Článek
Na umělých plážích vybudovaných z materiálu navezeného z moře na severu Nizozemska můžete běžně potkat lidi, co zírají do země a něco hledají. S největší pravděpodobností ale nepátrají po mušlích či jiných běžných mořských pokladech. Na těchto plážích se totiž dá najít něco zcela výjimečného - artefakty z dávno zatopené oblasti zvané Doggerland.
Víc jak 200 z nich je momentálně k vidění na výstavě Národního muzea starožitností v nizozemském Leidenu s názvem Doggerland: Ztracený svět v Severním moři. Většina z exponátů je podle muzea výsledkem činnosti právě „armády“ amatérských archeologů. K vidění je množství předmětů čítajících například kost jelena dochovanou i s hrotem pravěkého šípu, mamutí zuby nebo kus lebky neandertálce.
Milion let dlouhá historie a „mladičké“ Britské ostrovy
Výstava chce skrze artefakty vytvořit okno do tohoto ztraceného světa a upozornit, že Evropa tak, jak ji známe dnes, tady není z pohledu historie lidského druhu vůbec dlouho.
Na obrázku vidíte odhad velikosti Doggerlandu před 10 000 lety.
Předci lidí území obývali pravděpodobně už před celým milionem let. Svědčí o tom primitivní pazourkové nástroje, které za sebou zanechal hominin Homo antecessor. Trvalejší osídlení v Doggerlandu podle informací, které muzeum Seznam Zprávám poskytlo, začalo někdy před 500 000 lety, kdy se tam usadili předchůdci neandertálců. Do zatopení, které před zhruba 8000 lety pravděpodobně způsobila masivní vlna tsunami, v Doggerlandu bujel život. „Nebyl to žádný okraj pevniny ani most vedoucí na území dnešního Spojeného království. Bylo to skutečné srdce Evropy,“ řekla k tomu nizozemská archeoložka pracující pro muzeum Sasja van der Vaart-Verschoofová.
Doggerland předpověděl spisovatel. Najít ho pomohli rybáři
Jako o „ztracené Atlantidě“ napsal o Doggerlandu britský deník Guardian, a nečiní tak pouze pro čtenářskou atraktivitu. S nápadem, že Atlantida leží právě na území spojující Británii s kontinentální Evropou, totiž přišel slavný spisovatel a jeden ze zakladatelů sci-fi Herbert George Wells ke konci 19. století. Ten mimochodem kromě existence Doggerlandu ve svých dílech předpověděl například vynález tanků, moderní bojová letadla nebo syntetickou výrobu diamantů.
První hmatatelný důkaz o Doggerlandu poskytl až nezvyklý úlovek rybářů v podobě dobře zachovalé 21 centimetrů dlouhé špičky kopí vyrobené z paroží. Britští archeologové na základě tohoto a podobných objevů poprvé vyslovili teorii, že na dně Severního moře kdysi byla lidmi obydlená pevnina.
Důležitým faktem, který byl bohužel v mnoha archeologických spekulacích pominut, je to, že celá pobřežní kultura byla v plném rozsahu ztracena na území pevniny, která byla zatopena.
Postupem let se objevovaly další a další artefakty a i díky stále pokročilejším a častějším průzkumům i poznatky o podobě mořského dna v dané oblasti. Jméno Doggerland spolu s hypotézou, že šlo o obrovskou obývanou oblast, pak padlo až na samém sklonku 20. století, kdy se archeolog Bryony Coles vymezil proti dlouho přijímané teorii, že šlo pouze o úzký pevninský most.
Archeologové o oblasti, která kdysi existovala mezi Británií a kontinentem, jako o pevninském mostě. Ve skutečnosti to ale byla obyvatelná oblast stejně jako její sousední regiony. A proto ji nazvěme Doggerland, abychom zdůraznili její dostupnost pro osady pravěkých lidí.
