Článek
Kombinace menšího pocitu ohrožení, zanedbané vysvětlování praktických výhod pro jednotlivce a podvědomé zaseknutí se v bodě, že očkování je pouze pro starší ročníky.
Tak by šlo podle sociologů popsat hlavní důvody vedoucí k trendu, který potvrzuje řada výzkumů veřejného mínění: čím mladší lidé, tím menší zájem o očkování. Třicátníci a čtyřicátníci přitom představují nejpočetnější věkové skupiny. Celkově jde o tři a čtvrt milionu lidí.
Že u nich zájem o vakcínu není velký, dokládají i data z registračního systému, která by šla označit za „aktivní zájem o očkování“. Jde o lidi, kteří se zaregistrovali k očkování, případně už mají i termín očkování, nebo jsou minimálně po první dávce.
Data k pondělí 17. května ukazují, že zatím nejmenší zájem má skupina 40+, která byla do systému vpuštěna teprve od půlnoci na pondělí. Za několik hodin se zaregistrovalo přes sto tisíc lidí. K tomu je třeba přičíst, že dalších více jak 125 tisíc lidí v této věkové skupině už obdrželo v předchozích týdnech alespoň první dávku vakcíny, neboť byli v některé prioritní skupině. Celkově tak aktivní zájem – ať už zaregistrováním se, nebo i skutečným očkováním – projevilo 25 procent lidí ve věku 40 až 44 let.
Největší zájem zatím projevila věková skupina 75–79, kde bezmála 79 procent lidí je naočkováno alespoň první dávkou, nebo jsou minimálně zaregistrováni.
Data o aktivním zájmu porovnávají celkový počet lidí ve věkových skupinách podle Českého statistického úřadu k 31. 12. 2020
Martin Spurný z Centra pro výzkum veřejného mínění ovšem upozorňuje na to, že u dvacátníků zájem o očkování roste, a nelze tak říct, že rovnice „čím mladší, tím menší zájem“ platí na všechny věkové skupiny. „Největší ochota očkovat se je skutečně u seniorů, u čtyřicátníků a padesátníků je zájem srovnatelný, u třicátníků je nejnižší a u dvacátníků je oproti třicátníkům naopak o něco vyšší,“ poukazuje Martin Spurný.
Obecně ovšem klesající zájem o očkování u mladších lidí zaznamenávají i odborné průzkumy veřejného mínění, jako je Život během pandemie od PAQ Research, v dubnu realizovaný průzkum pro Centrum pro výzkum veřejného mínění nebo březnový průzkum agentury STEM pro Ministerstvo zdravotnictví.
Mladším chybí vysvětlení „co za to“
Oslovení sociologové se shodují, že jedním z hlavních důvodů, proč klesá zájem či ochota se očkovat u mladších ročníků, je pocit, že je covid-19 tolik neohrožuje.
„Je to dáno i tím, že jejich kamarádi, sociální okolí, prodělali nemoc s menšími následky než u starších lidí,“ říká Martin Buchtík, ředitel agentury STEM, Ústav empirických výzkumů.
Podle Martina Buchtíka zároveň v tomto ohledu u mladších ročníků chybí vysvětlení, proč by se měly nechat očkovat, když se nemoci nebojí, jinými slovy, jaké další výhody pro ně očkování může mít. „Především že se nemusím chodit testovat. Není to moc zdůrazňované,“ podotýká ředitel STEM.
To potvrzuje i sociolog a zakladatel výzkumné agentury PAQ Research Daniel Prokop. „U mladých lidí bez maturity je bariérou nedůvěra a pocit, že to nepotřebují. Ale i to, že to méně využijí,“ říká s poukazem, že mají menší potřebu cestovat nebo navštěvovat kulturní akce.
Dalším faktorem je podle Martina Buchtíka, že veřejné mínění má určitou setrvačnost, a nestíhá tak zpracovat aktuálně rychlé uvolňování mladších a mladších věkových skupin do systému. „Pořád máme mentálně nastavené, že se očkují sedmdesátníci nebo šedesátníci. To je věc, která je mladším lidem vzdálená, a nemají na to formulovaný názor, není to předmětem hovorů jako u starších věkových skupin,“ dodává Martin Buchtík.
Co stojí očkování v cestě
Daniel Prokop upozorňuje i na další faktory. Jedním z nich je vzdělání. „Mezi lidmi 55+ s vysokou školou je těch neproočkovaných hodně málo a mezi lidmi 55+ bez maturity je těch neproočkovaných naopak hodně,“ vysvětluje sociolog s tím, že problém není ani tak v neochotě jako v nedostupnosti. Lidé 55+ bez maturity zatím neměli čas se zajít očkovat.
Dalším faktorem podle Daniela Prokopa je i příjem – čím je nižší, tím je menší ochota se nechat očkovat. „Příjem je do jisté míry efektem vzdělání. Může to být také tím, že lidé s menšími příjmy méně cestují. Tedy mají menší očekávané přínosy od vakcinace,“ vysvětluje sociolog a dodává, že lidé s nižším příjmem mohou mít větší problém s tím, vydat se do očkovacích center, pokud jsou od nich ve větší dojezdové vzdálenosti.
Centrum pro výzkum veřejného mínění narazilo na další faktor, který se dotýká příjmů – jde o pracovní pozici. Z jejich dubnového průzkumu vyplývá, že se nejčastěji nechtějí nechat očkovat lidé pracující jako obsluha strojů (46 procent v průzkumu uvedlo, že se nenechá očkovat), řemeslníci a opraváři (45 procent) a pomocní a nekvalifikovaní pracovníci (40 procent). Naopak specialisté a řídící pracovníci projevili největší zájem o to, nechat se naočkovat (73 procent).
„Obecně nad rámec těchto dat mohu tvrdit, že co se týče vzdělání a povolání, tak to jsou spojené nádoby, které nejsou ve společnosti náhodně distribuovány, ale odrážejí sociální postavení jednotlivce,“ vysvětluje Martin Spurný z Centra pro výzkum veřejného mínění.
