Článek
„Měla jsem 28 zmeškaných volání od pana Gronycha, což mi bylo divné. Tak jsem mu šla volat a on mi říká: Romčo, prosím tě, musíš okamžitě jet do olomoucké nemocnice, Jeňa spadl ze střechy a bojuje o život. Ale bude to dobré,“ popisuje Romana Gašková nejhorší chvíle svého života. „V té chvíli jsem normálně myslela, že mě klepne pepka.“
Její jednadvacetiletý syn Jan byl sice vyučený lesník, ale živil se pokládkou střech na stavbách. Pracoval pro montážní firmu Josefa Gronycha z Jeseníku. Podmínkou bylo, že nebude zaměstnanec firmy. Musel si udělat živnostenský list a pracovat jako OSVČ, tedy sám na sebe. I když se mu to nelíbilo, na podmínku přistoupil.
„Používal firemní auto. I veškeré nářadí patřilo firmě. Chodil tam jako do práce. Ptala jsem se syna, proč musí mít živnost, a on mi tvrdil, že když chce práci, nemá na vybranou a že do toho moc šťourám,“ vzpomíná Romana Gašková.
Na jaře 2016 získala Gronychova firma zakázku na montáž střechy průmyslové haly v Technologickém parku v Olomouci. Měla to být Janova poslední práce pro podnik, po dokončení zakázky chtěl odejít jinam.
K tomu už však nedošlo. 26. května spadl ze střechy haly. Z výšky 11 metrů. Dopadl nešťastně zrovna na hranu palety s dlažbou, která byla složena pod místem, kde právě pokládali desky vlnitého plechu.
„Dělal s tím Jarkem… A pak jsem vlastně akorát slyšel, jak křičel, že spadl. Tak jsem letěl dolů pro telefon, abych zavolal záchranku. Než přijeli, dával jsem mu první pomoc,“ popisuje okolnosti neštěstí Janův kamarád a kolega v práci Tomáš Herman.
Záchranná služba odvezla Jana Konkola do nemocnice, kde lékaři několik hodin bojovali o jeho život. Jan svůj boj prohrál.
Smrtelný pád ze střechy začala vyšetřovat policie pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti.
„Paní vyšetřovatelka byla ze začátku velice vstřícná. Říkala, jak budou padat hlavy, že to je jeden úraz za druhým. Ukazovala mi stohy spisů s tím, že jsou to samé smrťáky ze staveb a že to tak dál nejde. Tak jsem si říkala, že přece jen nějaká spravedlnost bude,“ popisuje Romana Gašková.
Jenže o tři měsíce později policie případ odložila s tím, že se trestný čin nestal a že za pád ze střechy si mohl Jan Konkol v podstatě sám. Jako živnostník sám zodpovídal za svou bezpečnost a byla prý jeho chyba, že nebyl připoutaný jisticím lanem. K tomuto závěru dospěla policie poté, co byli vyslechnuti pouze dva z pěti přítomných pracovníků firmy Josefa Gronycha a Gronych samotný, který ovšem na stavbě v tu chvíli ani nebyl.
Přitom svědectví dělníků o tom, co se vlastně v tu chvíli stalo a proč Jan ze střechy spadl, bylo v některých bodech dost odlišné.
Navíc se nabízí i otázka, zda policií vyslechnutí dělníci nevypovídali účelově tak, aby kryli sebe, případně majitele firmy. Podle výpovědi těchto dvou dělníků se všichni včetně Konkola na střeše jistili lany – jeden konec lana měli připnutý na bezpečnostním sedáku uvázaném na těle, druhý konec k tzv. kotvicím bodům na střeše. V inkriminovanou dobu se údajně všichni odepnuli a šli na krátkou přestávku. Oni dva napřed. Pak slyšeli křik a Jana už za sebou neviděli. Prostě spadl a oni nevědí jak a proč.
Ale podle výpovědi dalšího dělníka, Jaroslava M., který v ten den pracoval přímo s Konkolem a kterého policie vůbec nevyslechla, se věci odehrály jinak. Jan prý v tu dobu na střeše stále pracoval a ručně posouval plechy po střeše. A připoutaný k žádnému kotvicímu bodu nebyl.
Situaci popsal následovně: „Ujížděly nám nahoře plechy, tak nás tam poslali, i když se tam nenacházel žádný kotvicí bod, za který bychom se mohli uvázat. Po špatné manipulaci s plechem se Jan Konkol zřítil dolů na uskladněnou dlažbu. Já jsem seděl na střeše a zvracel jsem z toho šoku. Jeden z kolegů na mě křičel, ať mu jdu nahoru pomoct vrtat kotvicí bod, aby tam po příjezdu policie byl. Montéři, kteří dělali světlíky, začali pokládat klece na světlíky, aby se jimi nedalo propadnout. Prostě aby stavba z hlediska bezpečnosti vypadala v pořádku.“
Kromě toho podle něj nebyly na stavbě nainstalované ani záchytné sítě. Prý proto, aby se ušetřilo. „Ty sítě bývají namontované metr pod betonovými vazníky. Kdyby tam tehdy byly, nic by se nestalo a Jeňa by přežil,“ dodává Tomáš Herman.
Jak se k celé záležitosti postavil majitel stavební firmy Josef Gronych? Připouští nějaký díl odpovědnosti za mladíkovu smrt? A k čemu dospěl Státní inspektorát práce poté, co celý případ prošetřil?
Odpovědi předkládáme v úvodním videu. Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který můžete v premiéře sledovat na Televizi Seznam každý čtvrtek od 21:00.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
