Modely varují: Koronavirem se může nakazit až 60 procent světové populace

Nynější pandemie koronaviru může ve světě vrcholit za dva až čtyři měsíce. Různé modely epidemiologů ale také varují, že nejprudší šíření nákazy může přijít na severní polokouli hned dvakrát – v polovině roku a na přelomu let 2020 a 2021. Nedá se ani vyloučit, že se z koronaviru stane sezonní epidemie.

V pochopení toho, jak se nový typ koronaviru bude chovat, pomáhají vědcům data ze dvou už proběhlých světových epidemií v 21. století – SARS a MERS, ale i informace o ostatních koronavirech, které nemají na rozdíl od těchto tří nejrizikovějších fatální důsledky.

Jakmile se koronavirus loni v prosinci rozšířil v Číně, nevyhnul se srovnání s epidemií SARS v roce 2003. Obě nemoci se objevily na tamních trzích se zvířaty, rychle se šířily a u nakažených se projevily jako nachlazení nebo chřipka. Až v těžším průběhu vedly k zápalu plic a následně jejich selhání.

MERS se od nich o něco liší. Sice se také přenesl na lidi ze zvířat. Na rozdíl od SARS však ne v Číně z netopýrů, ale v Saúdské Arábii z velbloudů. MERS se nešíří tak rychle i kvůli tomu, že je jeho průběh těžší a smrtnost vyšší. Mimo plic napadá také ledviny. Nakažení se tak rychleji dostanou k lékaři a dále nemoc nešíří.

SARS se objevil v listopadu 2002 a do srpna 2003 se jím nakazilo 8 422 lidí v 32 zemích. Zemřelo 919 nakažených. MERS se objevil poprvé u pacienta v Saúdské Arábii v dubnu 2012. Nakazilo se jím dohromady 2 506 lidí a nemoci podlehlo 862 z nich. MERS dosáhl vrcholu v roce 2014 v Saúdské Arábii a o rok později v Jižní Koreji.

COVID-19 ale překonal statistiky obou předchozích koronavirových epidemií během dvou měsíců. Už devátého února hlásila pevninská Čína 40 tisíc případů a 900 mrtvých.

Pohled na čísla je tedy jasný. COVID-19 je mnohem infekčnější než oba předchozí typy koronaviru, ale umírá na něj podstatně méně nakažených. Zatímco smrtnost (podíl zemřelých z celkového počtu nakažených) MERS dosahuje 36 procent, u SARS je to 9 procent a v případě COVID-19 uvádí k 12. březnu Světová zdravotnická organizace 3,7 procenta (v Číně 3,9 %, v Itálii 6,6 %, ale v Jižní Koreji jen 0,8 %). Jde ale o podíl zemřelých k oficiálně potvrzeným případům. Číslo se tak bude patrně pohybovat ve skutečnosti kolem jednoho procenta, protože velká část nemocných se kvůli mírnému průběhu vůbec nedostala do nemocnice, a nejsou tak započítáni do statistik. Pro srovnání běžná chřipka má smrtnost zhruba 0,07–0,2 procenta.

Paradoxně právě vysoká smrtnost pomohla nákazy SARS a MERS udržet ještě v mezích. U nemocných se také daleko rychleji objevily a projevily těžší příznaky. Nemoci tak nezpůsobily celosvětovou pandemii. Ačkoliv v případě SARS se o pandemii už dalo hovořit, Světová zdravotnická organizace (WHO) ji do této kategorie nezařadila. Naopak COVID-19 se stihl velmi rychle rozšířit, a to právě z toho důvodu, že jeho projevy minimálně v prvních dnech nejsou příliš závažné. Nakažení tak rozšiřují virus dále, aniž by si toho byli vědomi. U 80 procent nemocných má navíc nákaza lehký průběh.

„Nakažený ještě nemusí být nemocný. Jen někteří z těch, co se nakazí, onemocní,“ říká epidemiolog Marc Lipsitch pro Harvard Magazine, který společně s kolegy vytvořil model, jak by se mohl COVID-19 dál šířit.

