Článek
„Když mi někdo zavolá a řekne, že jsem ze dne na den bez práce, ještě v takovéto situaci, tak to mi přijde, že si mě neváží. Že jsem tam byl pro něj prostě jako nic,“ říká roztrpčeně kuchař Lukáš. „Podle mě je to hyenismus. Nejenže to není podle zákona, ale kde jsou dobré mravy?“ doplňuje servírka Gita.
Gita, Lukáš a Bára ještě donedávna pracovali pro pražskou restauraci Klub cestovatelů (pozn.red. nejedná se Klub cestovatelů v Brně, který nemá s pražskou restaurací nic společného). Tento podnik se nachází na tzv. dobré adrese v samém centru Prahy, na Masarykově nábřeží kousek od Národního divadla a specializuje se na exotickou kuchyni. O hosty neměl nikdy nouzi právě proto, že leží na hlavním turistickém tahu.
Kromě restaurace funguje tento podnik mimo jiné i jako místo, kde se setkávají cestovatelé a také zde probíhají besedy o nejrůznějších expedicích. Koneckonců majitelem podniku je bývalý náměstek na Ministerstvu zahraničních věcí David Gladiš, který měl k cestování vždycky tak nějak blízko.
Svou politickou kariéru ale v roce 2007 dobrovolně opustil poté, co vyvolal menší poprask v diplomatických kruzích. Na internet totiž umístil svou fotografii, ke které připsal, že byla pořízena v náborovém středisku Tálibánu. Později tvrdil, že šlo ve skutečnosti nikoliv o Tálibánce, ale o afghánské uprchlíky a že titulek jen schválně zdramatizoval.
Po angažmá na ministerstvu se vrhl do gastronomie; Klub cestovatelů provozuje už třináctým rokem. A podle slov zaměstnanců se restauraci dařilo. Tedy až do doby, kdy i v České republice začal řádit koronavirus.
„Bylo to nejisté, protože jsme nevěděli, co se stane, jaká vyhláška přijde, jestli zavřeme, nezavřeme… Hosté se začali bát, takže přestali chodit,“ popisuje atmosféru v podniku Bára, zástupkyně manažera a servírka v jedné osobě.
Třináctého března pak vláda rozhodla, že veškeré restaurace s výjimkou zaměstnaneckého stravování musejí zavřít. To se pochopitelně týkalo i Klubu cestovatelů. Po počátečním ujišťování manažera, že podnik běží dál, žili tedy chvíli v tom, že si svou práci udrží. S tím, že než se znovu otevře pro veřejnost, budou v restauraci dělat, co je potřeba.
Jenže majitel restaurace nakonec rozhodl jinak. V době, kdy nejsou žádné tržby, jsou zaměstnanci zbytečný náklad a je třeba se jich zbavit co nejrychleji.
„Zavolal pan Gladiš a řekl, že nám zrušil všem smlouvy. Tak říkám: Jak jako zrušil? To jsi tu smlouvu roztrhal a hodil do koše? Neproběhla totiž žádná výpověď, neproběhlo žádné podepsání dohody, prostě nic. Načež on argumentoval tím, že v restauraci nejsou peníze,“ říká Gita.
Podobně na tom byli i ostatní. Paradoxně, alespoň podle tvrzení těchto zaměstnanců, se pan Gladiš navíc rozhodl zrušit všem smlouvy 18. března k datu 8. března, tedy zpětně. K datu, kdy ještě hospody fungovaly a všichni chodili normálně do práce. A ke stejnému datu jim prý zrušil i platby zdravotního a sociálního pojištění.
Jakým způsobem komentoval situaci samotný majitel podniku? A jak na podobné situace myslí zákoník práce? Na co zaměstnanci s klasickou pracovní smlouvou mají nárok?
Odpovědi v úvodním videu.
Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který v premiéře vysílá Televize Seznam každý čtvrtek od 21:00. Archiv pořadu najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
