Článek
Na řadě míst jde prakticky o jediný způsob, jak se připojit k internetu – satelit. Mediálně nejznámější je systém Starlink, což je konstelace provozovaná společností Space X Elona Muska.
Článek si také můžete pustit v audioverzi.
V systému zatím funguje 1 700 družic, které obíhají planetu ve výšce zhruba 550 kilometrů. Pohybují se dostatečně rychle na to, aby Zemi obletěly zhruba každých 90 minut. Space X jich plánuje přidat další desítky tisíc, ale prezidentka společnosti Gwynne Shotwellová přiznala, že tempo ovlivní nedostatek čipů a raketového paliva, tedy kapalného kyslíku.
Tento týden podle serveru BBC postihl uživatele Starlinku po celém světě velký výpadek, který připomněl, že jde o službu „na zkoušku“ a že je stále nutné vyřešit řadu problémů.
Podle profesora Alana Woodwarda, odborníka na kybernetiku a zároveň jednoho z beta testerů Starlinku, spojení na hodinu „prostě úplně zmizelo“ a společnost to zatím nevysvětlila.
Signál podle Woodwarda občas vypadává, což však mohou způsobovat holubi sedící na satelitu, který přijímá data z vesmíru. Ptáci ruší signál, ale nejde o nic vážného, například streamování videa běží podle Woodwarda bez problémů a obvyklá rychlost připojení se při stahování pohybuje mezi 150 a 200 Mbps.
Starlink je jen jednou z řady firem, které poskytují satelitní internet. Britská společnost OneWeb, kterou podporuje také vláda Jejího Veličenstva, tento týden vypustila 34 satelitů, což navýšilo jejich počet na 288.
OneWeb se zaměřuje na poskytování internetu podnikům, námořním uživatelům a státní správě. Pravděpodobně ale bude dodávat širokopásmové připojení i pro spotřebitele ve venkovských oblastech, kde je připojení hůře dostupné, tedy stejně jako Starlink.
Kdo kdy navštívil Skotskou vysočinu, je mu jasné, že místní často nemají jinou možnost, jak se k rychlému internetu dostat. Kopat optické kabely nedává vůbec smysl, pokrytí mobilním signálem také kolísá.
Jenže satelit může pracovat i v hustěji osídlených místech. „Tato technologie může být pro koncového uživatele neviditelná. Poskytovatel může například ve městě, kde není k dispozici optické vlákno, spustit satelitní spojení a použít ho k připojení místního širokopásmového připojení,“ vysvětluje Mike Thompson, ředitel pro technický rozvoj poradenské společnosti Access Partnership.
Dostupnost je však jen jedna strana mince, tou druhou jsou náklady.
„Cena je vysoká. Za pořízení zařízení pro beta testování se platí asi 500 liber a pak 89 liber měsíčně,“ říká Woodward. Není nutné vysvětlovat, že jde o dotované ceny a reálné náklady se budou pohybovat mnohem výš.
Šéfka Starlinku Shotwellová očekává, že terminály budou na konci tohoto roku stát zhruba o polovinu méně. Není však jasné, zda a kdy tyto úspory pocítí spotřebitelé.
Mezi tolika satelitními konstelacemi můžeme brzy přesáhnout možnosti, které mohou bezpečně zvládnout lidé nebo jednoduché algoritmy.
Pokud se technologie osvědčí a společnosti vypustí další družice, může podle astronomů dojít k přeplnění oběžné dráhy. Profesor Hugh Lewis z univerzity v Southamptonu se také obává možných kolizí.
„Mezi tolika satelitními konstelacemi můžeme brzy přesáhnout možnosti, které mohou bezpečně zvládnout lidé nebo jednoduché algoritmy,“ uvedl.
Podle něj bude možná zapotřebí pokročilejších technologických řešení, aby se kosmické lodě udržely v bezpečí. Kolik družic bude nakonec obíhat kolem Země, bude částečně záviset na poptávce po jejich širokopásmových službách.
Další otázkou je, jak rychlé a stabilní bude připojení, pokud se v jedné oblasti připojí k satelitní síti více uživatelů. Dosud Starlink omezuje počet testerů na jednotku plochy, aby potížím s přetížením zabránil.