Desítky pravěkých seker se povalovaly ve štěrku
Výčet archeologických nálezů, se kterými muzeum v Leidenu redakci Seznam Zpráv seznámilo, je ohromující. Mezi ty nejzajímavější ale určitě patří například příběh Jana Meulmeestera, který je bez nadsázky ukázkou splněného snu amatérského archeologa. Tomu se v zimě na přelomu let 2007–2008 na hromadách materiálu v závodu na zpracování štěrku v nizozemském pobřežním městě Vlissingen podařilo najít desítky čepelí pravěkých pazourkových seker a dalších kamenných nástrojů. Meulmeester za to dostal ocenění za nejlepší archeologický nález roku Britských archeologických cen.
Sbírka celkem 33 kusů seker, jejichž stáří sahá asi 100 000 let hluboko do minulosti, je nyní jedním z velkých lákadel výstavy leidenského muzea:
Sekerám v muzeu díky jejich univerzální využitelnosti přezdívají „pravěké švýcarské nože“.
Moře vydalo Nizozemsku i prvního neandertálce
Za nejhodnotnější artefakt ze Severního moře muzeum starožitností v Leidenu považuje fragment lebky neandertálce. Jde totiž o vůbec první důkaz o dosud jediném neandertálci na území celého Nizozemska.
Čelní kost s typickým výrazným nadočnicovým obloukem našli v jednom ze zpracovatelských závodů v rybářské vesničce Yerseke v západní provincii Zeeland v roce 2001. Pozdější přezkumy, na kterých se podíleli i vědci z Institutu Maxe Plancka v Lipsku, odhalily, že kost patřila mladému neandertálci, pravděpodobně mužského pohlaví. Izotopová analýza napověděla, že jedl hodně masa, a z jizvy na lebce se podařilo vyčíst například i to, že neandertálec měl na hlavě neškodný nádor.
Neandertálec dostal jméno Krijn. Představu o tom, jak vypadal, přibližuje ilustrace Univerzity v Leidenu:
Přibližná podoba jediného nizozemského neandertálce.
Nůž zapuštěný v pravěkém lepidle
Dalším z vzácných exponátů na celoevropské poměry je nález archeologické nadšenkyně Willy van Wingerdenové. Ta v roce 2016 našla pazourkové ostří zapuštěné v černém materiálu připomínajícím dehet. Následná chemická analýza ukázala, že jde o ztvrdlou smolu z břízy, karbonová datace potvrdila stáří zhruba 50 000 let. To znamená, že se Wingerdenové podařilo najít důkaz o používání primitivního pravěkého lepidla. Podobných artefaktů se dosud na území celé Evropy našlo pouze pět.
Březová smola podle muzea fungovala jako rukojeť primitivního nože:
Pravěké lepidlo umožnilo neandertálcům pohodlnější manipulaci s nástrojem. Ten je poměrně malý, člověku hezky padne do úchopu mezi dva až tři prsty.
Silné poselství pro dnešní svět
Vědci se domnívají, že Doggerland definitivně zmizel pod vodou s přičiněním dlouhodobého zvyšování mořských hladin v důsledku změny klimatu, k čemuž pak asi před 8200 lety přispěla obrovská vlna tsunami po podmořském sesuvu poblíž dnešního Norska.
Na obrázku jsou vyznačeny i doggerlandské řeky. Jejich koryta jsou dodnes patrné na mořském dně. Vědci si jich začali všímat až s rozvojem průzkumů dna primárně za účelem hledání ropných ložisek:
Ilustrace ukazuje ohromnou rozlohu Doggerlandu před šestnácti, osmi a sedmi tisíci lety.
Muzeum uvádí, že příběh zmizení Doggerlandu poskytuje silné poselství pro dnešní a budoucí dny. „Učí nás to, že svět se mění a vždycky se měnit bude. Mezi tehdejší a dnešní klimatickou změnou je obrovský rozdíl. Dnešní rapidní oteplování, extrémní počasí, tající led a změny v Golfském proudu nejsou přírodním fenoménem,“ uvádí muzeum. „Výsledný efekt ale může být přesto stejně devastující, jako tehdy,“ dodala k tomu archeoložka a muzejnice Sasja van der Vaart-Verschoofová.
