. Myslím si, že by to ani nechtěly a také by na to asi neměly, uřídit to. Chci je toho ušetřit,“ uvedl Babiš v už citovaném rozhovoru.

Lidé, kteří Babiše znají nejlépe, dlouho strávili v jeho blízkosti, jsou přesvědčeni, že premiér žádný majetek prodávat nechce a ani jej převádět na příbuzné. Pokud nebude v nové vládě a po volbách se ocitne v opozičních lavicích, přijde sice o část politického vlivu, ale zase se může po čase stát opět jeho stoprocentním akcionářem.

„Kdyby chtěl Agrofert prodávat, už to dávno udělal. Tohle není v jeho povaze,“ uvedl jeden z Babišových spolupracovníků.

Mnozí připomínají i to, že nynější premiér v minulosti ani jeden podnik z holdingu neprodal (pokud mu to direktivně nenařídil antimonopolní úřad). Není to prý v jeho povaze.

Jednou dobyté pozice už nikdy neopouští. A takto se podle pozorovatelů v zásadě chová i v politice. Slavný je jeho výrok, kdy říká, že nikdy neodstoupí.

„Agrofert neprodá a z politiky už neodejde,“ vyjadřuje stroze svůj názor František Janů, který v minulosti s Babišem v Agrofertu též úzce spolupracoval. Byl šéfem společnosti AGF Trading, která zastřešovala většinu zemědělských aktivit Babišovy skupiny.

Jisté ale je, že říjnové volby rozhodnu o tom, v jaké konkrétní pozici Babiš v politice zůstane, zda třeba nezváží raději kandidaturu na prezidenta, a podle toho poté upraví i svůj vztah k Agrofertu.

Když Babiš volby prohraje, jeho firma se patrně dostane pod velmi silný tlak, který může ohrozit její existenci. Už nikdy asi koncern nebude v takové pozici jako dříve, kdy Babiš stál mimo politiku.

Myslí si to i bývalý poslanec za TOP 09 Miroslav Kalousek, který patří k nejtvrdším Babišovým kritikům.

„Já mu (Babišovi) do hlavy opravdu nevidím, co má v plánu po volbách, ale skončí-li v opozici a budeme-li mít demokratickou vládu, která bude chtít do vládnutí vrátit zásady právního státu, v což doufám, nepochybně vláda začne okamžitě vymáhat z Agrofertu neoprávněně vyplacené dotace. A to samo o sobě by byl pro Andreje Babiše velmi drahý špás,“ načrtává pro Seznam Zprávy Kalousek, o co se v říjnových volbách také hraje.