Mrazík byl výsměch Rusku. Je to špatná fantasy, vysvětluje kritik

Co si pouštíte na Štědrý večer vy?

Vzhledem k tomu, že teď nemám televizi, tak skoro nic. Ale pokud bych si něco pouštěl, pak buď filmy přímo vánoční jako je Sám doma nebo Smrtonosná past. A potom takové ty antivánoční filmy jako třeba muzikál Noční můra před Vánocemi. Chci spíš jít proti tomu, co diktuje televize, proti té nucené pohodě.

Co cítíte, když takhle před Vánoci nahlédnete do televizní programu?

Ono se to moc nemění. To schémátko se ustanovilo tak, že pohádky patří fakt na Vánoce. Nicméně většina z nich nebyla takhle nikdy koncipovaná. Byly to filmy, které běžely normálně v kinech, klidně v létě.

Kdy ta tradice pouštět pohádky právě o Vánocích vznikla?

Částečně za normalizace. A později v průběhu 90. let to vymyslela Česká televize. Ta vyloženě vyrábí každoroční štědrovečerní pohádku. Ale není to zdaleka tak dlouhá tradice.

A v zahraničí? Tam je to stejné?

V zahraničí nemají koncept pohádky jako máme my. Ty „fairy tales” tam samozřejmě existují, ale není jich tolik. Mají spíš vánoční filmy, rodiny se scházejí, může tam být Santa, rolničky a ten shon a setkání u krbu. To jsou filmy jako Sám doma. A v posledních letech se na Vánoce vyrojily i velké hity jako Pán prstenů, Harry Potter, Hvězdné války.

Společného mají hlavně to, že vznikly za minulého režimu, ty pohádky měly zvláštní funkci. Jednak sloužily jako nějaký únik z tehdejší nudné šedi. Divákům stačilo, že tam mají hezkou krajinu, barevnější kostýmy. Je fakt, že města byla hnusná, šedivá, spousta smogu, lidé chodili oblékaní poměrně univerzálně. Tady třeba byla strašně úspěšná Angelika. Netočily se tady ani romantické, akční, ani velké historické výpravné filmy. Pohádky je nahrazovaly.

A jak pohádky reprodukují dobovou ideologii?

Hrozně zvláštně zastřeně. Ne že by to byla totální propaganda, jsou tam výkyvy v průběhu desetiletí. Ale zdegenerovaná, zkažená aristokracie zůstává, musí se obrodit. Vždycky tam přijde hrdina z lidu, případně ten aristokrat se musí chovat jako člověk z lidu jako princ Miroslav v Pyšné princezně.

Jo, ale princ Miroslav není aparátčík, je to dobrý tajemník, inteligentní. Ví, že nesmí být na tom piedestalu, nesmí se vyvyšovat, musí být naopak v kontaktu s lidem.

Dobová podmíněnost je logická, ale dokážeme si tu pohádku i s tímhle vědomím užít?

Ještě víc. Když si člověk uvědomuje ty ideologické vrstvy, přináší nám novou radost. Málokdy nám to něco zkazí. Třeba Popelka je skvělá, když se na to koukáte z ženské perspektivy, je to úplně skvělý film. Ale pak si říkáte, ona si vezme hrozného ňoumu, který je nanicovatý.

Nejste trochu cynik?

Nejsem. Ta postava je fakt divná, nanicovatá. Tráví čas mezi chlapci, má jakoby nevyjasněnou sexualitu. A pak najednou objeví pravou dívku, která se mu poprvé ukáže jako chlapec, podruhé jako žena. Ale nebavíme se o tom, že by ten princ byl homosexuál.

Je typicky české, že princ není žádný extra borec, neohrožený silák, ale spíš tak trochu ňouma?

Jo. Je tady poměrně málo hrdinských pohádek. V Princi a Večernici nebo v Princezně Jasněnce a létajícím ševci je finální akční souboj, ale jinak se většinou vyhrává vychytralostí. To je typická česká vlastnost. Kladné i záporné postavy jsou velmi vychytralé. Není tam souboj velkých principů, i zlo je většinou míněné jako hamižnost nebo sobectví, ale ne touha vládnout nebo ničit. V tom je rozdíl oproti pohádkám německým, francouzským nebo z Hollywoodu.

Za mě se dost vymyká pohádka S čerty nejsou žerty. Je nabitá hláškami, které prakticky zlidověly. Jak to, že ta pohádka měla takový hláškový potenciál?

Ona patří k nejlepším pohádkám, které tady vznikly. Je jedna z mála, kde funguje týmová spolupráce více postav. Není to o jedné postavě nebo o dvojici, která se má potkat. A nejsou tam slabé postavy, ani ty záporné ani ty kladné. A být přirozený kladný hrdina je velmi těžké.

Vy jste řekl, že S čerty nejsou žerty je vlastně taková „bromance”.

Stoprocentně. Je to chlapácká romance mezi mužem a čertem. Ten film navíc ukazuje rozklad toho knížectví, což mohlo být brané jako rozklad celého systému. Přijde spravedlnost a ti nahoře půjdou do pekla. Film je z konce 80. let a já ho čtu politicky.

Diváci se zasmějí i u sovětské klasiky, Mrazíka. Čemu se tam ale smějeme?

Mrazík je strašně zvláštní kategorie. Ruských pohádek, co jste viděli, není mnoho. A to sám autor Mrazíka jich natočil osm. Mrazík je unikátní v tom, že má dabing, který je lepší než originál a posouvá ten originál do větší parodičnosti.

Skvělý František Filipovský například.

