Článek
Když se Tomáš Maruška dozvěděl, že v čele projektu regionálních fotbalových akademií, potažmo i sportovního úseku Fotbalové asociace ČR nebude pokračovat Michal Prokeš, sedl si a napsal vlastní rezignační dopis.
„Vzdal jsem se členství ve výkonném výboru Jihočeského krajského fotbalového svazu i pozice krajského šéfa komise mládeže. A dal jsem vše na vědomí i Dynamu České Budějovice, spolu s návrhem, že případně odejdu i z vedení klubové akademie, abych svým postojem neohrozil její chod, potažmo děti v ní.“
Proč?
„Ze dvou hlavních důvodů. Je pro mě neakceptovatelné to, co se poslední dobou děje na Strahově, kde vedení fotbalové asociace začalo mocensky zasahovat do českého mládežnického fotbalu. A druhá věc: Obrovsky mi vadí, jak se náš fotbal stále víc a víc rozděluje. A to na rozhodčí a ty ostatní. Většinou úplně zbytečně a nesmyslně. Ale český fotbal je v tomhle ohledu, jak říká jeden kolega, prostě nemocný.“
Zůstaňme chvíli u toho prvního bodu. Co konkrétně vám na postupu vedení FAČR vadí?
„Samozřejmě skutečnost, že se nedohodlo na dalším pokračování spolupráce s Michalem Prokešem, který pro mě byl jasným garantem toho, o co jsme se tady kolem akademií po tři roky intenzivně snažili. A když už se tedy nedohodli, tak že mu alespoň nenechali normálně doběhnout smlouvu. O jeho odchodu si prostě myslím svoje.“
A to znamená co? Že jde o mocenský zásah místopředsedy asociace Romana Berbra?
„Nevím, zda Romana Berbra. Já tím myslím vedení FAČR. Když se do odborných záležitostí zaplétá nějaká svazová politika, tak je to prostě úplně špatně. Navíc od FAČR dostal výpověď i Jirka Vorlický, asistent u reprezentačního výběru do 15 let. V téhle atmosféře já dál pracovat nechci.“
Pokud vím, tak jste měl před časem rozjednanou práci v Kanadě, ale kvůli projektu akademií jste se jí vzdal. Jak to bylo?
„Ano, byla to práce na předměstí Ottawy, měl jsem tam odjet s celou rodinou. Ale pak jsem se potkal s Michalem Prokešem, ten mě seznámil se svojí vizí rozvoje regionálních akademií – a mě ta věc ohromně chytila. Tak jsem tu zůstal. Zakládal jsem regionální akademii v Českých Budějovicích, potom dělal centrálního manažera celého projektu, v poslední době jsem pak přešel do klubové akademie Dynama. Celý ten projekt mi opravdu dával – a pořád dává – smysl, viditelně k něčemu směřoval. Já jen doufám, že bude pokračovat tak, jak se nastartoval.“
Před rokem prošly akademie menší krizí po obvinění Miroslava Pelty a zablokování dotací. Připomeňte si to:
Video: Luděk Mádl
Obáváte se toho, že se teď na tom něco zásadního může měnit?
„Byli jsme ujišťováni, že ne… Bylo by to každopádně úplně špatně, kdyby se třeba rozpočty začaly snižovat a možnosti omezovat. Nebo kdyby snad naopak měl být větší počet samotných akademií, kde by se prostředky i kvalita přípravy rozředily. Pevně věřím, že se nic takového dít nebude. Všichni ukazují na Belgičany, Švýcary, Rakušany… Ale ti, co říkají, že do mládeže dáváme zbytečně moc peněz, opravdu nevědí, co mluví. V těch zemích, které jsem jmenoval, jdou do mládežnických projektů ještě mnohem, mnohem větší prostředky než u nás. Ale také to tam nese své ovoce.“
Michala Prokeše vystřídal ve vedení sportovně-technického úseku Fotbalové asociace ČR, zastřešujícího i akademie, váš jihočeský krajan Jiří Kotrba. Ten pro vás není dostatečným garantem další konsekventní práce s mládeží?
„To, že jsem se rozhodl rezignovat na své funkce, s Jirkou nijak nesouvisí. Jirka Kotrba je člověk, který mi dal před lety šanci, díky němu jsem začal pracovat se sportovními třídami. Proti němu nechci říct jediné špatné slovo, po odborné stránce to není špatná volba. Ale funkce, ve které se teď ocitl, vyžaduje nyní tu odbornost tak ze 30 procent. A ta zbylá procenta, to je dneska, obávám se, politika. Otázkou je, do jaké míry tedy dokáže celý projekt vůči vedení asociace uhájit. Ale pozor, nejde jen o akademie. Jedná se též o ostatní projekty jako nový systém školení licence trenéra C na okresních úrovních, projekt seminářů „Trenéři společně“ pro trenéry mládeže, okresní Grassroots trenérů mládeže a další. Je mnoho projektů, které se podařilo nastartovat. A jeden bez druhého ztrácí smysl.“
Tomáš Maruška se na protest vůči změnám na Strahově vzdal svých krajských funkcí.
Máte zprávy o tom, že projekt mládežnických reprezentací nebo akademií budou opouštět i další lidé?
„Řeknu to takhle: Opravdu nevím nic konkrétního. To je u každého věc jeho osobního rozhodnutí. Nebo by měla být. A kdyby odcházeli i další lidé, tak by to jen potvrdilo to, co říkám já. A sice, že český fotbal je nemocný.“
Ale co s tím?
„Na to dává v hokeji odpověď třeba pan Bukač. Nedávno jsem četl článek, ve kterém nastínil jednoduchý recept: Problematické věci označit, otevřeně o nich mluvit a hledat cesty, jak to všechno nějak zlepšit. Myslel jsem si, že se to dá změnit z vrchu. Nyní jsem přesvědčen, že ta změna musí přijít z hnutí. Proto i takto reaguji, aby byl důvod o tom mluvit, abych o tom mohl mluvit tak, jak vše opravdu cítím. Přirovnám to k výchově hráče. Pokud na něho křičíme: „Přihraj, vystřel, klička…“, nefunguje to a stejně se to nikdy nenaučí. Musí to chtít ten hráč samotný. Tedy jinými slovy: Tu změnu musí chtít každý člen. Řada trenérů říká, že jich se to netýká. Že oni si hrají s dětmi. Omyl. Vždyť ty děti budou v tom prostředí vyrůstat, budou v něm chtít hrát fotbal. Musíme to chtít změnit. Jinak v tom prostředí zkrátka nechci být a cestu k fotbalu si najdu jinak.“
