Článek
Kdy jste se poprvé dozvěděl o akci zabijačka?
Ve čtvrtek mi zavolal kancléřův švagr, že se něco děje praseti, že má problémy a co s tím. Ptal se mě, co s tím provést.
Co jste mu poradil?
Řekl jsem mu, že jestli je to takhle vážné, prase se musí zabít. K tomu, že musí být omezený počet lidí, ideálně čtyři až pět.
Vy jste to organizoval tedy?
Neorganizoval, ale volal mi jako starostovi, co má dělat. Věděl, že jsou omezené podmínky. Tak jsem mu řekl, jak by se mělo postupovat, protože je jasné, že zvíře nemůže trpět. Řekl jsem, že všichni musejí mít roušky, dodržovat vzdálenosti od sebe a ideálně, aby všichni byli otestováni. Tušil jsem, že jsme mediálně známý městys a že takový problém může nastat.
Zajišťoval jste tedy i rychlotesty?
Oni mi zavolali, že zajistili paní doktorku, která byla ochotná nás otestovat.
A to vám volal pan kancléř, nebo jeho švagr?
Ježíš, to už nevím, asi švagr, těch telefonátů bylo několik.
To byla doktorka z vašeho osvětimanského střediska?
Ne, neznal jsem ji, ale byla nejspíš z Kyjova. Měla rychlotesty, pět se nás otestovalo, čekali jsme půl hodiny, všichni negativní.
Dovezla vám je paní doktorka, nebo pan kancléř?
Paní doktorka si je přivezla do Osvětiman ve čtvrtek večer. Otestovat se nechali čtyři lidé, já jsem paní doktorku poprosil, zda by mohla otestovat i mě.
Takže to nebyly rychlotesty od prezidentské kanceláře?
Ne, od paní doktorky, sama si je přivezla. Říkala, že má dva druhy.
Jak to bylo druhý den?
V pátek ráno jsem přišel na místo v devět. Porazilo se prase, pověsilo se, rozporcovalo, za dvě a půl hodiny bylo v mrazáku. Přivezl jsem dezinfekci, všichni měli roušky, rukavice, pak se uklízelo. Byli tam místní čtyři lidé a já. Pět chlapů nás bylo.
Z rodiny pana kancléře tam byl kdo všechno?
Pan švagr a ještě jeden vzdálený příbuzný. Nebyla to vlastně zabijačka, ale nucená porážka prasete do mrazáku.
Pan kancléř přijel kdy?
Nějak odpoledne, už jsme se míjeli, když jsem mířil domů.
Máte informaci o tom, jak se kauza provalila ven? Údajně za tím stojí neurovnané rodinné vztahy.
S bývalým švagrem má pan kancléř neshody.
Ten na akci nebyl?
Ne ne, oni se nestýkají.
A jak se o zabijačce dozvěděl?
Někdo mu to asi řekl. Asi měl potřebu podělit se o to na Facebooku nebo někde tak. V sobotu ráno už volali z bulváru, že se dozvěděli, že proběhla nějaká zabijačka. Tak jsem řekl pravdu, že jsme něco takového podnikli, všechno proběhlo tak, jak mělo. Žádná zabijačka v hospodě, nic takového.
Proč tam muselo být pět lidí?
Když střelíte dvěstěkilové prase, sám ho nezvednete. Teď ho musíte pověsit, to také sám nezvládnete, to prase má furt dvě stě kilo. Vyřezáváte vnitřnosti, vyndáváte je, někdo to prase musí držet. Pan Prymula říkal, že by to zvládl jeden člověk. To bych teda chtěl vidět, to by musel být superman.
Když chcete usmrtit dvěstěkilové zvíře, potřebujete několik lidí, to zvíře má děsnou sílu. Já vím, že teď máme v Česku milion odborníků na porážku a chov prasat, ale věřte mi, že to není jen tak. Čtyři lidé jsou minimum.
Žádal jste o povolení hygienu?
Nežádal. Nastudoval jsem si, co můžeme a nemůžeme dělat v nouzovém stavu. Podle zákona jsem uznal za vhodné a nastudoval, že když prase nežere a mohlo by pojít, v úzkém kruhu za přísných hygienických podmínek bylo možné to prase usmrtit. Vydal jsem rozhodnutí, že je možné prase střelit.
Jak to, že prase začalo mít zdravotní problémy?
Když má prase dvě stě kilo, stát se může cokoliv. Mohlo to být z horka. Nebo kvůli žrádlu, které mu dávali. Lidé z toho dělají senzaci, ale zabíjet v takovém vedru a v nouzovém stavu, to není nic příjemného, jen starosti.
Má to pro vás v úřadě nějakou dohru?
Za protektorátu se udávalo na gestapu, teď se udává a mediálně lynčuje.
Oslovila vás už policie?
Ano, už mě vyslechla kriminálka, byli tu dopoledne.
Co je zajímalo?
Přesně to, co vás. Padlo prý asi pět šest trestních oznámení. Vyslechli si mě, na vše jsem odpověděl. Dvakrát pak ještě volali, aby se doptali. Předpokládám, že o výsledcích mě vyrozumí asi poštou. Snad mě nezastřelí jako za toho protektorátu.
