Mládí je v lize v kurzu, zato už zvolna odtikává čas Baroše či Limberského

Sparta, Slavia, ale i Baník a další kluby do své zimní přípravy povolaly letos nebývalé množství mladých hráčů. A to je pro rozvoj českého fotbalu samozřejmě velmi dobrá zpráva. I když se velká část z nich na jaro zase vrátí do béček, hostování či dorosteneckých týmů, je to dobrý signál.

Jednak toho, že si kluby, jeden čas snad až příliš poblázněné příchody drahých cizinců za zenitem, opět uvědomují, kde leží jejich sportovně-ekonomická perspektiva. Jednak to svědčí o tom, že takříkajíc je kam sahat. Tedy, že se v těchto ročnících začíná potenciální kvalita možných příštích hvězd po letech opět probouzet.

Sparta zkusí po Adamu Hložkovi povytáhnout teprve 16letého Adama Karabce, pro kterého bude na jaře nejspíš přestupní stanicí k dospělému fotbalu B-týmu Sparty. Slávisté zase (logicky) nejvíc skloňují jméno Patrika Hellebranda, dvacetiletého chlapce s několika málo ligovými starty, za kterého červenobílí „vysolí“ Slovácku pozoruhodnou sumu 22 milionů korun. A další peníze hráči a jeho rodině jako podpisový bonus.

Pravda, zde vedle debat, zda půjde o nového Rosického, prosakují v zákulisí i úvahy o tom, do jaké míry se ve vysoké přestupní částce odrazily vztahy mezi šéfem Slavie Jaroslavem Tvrdíkem na straně jedné a hradním kancléřem Vratislavem Mynářem, řekněme poradcem 1. FC Slovácko, na straně druhé.

Jak známo, pravda leží na trávníku. A až čas ukáže, zda tyhle slávistické peníze vyletěly do větru, nebo zda přinesou klubu užitek. Zdroje se každopádně shodnou, že právě na Hellebrandovi se před Vánoci slávistický šéf Tvrdík a jeho sportovní ředitel Jan Nezmar neshodli. Zejména v tom směru, že o mladíkovi začal Tvrdík vyjednávat bez Nezmarova vědomí.

Vánoční čas uplynul, Hellebrand míří se Slavií na kondiční soustředění a Nezmar stále vystupuje ve funkci sportovního ředitele pražského klubu. Takže se vztahy nejspíš uklidnily a napravily. Nebo ne? Nejbližší týdny odpoví.

Jisté je, že Slavia dala zelenou k odchodům Milanu Škodovi, který v lednu oslaví 34. narozeniny, a Josefu Hušbauerovi, byť mu ještě nebylo 30 let. Oba si své ve Slavii odvedli a typologicky trochu vybočovali ze sportovního směru, kterým se chce trenér Trpišovský ubírat, takže jde patrně o konsenzuální rozhodnutí všech zainteresovaných stran.

Soudě dle reakcí na sociálních sítích, slávisty poněkud zaskočilo, že se dlouholetá opora klubu, střelec Milan Škoda, přesune zrovna do tureckého Genclerbirligi. Nicméně další varianty asi byly až příliš exotické, hovořilo se o Číně nebo Emirátech, a takovým dobrodružstvím Škoda nechtěl komplikovat život rodině. Na druhou stranu si „na stará kolena“ přece jen chtěl vyzkoušet nějakou jinou soutěž než tu českou, podívat se na jiná místa, zkusit jiný fotbal… Budiž mu přáno. Třeba i to, aby svými tureckými góly doplnil normu potřebnou ke vstupu do Klubu ligových kanonýrů. Schází mu jich šest.

Co vábí Josefa Hušbauera do klubu Levski Sofia, těžko říct. S nadsázkou řečeno: možná vidina dalších vzájemných bitev s Pavlem Vrbou, nyní trenérsky dislokovaným v Ludogorci Razgrad.

Co se týče Škody – Slavia se s ním loučí v dobrém, pouští ho zadarmo. A pokladníkovi při výplatách ubude položka jednoho z nejlépe placených hráčů v klubu.

Něčeho podobného by rádi dosáhli i ve Spartě, kde se naprosto neadekvátnímu platu 3,5 milionu korun měsíčně těší už delší čas Semih Kaya. Než mu na české poměry pohádkový kontrakt v létě vyprší, mohl by se snad uchýlit na další hostování v Galatasaray Istanbul. Vedení Sparty by to jistě potěšilo.