Wuchanský koronavirus má totiž vysoký reprodukční faktor, takzvané R0. Podle původních odhadů WHO se toto číslo pohybovalo mezi 1,4 a 2,5. Studie Juliena Rioua a Christiana Althause ale ukazuje, že COVID-19 má R0 2,2. To znamená, že jeden nemocný nakazí průměrně další 2,2 osoby. U MERS se toto číslo pohybovalo mezi 0,3 a 0,8. Nejvyšší reprodukční faktor má SARS, a to zhruba kolem hodnoty 3.

Zatímco COVID-19 způsobuje v nejtěžší formě problémy s dýcháním a případně respirační selhání, u SARS se k symptomům přidává ještě u 30 až 40 procent pacientů průjem. MERS mimo to způsoboval u třetiny pacientů také zvracení a hlavně postihoval ledviny. Nemocní tak umírají na jejich selhání. V případě SARS a COVID-19 podléhají nákaze především starší a chronicky nemocní pacienti.

K pochopení pandemie COVID-19 pomáhají vědcům poslední epidemie podobných koronavirových nákaz. Politici se tak při zavádění dalších opatření mohou inspirovat tím, co jejich předchůdcům v boji s dosud neznámými nemocemi pomohlo.

Vývoj epidemie SARS lze ilustrovat na příkladu Pekingu. Nejprudší fáze šíření nákazy začala v hlavním městě Číny 5. března 2003 a vyvrcholila 25. dubna, kdy bylo hospitalizováno 173 nových pacientů s podezřením na nákazu SARS. Poslední vyléčení pacienti byli v Pekingu propuštěni 20. června, tedy po třech a půl měsících od vypuknutí hlavní fáze epidemie.

Čínský tým vědců, který srovnával nákazy SARS a COVID-19, vidí jako stěžejní pro zastavení současné pandemie včasnou detekci a diagnózu pacientů, dodržování hygienických pravidel, striktní karanténu nakažených, dohledávání kontaktů a co nejvyšší možnou informovanost státní správy i občanů.

Jak dlouho se ale dá očekávat, že pandemie COVID-19 potrvá? Existuje několik možností. Popsali je například vědci kolem amerického epidemiologa Lipsitche. Ten odhaduje, že se v průběhu tohoto roku wuchanským koronavirem nakazí 20 až 60 procent dospělé světové populace. Kolik lidí skutečně onemocní, ale závisí na tom, jak se bude v dalších měsících COVID-19 chovat.

Vědci totiž od šedesátých let identifikovali celkem sedm lidských koronavirů. Pouze tři z nich ale způsobují smrtelné onemocnění. Stephen Greenberg z americké Baylor College of Medicine v Houstonu dokonce odhaduje, že koronaviry způsobují 15 procent všech běžných nachlazení.

Vzhledem k počtu úmrtí se tak COVID-19 řadí k SARS a MERS. Pokud ho ale vědci hodnotí z pohledu počtu nakažených, patří do skupiny zbylých čtyř méně závažných koronavirů (jako typy HCoV-OC43 a HCoV-HKU1).

„Koronaviry se většinou projevují mírnými onemocněními, ale každých několik let se objeví vysoce virulentní kmen. Patogeneze těchto smrtelných onemocnění je nejasná,“ píše čínský vědecký tým, který v časopise Journal of Autoimmunity srovnával pandemie SARS a COVID-19.

Pro odhad doby pandemie je také podstatné, jak dlouho vydrží už jednou nakaženému pacientovi protilátky na COVID-19. V případě méně závažných koronavirů mizí znatelně do jednoho roku. V případě SARS si je pacienti zachovali déle. Důležité ale také bude, zda a kdy se podaří vyvinout lék, případně očkování.

Pokud se nepovede další šíření pandemie COVID-19 ve světě zastavit, bude podle vědců vrcholit zhruba za dva až čtyři měsíce. Tým epidemiologů kolem Lipsitche odhaduje ve svých modelech, že by se z nového koronaviru mohla stát sezonní záležitost. Podle nich je také důležité stále sledovat případné infekce, protože po první pandemické vlně v letošním roce by se mohl COVID-19 vrátit znovu klidně až v roce 2025.

Švédsko-švýcarský tým vědců na stránkách medRxiv ve svých modelech pro severní polokouli odhaduje, že vrchol pandemie by mohl přijít hned dvakrát. Nejdříve v polovině roku a posléze v zimě 2020 až 2021. Zatím máme ale příliš málo informací na to, aby vědci přišli s jednoznačnou odpovědí, jak se bude pandemie dále vyvíjet.