Mše, kadeřnictví nebo coffee shopy. Evropské zákazy mají své výjimky

Otevřené zůstávají v době karantény jen obchody se zbožím, které je považované za nezbytné. Otázka ale je, co vše se do definice nezbytného zboží vejde. Například francouzský ministr hospodářství Bruno Le Maire se ve čtvrtek vyslovil pro to, aby se v zemi znovu otevřela knihkupectví. Ministr argumentuje mimo jiné i konkurencí internetových obchodů, které by mohly s pomocí koronaviru kamenné obchody s knihami zcela zničit.

Ve Spojených státech se zase vede debata o tom, zda jsou nezbytným zbožím zbraně - jejich prodejci žádají výjimku, situace se nicméně v různých státech i městech liší. Na výjimečný stav zareagovali Američané masivním nákupem zbraní - tržby mají podle statistik prodejci o 300 procent vyšší než ve stejném období loňského roku. Vyzbrojují se i lidé, kteří zbraně nikdy nevlastnili - například lidé asijského původu, kteří se obávají pogromů kvůli faktu, že se nemoc rozšířila z Číny.

Výjimky, které odrážejí specifika národních kultur, popsal francouzský deník Le Monde.

Francie je zemí vína, a to si musí mít konzumenti kde koupit. Zatímco první vládní vyhláška definovala místa, která zůstanou otevřená, jen jako „obchody s potravinami, lékárny, banky, čerpací stanice a prodejny tisku“, druhá vyhláška už byla konkrétnější, aby předešla rozdílným výkladům. Povolen je tak i nákup „ve specializovaných obchodech s nápoji“ - takové mají právě prodejci vín. Mnozí z nich se přesto rozhodli zavřít, ve velkých řetězcích typu Nicolas, Vignery nebo Le Repaire de Bacchus si už lidé nenakoupí.

V Belgii se většina veřejných míst i obchodů zavřela už o víkendu 14. a 15. března, Belgičané ale stále mohou zajít ke kadeřníkovi. Vláda sice provoz kadeřnických salonů povolila, ale jen s omezeními - otevřené jsou jen během týdne, pouze na objednání a v provozovně může být vždy jen jediný klient. I tak ale Belgičané o tomto opatření diskutují - někteří představitelé sektoru upozorňují na to, že při péči o vlasy nelze zachovat potřebnou vzdálenost mezi dvěma osobami.

Vláda kancléře Sebastiana Kurze rozhodla o velmi přísné karanténě, zvláště v metropoli Vídni se ale brzy strhla bitva o parky, které jsou chloubou města. Rakouští Zelení, kteří ve Vídni vládnou spolu s konzervativci, si nakonec vymohli právo na procházky v parku.

Po několika dnech, kdy radnice parky uzavřely, oznámil ve čtvrtek 19. března vicekancléř Werner Kogler, že se parky a dětská hřiště opět otevírají. „Lidé se potřebují nadýchat,“ vysvětlil rozhodnutí vlády ministr zdravotnictví Rudolf Anschober. Zdůraznil přitom, že povolené jsou jen vycházky jednotlivců nebo rodin, a to při zachování nezbytného odstupu od ostatních.

V úterý 17. března se zákazníkům znovu otevřely proslavené nizozemské coffee shopy. Dva dny předtím sice vláda rozhodla o jejich uzavření až do šestého dubna, později ale z obav ze zvýšeného ilegálního obchodu s drogami svůj úmysl přehodnotila. Vysedávat u jointa v provozně je i nadále zakázané, když si ale zákazník lehkou drogu objedná a vyzvedne u okénka, nemá s tím vláda problém.

Svou dávku marihuany si mohou vyzvedávat i zákazníci v americkém San Francisku. Tamní úřady argumentují tím, že konopí je potřebným lékem pro řadu občanů města.

Mnohé země světa omezily náboženské obřady a shromáždění, a to včetně kolébky islámu Saúdské Arábie. Ta doporučila věřícím, aby se modlili doma, a mešity s výjimkou těch v Mekce a Medíně uzavřela. Ne tak Poláci. Zatímco italští katolíci respektovali rozhodnutí vlády v Římě o zákazu náboženských i občanských shromáždění, polský arcibiskup Stanislaw Gadecki naopak nejdříve vyzval k vyšší účasti na mších: „Stejně jako nemocnice léčí nemoci těla, kostely slouží, mimo jiné, i k léčení nemocí duše. Proto je nemyslitelné, že bychom se v nich nemohli modlit.“

Pod tlakem vlády ale nakonec i polští kněží změnili rétoriku a připustili, že pro starší a nemocné osoby bude lepší, když zůstanou doma a budou mše sledovat pomocí audiovizuálních médií.