Zdálo se, že stoperskou otázku, jeden z nejpalčivějších problémů Sparty na podzim, by možná mohl časem řešit Mohamed Tijani, hráč z Pobřeží slonoviny, aklimatizovaný na český fotbal v Jihlavě. Jenže věc se podle čerstvých informací isport.cz zkomplikovala při zdravotní prohlídce.

Investicí do ještě kapku vzdálenější budoucnosti však může být Lukáš Hušek, který to na Letnou vezme odbočkou přes své dosavadní působení v Leicesteru. Na rozdíl od bratra Luboše Huška, který na stejné místo přišel před lety z Jablonce rovnou.

Klid je kolem Guélora Kangy, přestože mu ve Spartě končí smlouva už v létě. Podle všeho se čeká na to, jak se dokáže po zdravotních trablech vrátit na trávníky Bořek Dočkal. Pokud bude fungovat jako za starých dobrých časů, asi by Sparta Afričana v létě příliš nezdržovala. Ani Kangovi by patrně nevadilo odejít v létě jinam – a zdarma. Část peněz, které by tak jeho nový zaměstnavatel na transferu ušetřil, by pak nejspíš Kanga dostal na podpisovém bonusu. A všichni by byli spokojeni.

Veselí vzbudila skutečnost, že se sparťanský ředitel Tomáš Rosický doslovně shodl s plzeňským manažerem Adolfem Šádkem na cílech, jež si vytyčili pro jaro. Vzhledem k tomu, že titul už bodově odskočené Slavii sebere snad leda oživení tektonické činnosti ve vyhaslých českých sopkách, řekli Rosický i Šádek, co říct museli: Že chtějí druhé místo v lize a výhru v poháru.

Dlužno dodat, že tomu ligovému cíli je Plzeň ve srovnání se Spartou o pět bodů blíž. Zatímco Sparta už ale nejspíš hodlá jen lehce dolaďovat to, co na podzim pod trenérem Václavem Jílkem rozjela, Viktorii Plzeň čeká velká změna.

Od nově příchozího slovenského kouče Adriana Guly čeká zkvalitnění herního projevu, modernější fotbal než na podzim a bezpochyby také okysličení, omlazení základní sestavy, ke kterému se Pavel Vrba moc neměl.

Plzeňští si za tím účelem stáhli hráče z hostování… A když mladí přicházejí, musejí z logiky věci ti starší odcházet.

Po předchozích postupných loučeních Koláře či Petržely přichází nyní pozvolný přesun dalšího veterána Matúše Kozáčika do polohy trenéra brankářů. A pak z této věkové kategorie ještě zbudou Roman Hubník s Davidem Limberským. Jak se s jejich odcházením a přístupem k němu, zejména v Limberského případě, Gula popasuje, bude hrát nejspíš v kabině, potažmo v jarních zápasech Viktorie, velmi důležitou roli.

A podobný rébus čeká i Luboše Kozla, pro změnu nového kouče Baníku Ostrava. Ten rébus se jmenuje Milan Baroš. Na jedné straně nezpochybnitelná legenda klubu a po ryze fotbalové stránce velký vzor. Na straně druhé 38letý hráč žijící v Praze, dojíždějící do Ostravy jen na některé tréninky – a navíc chlapík, co měl vždycky rád život i mimo trávníky, což už tak vzorové nebylo.

Není tajemstvím, že z toho všeho vyplývající problematický vztah s trenérem Páníkem na podzim velmi zatěžoval atmosféru v kabině. A je otázka, zda se celý ten příběh přesune i do časů Kozlovy „kurately“.

Zní to možná tvrdě a četní fanoušci Baníku se s tím názorem bezpochyby neztotožní, ale nejrozumnějším řešením pro všechny by asi bylo, kdyby Milan Baroš se všemi fanfárami svou velkou kariéru za potlesku tribun při nejbližším ligovém utkání v Ostravě ukončil – a Kozlovi tak umožnil začít pracovat s kabinou nezatíženou tím, že stejná pravidla platí pro všechny, tedy vyjma jednoho, byť sebezasloužilejšího.