Článek
Han Jin-young si ve firmě sídlící v jihokorejském Soulu odskočila na toaletu. Když odcházela, všimla si na vrchní části nedávno zasazeného prkénka prohlubně. Do ní byla zasazená malá kamera, která natáčela každý její krok v kabince. A i všech dalších, kteří ji navštívili. Došlo k tomu před pár lety, epidemie fenoménu on-line sexuálního násilí – takzvané molky – nicméně v Jižní Koreji přetrvává – a jen roste.
On-line sexuální šikana a násilí zanechává na Jihokorejkách podle organizace Human Rights Watch doživotní šrámy. A vzhledem k tomu, jak je po zemi rozšířené, negativně dopadá na životy ženské části populace.
Poslechněte si článek i v audioverzi.
„Digitální trestné činy se sexuálním podtextem jsou tak časté a tak obávané, že ovlivňují kvalitu života všech žen a dívek,“ přiblížila podle britského listu The Guardian Heather Barrová, šéfka sektoru HRW zaměřeného na práva žen.
„Policie to bere na lehkou váhu“
Ve zprávě této mezinárodní organizace se sídlem ve Spojených státech vyšlo najevo, že se oběti potom cítí pod tlakem spáchat sebevraždu či přinejmenším opustit svou pracovní pozici nebo se z Jižní Koreje odstěhovat. Trauma zasažených žen prohlubuje ještě necitlivé jednání policie a soudů.
„Ženy a dívky nám sdělily, že se vyhýbají toaletám na veřejných místech a mají úzkost z představy skryté kamery na veřejnosti i ve svých domovech. Alarmující množství obětí on-line sexuálního násilí uvedlo, že zvažovalo sebevraždu. V případě představitelů justičního systému, z nichž většinu tvoří muži, se často zdá, že jednoduše nerozumí či nechtějí akceptovat vysokou závažnost těchto trestných činů,“ uvedla Barrová, která je autorkou zprávy HRW.
Hodiny se skrytou kamerou jako dárek
Zaměstnavatel, ženatý muž, dělal Lee Ye-rinové neopětované návrhy. Jednoho dne jí přinesl jako dárek hodiny, které využila v ložnici, ale později je dala na jiné místo. Její šéf za ní přišel s poznámkou, že pokud hodiny nechce, vezme si je zpátky. Lee Ye-rinová si je proto vyhledala na internetu – šlo o zakamuflovanou skrytou kameru, která jejímu zaměstnavateli vysílala dění z ložnice přímo do telefonu. Když jej se zjištěním konfrontovala, zeptal se: „To je ta věc, kterou sis celou noc googlila?“. Celou noc ji totiž sledoval.
Dokument je založený na rozhovorech s osmatřiceti oběťmi a také on-line průzkumu, jehož se zúčastnily stovky žen. Lina Yoonová, která je jednou z hlavních výzkumnic oddělení HRW pro Asii, označila rozšíření „molky“ v Jižní Koreji za naléhavou krizi.
„Policie to bere na lehkou váhu, protože tam nejde o žádný fyzický kontakt. Neuvědomují si, jak děsivé to může být,“ vysvětlila Guardianu Yoonová. On-line sdílení fotografií a videí pořízených skrytou kamerou podle ní de facto znamená, že takový zločin pro oběti nikdy neskončí. „Zůstává s nimi po celý jejich život,“ poznamenala.
„Můj život není vaše porno“
Jen pro představu: Mezi lety 2008 až 2017 počet případů vzrostl podle HRW jedenáctkrát. Z 585 případů na 6 615, které před čtyřmi lety tvořily pětinu všech vyšetřovaných trestných činů se sexuálním podtextem. Skutečné množství je ovšem velmi pravděpodobně mnohokrát vyšší. V roce 2016 tvořili 98 procent pachatelů muži.
Obyčejný obraz? Ne tak docela. Je do něj zabudovaná skrytá kamera.
Molka může mít různá provedení. Zpráva s názvem „Můj život není vaše porno“, což bylo jedno z hesel protestů v roce 2018, přibližuje případ ženy, která si poté, co ji takto natočili v převlékárně v laboratoři, kde pracovala, vzala život. Jeden úhel tedy nahlíží na situace, kdy jsou oběti natočené bez souhlasu skrytou kamerou. Buďto cizími osobami na veřejných místech, nebo i osobami, jež oběti znají – třeba v pracovním prostředí.
Dále lze jako molku specifikovat i případy, kdy k zachycení explicitního materiálu dojde mezi intimními partnery. A to jak bez souhlasu, tedy tajně, nebo i se souhlasem, ale ne s cílem takové fotografie či videa dál šířit. Stejně tak může jít o případy modelek, které byly vyfotografovány nahé, ne ale za účelem prodeje či šíření materiálu. Třetí kategorii tvoří podle HRW digitální trestné činy se sexuálním podtextem zahrnující manipulaci s obrazem.
K určitému zlomu došlo v Jižní Koreji v roce 2018, kdy se za mříže dostala pachatelka, která zveřejnila nahou fotografii mužské oběti. V mnohem četnějších případech, kdy je tomu naopak, tedy kdy je obětí žena, ale muži zpravidla tresty odnětí svobody nedostávali – a Jihokorejky proto vyšly do ulic protestovat.
Prezident Mun Če-in poté apeloval na jihokorejskou policii, aby rostoucí počet takových trestných činů vyšetřila. V roce 2020 nicméně necelých 80 procent pachatelů dostalo za takové jednání pokutu nebo podmíněný trest, případně obojí. „Což není vůbec přiměřené vůči škodě, která byla napáchána,“ okomentovala Barrová z Human Rights Watch.
