Článek
Spojenecká invaze do Iráku, krvavé povstání na Haiti, genocida ve Rwandě. Antonín Kratochvíl má čtyři ceny World Press Photo, ale nefotil jen válečné konflikty. Pracoval i pro časopisy Playboy, Rolling Stone nebo Vogue.
Letos na jaře mu selhalo několik orgánů a týdny byl v kómatu v motolské nemocnici. „Myslel jsem, že jsem v Africe. Jedna sestřička byla černoška a já se jí furt ptal, z jakého je kmene,” popisuje už s úsměvem Kratochvíl (70) chvíle po probuzení.
Na příští rok chystá velkou retrospektivu. A jedna z jeho připravovaných knih bude o Davidu Bowiem. „Vybral si mě ze dvanácti světových fotografů, hledali jsme spolu světlo,” vzpomíná na slavného britského muzikanta.
Svět reportážní fotografie se podle Kratochvíla změnil: „Médiím teď stačí rychlá povrchní fotka,” říká. Přesto uznává, že i mobilem je možné udělat dobrý snímek.
Proč se podle Kratochvíla zhoršilo postavení válečných fotografů? Ve videu nahoře také vysvětluje, jak těžké to bylo po jeho emigraci z Československa v roce 1967.