Moje hypotéza je, že nám byl Mrazík nabízený, abychom se obohatili ruskou kulturou. Zároveň je to i výsměch ruské kultuře. My se Rusům smějeme, že jsou takoví pitomí. Jako ten Ivan, silný, ale hloupý, naivní, narcistní. A dostane za vyučenou. V zahraničí je Mrazík vnímaný jako hrozně špatná fantasy. Oblíbený je proto, že se pořád opakuje.

Proto se nám to líbí, že ho vidíme pořád dokola, známe ty hlášky a situace?

Masová kultura nás trošku infantilizuje. V období Vánoc chceme objevit dítě v nás. Navíc jsme přejedení salátem a mozek nám úplně nefunguje. U kultovního filmu nezáleží na příběhu, ale je libovolně rozkouskovatelný. Nemusí držet perfektně pohromadě, je jakoby rozviklaný, rozvrzaný. A vy si z něj můžete vytáhnout kusy a napodobovat je.

Máte Mrazíka rád?

Já už jsem hodně na hraně. A jak jsem si všiml, ten film není univerzálně oblíbený. Na ČSFD, kde má 30 tisíc hodnocení, je to půl na půl. Někdo má na něj opovržlivě výsměšný pohled, někdo ten nostalgický.

Pustíme se trošku do současnosti. V kinech i na obrazovkách televize v posledních letech uspěl Anděl Páně i jeho pokračování Anděl Páně 2. I letos ho Česká televize zařadila taky přímo na Štědrý večer, po premiéře nové pohádky. Čím to, že mezi vánočními klasikami uspělo něco nového?

Pro mě je komerční úspěch Anděla Páně 2 náročně vysvětlitelný. Ten první díl vidělo méně než půl milionu a ten druhý přes milion lidí. To není obvyklé, že je pokračování dvojnásobně úspěšnější. Navíc je to jedna z mála pohádek, která stojí na křesťanské věrouce, je to katolická pohádka. My jsme národ málo religiózní. A film je zabalený tak, že katolická dogmata jsou tam vlastně zesměšňovaná. Režisér Jiří Strach je silně věřící katolík a zároveň si z toho dělá legraci. Zvláštní schizofrenie.

Vy nejste moc fanouškem Anděla Pána.

Mně tam fakt vadí, že se dětem za banální věci hrozí peklem. To nepatří do 21. století. Navíc ten humor je hrozně jednoduchý. Ale chápu, proč se líbí. Navazuje na tradici televizních pohádek, takového toho papundeklu a modrého pozadí. Teď jak nesněží, je to velká atrakce koukat se na zasněžené scenérie. My jsme tady hrozně posedlí tím, že pohádka musí být něco mezi barokem a rokokem. To nás hrozně rajcuje, tohleto období.

Naproti tomu loňská štědrovečerní pohádka Kouzelník Žito u diváků dost propadla. Jak tenká hranice je mezi úspěchem a propadákem?

Tady autoři nebyli schopní vymyslet správně postavy. Aby byly dostatečně sympatické, zajímavé, aby se tam dalo něco variovat. A u toho kouzelníka to tak prostě nebylo. Nebyla ta žádná dichotomie jako anděl – ďábel.

Postavy, které nepasují dohromady, byly problém u pohádky Když draka bolí hlava s Karlem Gottem?

Jo. Ale, musím říct, že už v raných 80. letech se vyčerpal kánon českých pohádek. Všechno kromě Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého je zfilmované. Zbývá ještě pár pohádek od Karla Čapka, ale Němcová, Erben jsou vyčerpaní.

Takže další Zlatovláska nevznikne?

Klasické pohádky nemají celovečerní formát. Takže už v 80. letech vznikl koncept postmoderní pohádky. Ta si dělá legraci z pohádkových klišé, postavy mluví modernějším jazykem. Pohádky se převrací naruby, máte třeba pohádku o Popelákovi. Do maxima to dovedl Miloš Macourek s Arabelou.

Je v dnešní době risk točit pohádku?

Pohádka jako žánr se do určité míry vyčerpala. Dneska jsme zvyklí na tempo filmu a množství děje. A to dneska dokáže už jenom fantasy. Zatímco v Pánovi prstenů máme mapy, pohádka už se odehrává jen za sedmero horami. Dneska je kino drahé, takže chcete mít za 2 hodiny hodně děje. Proto jsou pohádky nastavované vtípky, písničkami.

Letos na Vánoce Česká televize uvede Princeznu a půl království na Štědrý večer a Čertí brko na 1. svátek vánoční. Čeká ČT zase výprask od diváků jako loni? Bude bita jako Žito?

Myslím si, že ne. Čertí brko je povedenější. Mně se líbilo, když jsem ho viděl v kině. Je to zvládnutá výpravná pohádka. Ale otázka je, jestli diváci přijmou to, že to je jako taková politická alegorie. O tom, jak lidé volí, jak se nechají manipulovat. Není to jen pohádka o tom, jak se má dát dohromady heterosexuální pár, což je základ. Vždycky musíte mít někoho do páru a žít s ním až do smrti.

A ta druhá pohádka Princezna a půl království?

Tu natočil Karel Janák. Je to typická postmoderní pohádka. Honza sice zabije draka, ale potom zjistíme, že je trošku buran. A teď co s tím? Princezna ho vlastně nechce, protože pro ni je nevychovanec. Co je legrační, hraje tam Matouš Ruml, který byl teď ve StarDance. A Marek Eben hraje jeho kultivátora, což vlastně platilo i pro tu soutěž.