Článek
Kontrolní místnost plná vědců a šéfů z NASA ve Stennisově vesmírném středisku v Mississippi byla včera celkem 499,6 vteřiny v naprostém napětí. Tak dlouho totiž trval statický test motorů nové rakety SLS, jinak také Space Launch System, která by měla v roce 2024 dopravit první ženu a dalšího muže na Měsíc. A dopadl úspěšně, čímž poté nechyběl ani potlesk samotných astronautů.
Paliva, co by se vešlo do olympijského bazénu a půl
Všechny čtyři motory RS-25 vyvinuté ve spolupráci s firmou Boeing spálily během osmiminutového testu více než 2,5 milionu litrů paliva, tedy asi tři čtvrtiny objemu, který budou potřebovat při cestě na Měsíc. Data ze čtvrtečního zážehu centrálního stupně rakety vědci ještě podrobí analýze, připravenost na zahájení vesmírných misí ale prokázal, a to v posledním ze série osmi testů.
„Zatímco technici budou ze dneška shromažďovat data, my se podíváme na kroky, co budou následovat. Centrální stupeň rakety zrenovujeme a dopravíme do Kennedyho vesmírného centra na Floridě,“ popisuje další postup Leigh D'Angelová z oddělení komunikace americké vládní vesmírné agentury.
Už letos poletí k Měsíci bez lidí
„Tam jej umístíme do ikonické budovy pro stavbu vesmírných korábů vedle dalších součástí rakety SLS včetně dvou pomocných raketových motorů, které už naši technici začali přemisťovat na pohyblivou plošinu. Centrální stupeň i pomocné motory se pak spojí s horní částí a lodí Orion. Všechna tato práce povede k přesunu na startovací plošinu 39B, ze které později v tomto roce také odstartuje v rámci mise Artemis 1,“ dodává.
První ze tří etap programu Artemis, ve kterém chce NASA znovu dobýt a zkoumat lunární povrch, bude nepilotovaný let nové lodi Orion kolem Měsíce a zpět na Zemi. Druhou etapou bude stejný let Orionu kolem Měsíce, ale tentokrát s astronauty na palubě, a třetí etapa už počítá i s vesmírnou stanicí Gateway obíhající Měsíc. Na tu astronauti při misi Artemis 3 přiletí nejdřív a poté z ní v roce 2024 podle plánu také sestoupí na měsíční povrch.
Trvalá družice s lidmi na měsíční orbitě
„SLS a loď Orion dostane naše astronauty na Gateway, budeme tak mít přístup k více částem Měsíce než kdy dřív. Představte si to jako znovu použitelný, nebo jinými slovy trvalý velící modul, který bude kolem Měsíce obíhat 15 let,“ vysvětloval už před rokem Jeff Bridenstine, ředitel NASA, na tiskové konferenci.
„Budeme se učit, jak žít na Měsíci a využívat jeho zdroje: stovky milionů tun ledu na jižním pólu Měsíce. Led představuje podporu života. Je to vzduch k dýchání, samozřejmě i voda na pití, ale také pomůže získat raketové palivo,“ doplnil.
Z ledu chtějí palivo do raket na Mars
NASA chce povrch Měsíce včetně skrytých zásob ledu kvůli podpoře života a vodíku na palivo zkoumat až do roku 2028 a raketový nosič SLS je nedílnou součástí plánu. Často ale bývá terčem kritiky. Vývoj rakety má už teď tříleté zpoždění a také překročil rozpočet, o tři miliardy dolarů, což je zhruba 66 miliard korun. Dnes je už na 10 miliardách dolarů, tedy 220 miliardách korun. To je asi půlka rozpočtu celé NASA na jeden rok. A i když vývoj SLS trvá už od roku 2014, a peníze se tak v šesti letech poměrně rozloží, každý její start potom vyjde na další dvě miliardy dolarů a raketa se bude muset znovu a znovu opravovat.
Spolupráce se SpaceX a dalšími
Oproti raketám komerční společnosti SpaceX totiž SLS není znovupoužitelná. Jeden start rakety Falcon Heavy navíc stojí jen okolo 90 milionů dolarů a NASA už její pomoc také využívá, ale jen pro lety na oběžnou dráhu. Není totiž tolik výkonná a silnější Starship pro dálkové lety za sebou stále ještě nemá ani jeden plně úspěšný test. Její poslední prototyp SN10 explodoval krátce po dosednutí začátkem března.
NASA si proto stojí za tím, že větší ekonomické udržitelnosti vesmírného programu postupně dosahuje, ale i se Space Launch System, kterého se po letech výzkumu a investic nevzdá. „Dosahujeme udržitelnosti spolu s komerčními i mezinárodními partnery, a samozřejmě s tou nejsilnější raketou postavenou v historii lidstva: SLS,“ dodal Bridenstine.
Program Artemis a vývoj rakety SLS a lodi Orion čerpá podporu především od americké vlády. Pro tu je stavba a provoz vlastního supervýkonného kosmického korábu záležitostí národní hrdosti. A navíc se na něm kromě Boeingu nebo i SpaceX podílí díky kontraktům NASA také desítky amerických, evropských a dalších mezinárodních společností.
