Mladí chtějí bydlet, ale nemají naspořeno a nechtějí moc splácet, říká bankéř

Centrální banka v posledních letech nadvakrát zpřísnila podmínky poskytování hypoték pro všechny. Zatím formou doporučení, ta ale hypoteční banky respektují. Prostřednictvím novely zákona o České národní bance, která aktuálně leží ve Sněmovně, chce nad hypotečním trhem vládnout nikoli už jen doporučeními, ale zákonem. Navíc novela při nastavování pravidel pro dávání úvěrů na bydlení zvýhodňuje mladé do 36 let. Co si o tom myslíte?

Začnu malým exkurzem. Zákon vznikl dva až tři roky zpátky, kdy už se ČNB snažila uvést své pravomoci v život. Při tom předchozím pokusu bylo těsně před volbami, takže politická podpora byla nižší a Česká národní banka poměrně selhávala ve vysvětlování, proč vlastně takové pravomoci potřebuje. Selhávala vůči veřejnosti a samozřejmě vůči Parlamentu. Od té doby je velmi aktivní a je to vidět v komentování vývoje realitního trhu. Říká, že je nadhodnocen o 15 až 20 procent. Připravuje si tak půdu pro prosazení nového zákona, který je teď v Parlamentu.

K vaší otázce, proč zvýhodňuje lidi zrovna do 36 let: Osobně si myslím, že ČNB se původně chtěla víc zaměřit na prvonabyvatele. Tak, jak je to poměrně běžné v západní Evropě. Středoevropský region má ovšem rád hranici věku pro mladé 36 let, a proto se přiklonili k tomu aspektu. Pro banky, z pohledu nějakých rizikových profilů, to moc smysl nedává, protože většinou ti klienti jsou spíš rizikovější. Takže prostor pro to přistupovat k nim výhodněji zas tak velký není. Nicméně, respektujeme to rozhodnutí.

Jaké možnosti mají mladí lidé, kteří si chtějí pořídit vlastní bydlení na hypotéku?

Jednou z věcí, kterou ti takzvaní mladí, do těch 36 let, stále zanedbávají, je oblast spoření. My jsme dělali společně s agenturou NMS Market Research průzkum právě na této věkové skupině a z něho vyšlo, že více než polovina mladých má úspory maximálně do jednoho sta tisíc. Současně ti stejní respondenti říkají, že by rádi platili splátku hypotéky maximálně do 10 tisíc. A tam je obrovský rozpor.

Tam už se to tře…

Když si vezmeme, že průměrná hypotéka je 2,3 milionu, splátka bude přes 12 tisíc. Současně ale vlastní zdroje, protože nejčastěji se poskytuje 80 procent hodnoty zajištění, by musely být něco kolem 600 tisíc, což typicky respondenti nemívají.

My banky jsme připravené úvěrovat, máme dost peněz, tam problém není. Ale v České republice potřebujeme stavět, stavět a zase stavět. To je asi největší překážka v přístupu k bydlení pro kohokoliv, nejen pro mladé. Pokud je něčeho nedostatek, cena je vysoká. Když je cena vysoká, a dlouhodobě ceny nemovitostí rostou rychleji, než se vyvíjejí reálné příjmy, ta pomyslná laťka, kde si dospoříme a dosáhneme na nemovitost, se nám stále vzdaluje.

Stavět a stavět, to se zatím ale příliš neděje.

Klienti se nás často ptají: Bude to příští rok lepší? No, nebude! Když se na to vrhneme teď, za 10 let už to bude lepší. Pokud bychom se podívali za hranice, třeba v Berlíně už si běžní lidé nemůžou dovolit ani nájemní bydlení. Německá vláda řeší, co s tím, a nemá moc možností. My ještě trochu času máme. Klíčové je, abychom zrychlili stavební řízení. Aby konečně Praha a Brno schválily svoje územní plány. Aby obce a města, pokud mají peníze, stavěly nájemní a sociální bydlení. Pokud peníze nemají, ať prodají pozemky soukromým subjektům, aby stavěly.

Podle Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy se očekává, že do 30 let budou v Praze dva miliony obyvatel. Stejná zátěž potom bude čekat i Středočeský kraj. A tady není, kam se nastěhovat. To je něco, co potřebujeme řešit co nejrychleji.

Když se podíváme na dofinancovávání hypotečních úvěrů, jaké jsou nejčastější varianty?

V současné době to jsou nejčastěji úspory v rámci rodiny. Ono kombinovat úvěry tak, abychom se tam dostali (splnili limity zadluženosti konkrétního člověka – pozn. red.), je velmi komplikované. Protože banky mají kvůli ČNB povinnost zkontrolovat, odkud jsou vlastní zdroje na nemovitost. A díky centrálním úvěrovým registrům banky tuší, že tam je nějaké spolufinancování úvěrem, a mají povinnost takový úvěr zamítnout. Takže neříkám, že to vůbec nejde, ale je to už velmi okrajová záležitost. A nelze jinak než včas jít cestou spoření.

Jak se díváte na rozšiřování pravomocí České národní banky?

My dlouhodobě říkáme, že pro to úplně nevidíme důvod, na druhou stranu ani nevidíme důvod, proč bychom to jakkoliv blokovali. My si myslíme, že pravomoc Česká národní banka už má dneska dostatečnou. Má velké nástroje, ať už ve formě různých kapitálových přirážek, které bankám nařídí. Takže to dodržování si umí vynutit i jinak, bez zákona. Problémem zákonů často bývá, že jakmile se v nich něco nedomyslí, tak se už nedá uhnout někde bokem. Hezký příklad může být stávající doporučení České národní banky pro poskytování hypoték. Dává totiž určitý prostor pro výjimky. Ten nový zákon už ho nebude v takové šíři poskytovat. Banky, i když uvidí dobrý obchod, bude to dobrý klient, všechno bude v pořádku a za současné situace by si řekly, že to je přesně ta chvíle, kdy by si tu výjimku uměly představit, budou muset odmítnout z těch zákonných důvodů.